RETRO VIII. Genius lidové srandy Jarda (Jaroslav) Štercl.

(1911-1996)

Jarda, jak si sám říkal, byl asi náš poslední kabaretní komik. Navíc byl také oblíbený komediální herec malých rolí, operetní a později i muzikálový zpěvák a celý život i známý trampský muzikant.

Do posledních let svého života hodně vystupoval v tehdy oblíbených estrádách, dodnes si starší vzpomenou na jeho výstupy v zájezdovce Abeceda humoru. Téměř všechny texty svých vystoupení si psal sám. Známé byly i jeho „Živé noviny Jardy Štercla“, ve kterých rád komentoval každodenní události.

Prošel mnoha kabaretními i kamennými divadly. Ale v následujícím si jen připomeňme alespoň některé historky a vzpomínky.  Byl ale vždycky drzý, nebral si servítky.

Tak už v roce 1946 v revue „Trn v oku“ parodoval:

„Sil jsem proso na souvrati, nebudu ho žíti,

Měl jsem čtyři velkostatky, nebudu je míti“.

V „Halóó kabaretu“ si s kolegou vymysleli reklamu na přípravek „PROKRK“:

„Vážení pánové, vy potkáte nádhernou blondýnu, vy se na ní zahledíte, y ustrnete, vy nastydnete, práce v kanceláři, v dílně, v podniku stojí. Vy poškozujete stát, který přichází o cenné devízy, protože neznáte náš unikátní prostředek Prokrk.

Vážené dámy, vy jdete nakupovat a nemáte svůj orgán v pořádku. Vy se zpotíte, protože nepoužíváte náš Prokrk, a …“.

Už v roce 1947 vyšel v Rudém právu článek „pracujících“, že několik individuí se v Halóó kabaretu vysmívá úsilí národa splnit dvouletku, a že musí být kabaret jako důsledek těchto provokací uzavřen. „Komici“ si to již dávno zasloužili.

Od padesátých let měl velké problémy s povolovacími orgány. I v roce 1953 zrušil obvodní výbor pro Prahu 3 povolení k provozování satirické komedie „Z Makotřas do vesmíru“ s tím, že pokud dojde k vyměnění herců a zvláště J. Štercla, který dělá narážky proti lidově demokratickému zřízení, pak to snad znovu povolí.

Nicméně Jarda pořád hrál a rád vyprávěl i lechtivé anekdoty:

Říká ve škole paní učitelka: „Představte si děti, že přijde kouzelný dědeček. Co byste si od něho přáli?“ Žák Řeřicha si přeje samé jedničky. Žák Kabrda „Aby nám komunisti vrátili těch šedesát hektarů, které nám sebrali“.

„A co ty Coufale?“

„Já bych chtěl být celej chlupatej!“ Učitelka se diví, to bys byl ošklivý…

„Sestra má chlupatej jen takovej trojúhelníček a měla byste vidět, jak je z toho krásně živa!“

Prošel i řadou kamenných divadel. Nikdy ale nebyl ve stálém angažmá. Proslavila ho role hajného Štětivce v operetce „Na tý louce zelený“ v Karlínském divadle v roce 1968:

Žena ho posílá do lesa, aby vyhnal pytláky. „Copak můžu do lesa s dvojkou, když jsou tam jednotky?“

Prošlo to a v sedmdesátých letech v Tyláčku v Nuslích exceloval jako „C.k. polní maršálek“. Mimochodem, tuhle roli před ním hrál Jiří Sovák v době, kdy divadlu šéfoval Jiří Císler. (To se nám ty osobnosti zábavy pěkně scházejí!)

Naštěstí byl právě v roce 1967 angažován do připravované Laterny Magiky pro světovou výstavu Expo 67 v Monteralu v „Revue z bedny“. Tady se dokonale projevila i jeho trampská minulost. Od mládí byl „zuřivý tramp. Zpíval klasické trampské „songy“ a samozřejmě zase vyprávěl historky: „Jednoho dne vstal šerif osady a jal e oblékat. Najednou zařval bolestí, jako raněný býk. Chtěl si totiž připíchnou šerifskou hvězdu a zapomněl, že má na sobě jenom trenýrky“.

