Michal David 65. let

Narodil se 14. července 1960 jako Vladimír Štancl.

Zpěvák, muzikant, skladatel, textař, podnikatel a producent, ředitel divadla.

Král diskoték. Asi neexistuje u nás člověk, který by neznal některou z jeho písniček.

Také jsem všude slýchal jeho hity, ale dlouho jsem se s ním osobně neviděl. Až někdy v roce 1990, když jsem připravoval velkou estrádu pro děti ve Sportovní hale Slávie, jsem mu zavolal, zda by nezazpíval. To už byl v nemilosti za to, že byl slavný v minulém socialistickém režimu. Přišel sám, se svým „klavifonem “, už neměl svoji kapelu, a zpíval své největší hity. Obrovské nadšení dětí, všechny zpívaly s ním, byl jejich idol. Žádný honorář si nevzal. Celý výtěžek akce šel pro Výbor dobré vůle Olgy Havlové.

Je známo, že byl z velké rodiny „světských“, jeho maminka byla rozená Kludská a teta je známá „vědma a kartářka“ Dagmar Kludská.

Michal od svých šesti let žil s matkou v Itálii a tam nabíral do sebe lehkost a melodičnost italštiny, nesmrtelné melodie, radosti a slunce jižního volného života. To všechno se pak léty promítlo i do jeho tvorby.

Když se vrátil domů, začal studovat Státní konservatoř. Nadchnul ho jazz, a dokonce získal na Pražských jazzových dnech v roce 1978, tedy v osmnácti letech, cenu “Hudebník roku“. Konservatoř už nedokončil, zlanařil ho impresário František Janeček do své skupiny Kroky. Ten ho přejmenoval na Michala Davida, ale zatím ho nechal jen hrát a doprovázet zpěvačku Janu Kratochvílovou a další popové zpěváky. Brzy mu dal ale šanci a v roce 1981 už Michal David s písničkou „Nenapovídej“ vyhrál soutěž Intertalent. S Kroky pak Michal zpíval až do roku 1987, kdy se dal na sólovou dráhu s vlastní kapelou. Jeho hudba a jeho písničky v osmdesátých letech ovládly diskotéky a všeobecně se mu říkalo „Král diskoték“.

Od té doby již vydal šestnáct sólových alb a nespočet dalších nosičů. Celkem je jich více než tři a půl milionu. Výčet jeho hitů je neskutečný a pro většinu z nich si složil vlastní hudbu. Tak alespoň namátkou:

To se oslaví                                     Céčka

Děti ráje                                          Decibely lásky

Mám svůj svět                                Je to zázrak

Každý mi tě, lásko, závidí        Ruská Máša

S jeho hudbou bylo natočeno šest filmů. Připomeňme si např. „Vítr v kapse“, „Láska z pasáže“, „Diskopříběh I. a II.“, „Kamarád do deště“. A v televizi třeba „Létající Čestmír“.

Celkem šestkrát od roku 1981 vyhrál v různém pořadí Zlatého slavíka. V roce 1985 složil pro Spartakiádu dodnes legendární písničku pro cvičení starších žaček „Poupata“. Neunikla mu ani Bratislavská lyra. Stal se jakýmsi symbolem režimního zpěváka a byl hlavně po roce 1989 považován za exponenta režimu. Na pár let mu nezbylo než se stáhnout do pozadí. Nicméně jeho písničky zněly dál, i když je některá media vynechávala.

Začal se výrazně věnovat začínající vlně muzikálů. Od roku 1995 řídí divadlo Broadway a vlastní dnes spolu s producentem Oldřichem Lichtenbergem společnost „Cleopatra Musical“. Těch muzikálů má na kontě již dvanáct a dá se říct, že jeden populárnější než druhý. Třeba „Kráska a zvíře“ v roce 1999, a pak skoro každé dva až tři roky další: „Kleopatra“, „Tři mušketýři“, „Angelika“, „Děti ráje“.

Do veřejného vědomí jej vrátila motivace našich vítězných hokejistů v Olympiády v Naganu v roce 1998, pro které složil hit „Správnej tým“. Dalším extra hitem byla „Dlouhá noc“ pro Helenu Vondráčkovou. A následovaly i další ceny, tentokrát dvakrát televizní „Týtý“ v letech 2010 a 11. Mnohokrát „vyprodal“ Lucernu i O2 arénu.

Jeho hudba a texty jsou hravé, jednoduché, výrazně až dravě rytmické s chytlavou melodikou. Dokola také ovládá umění složit i pro své muzikály nejméně jeden velký hit, který se prosazuje i sám mimo jeviště, vzpomeňte si „Teď královnou jsem já“.

V roce 2017 byl spolu s Karlem Gottem, Evou Pilarovou, Karlem Vágnerem a dalšími hvězdami oceněn jako Mistr zábavního umění a rok poté obdržel státní vyznamenání Za zásluhy v oblasti kultury.

Václav Soldát