V Montrealu e ovšem proslavil i tím, že neutrácel vydělané peníze a diety pro zahraniční pobyt, ale vše utratil za návštěvu Klondike v USA a cestu po Kanadě, aby nasál atmosféru Zlaté horečky, a hlavně Dawson City. Dokonce ale prý někdo navrhnul, že by měl ty čtrnáctidenní diety vrátit. Nevím, jak to dopadlo, snad ne.

Ale dva jeho nebývalé zážitky z cest po americkém kontinentu připomenu:

V Mexiku kamarád, který řídil auto, „přešvihl“ povolenou rychlost. Policajt na Harley (motocyklu), stát! Hrozí pokuta a Vilda se ke mně nakloní a česky říká „Ty kurvy policajtský sou na celým světě stejný, ale snad si tahle svině dá říct“. A tenhle tvrdý chlap se k nám nakloní a řekne česky:

„S těma urážkama policajtů di do prdele, Umím líp česky než ty, vole. Bacha na to. Naval padesátku a už nekecej. Abys věděl, sem ze Žižkova“.

Jednou už ve Státech brali benzín a slyší asi sedmileté černoušky „Kam to kopeš, ty vole?“ a zase česky druhý „S takovejma srágorama hrát nebudu!“

Vilda se jich zeptal anglicky, odkud jsou. Že je slyšel mluvit dokonale česky, že se mu to snad zdálo. „Ale kdepak, mister. Čemu se divíte? My jsme Moraváci!“

Občas se objevil i ve filmu. Dokonce ho vzali i na Barrandov do právě natáčeného sovětského filmu „Jaro“, kde ho nechal ruský režisér Alexandrov (docela tehdy známý), nalíčit za slavného básníka Puškina.  Dokonce někdo ze štábu prý prohlásil: „Éto naš Puškin!“. Ale zahrál si i plejádu malých komediálních roliček.

Zahrál si už v prvním našem barevném filmu „Jan Roháč z Dubé“ z roku 1947, pak přišel hostinský v „Limonádový Joe aneb koňská opera“, pak třeba Hudba z Marsu, Pan Tau a další.

Samozřejmě televize a její retro pořady „Ta naše písnička česká“, „Babiččina krabička“ a jiné. Řadu scének mu pro televizi napsali i Bedřich Zelenka, rozhlasový redaktor a dvoumetrový „suchý“ komik a Jiří Melíšek, který mu napsal monolog „Kulturní dispečer“.

„Středisko umění… Něco vznosnějšího soudružko? To bych vám moh´ poslat Hubičku. Ale ne, abychom si rozuměli. Politicky je to jasný, soudruh Smetana. Ne nenarazíte s tím, to vás ubezpečuju. Jde tam o to, že nějaká Vendulka ze statku…kolik? Tak dva tři hektary, ona je kladná, nechce dát tomu Lukášovi hubičku. A pořád se o to hádají. Lukáš trochu pije, ale to není vidět. Když dostane hubičku, spadne opona. Taky děti? Tak tu hubičku škrtneme. Znamenám! Umění zdar!“

Jeho hlavní scénou ale byl dlouhá léta kabaret Alhambra na Václavském náměstí.

Jaroslav ale nebyl jen „bláznivý“ a s tím spojovaný dojem „přihlouplý“ komik. Národ si to uvědomil, když v roce 1967 exceloval v naší asi první vědomostní TV soutěži „Souboj s pamětí“, kde ostatní převálcoval svými encyklopedickými znalostmi.

Těch vzpomínek a historek je mnohem víc. Pamatujeme si Jardu Štercla s jeho charakteristickým úsměvem „na plnou hubu“, originálním hlasem a jadrnou mluvou.

Je fajn, že si to také dost užil a plným právem zlidověl.

Václav Soldát