Na výlet k rodným chaloupkám

Zábavní umění je hlavně o jeho osobnostech, a to jak o těch současných, tak i o těch zesnulých – někdy i velmi dávno. Abychom si je připomněli, často se vydáváme na různé přednášky o nich, anebo do různých muzeí, jejichž expozice nám přibližuje jejich životy i díla. A tyto studené a nevlídné dny se pro návštěvu podobných míst víc než hodí.

Třímám v ruce knihu literárního historika Petra Kovaříka, s nímž jsem měl tu čest se osobně seznámit a mnohokrát pohovořit v jedné pražské literární kavárně. Kniha nese název Klíč k rodným chaloupkám, je užitečným průvodcem po rodných domech českých osobností, které se nějakým způsobem zapsaly do našich dějin – a je téměř k nesehnání. Mezi nimi jsou i četní spisovatelé, dramatici a skladatelé. Pojďme se nyní s touto knihou krátce podívat do míst, kde přišli na svět, a tím si je alespoň trochu připomenout.

Na skok do Dobrušky

Snad nejslavnější českou literární předlohou vůbec se stal František Vladislav Hek, podle kterého vytvořil Alois Jirásek svého F. L. Věka, nesmazatelně spojeného s tváří Radoslava Brzobohatého ve stejnojmenném televizním seriálu. Hek byl zdejším významným obrozeneckým buditelem, nicméně Jirásek si jeho osudy a úlohu značně upravil pro své potřeby. Rodný dům tohoto vlastence je i dnes jednou z nejvýraznějších památek Dobrušky. Jedná se o historický domek s šindelovou střechou a zdejším klasickým dřevěným vyvýšeným štítem, dole omítnutý, nahoře obložený dřevem a s krytou verandou u přístavku. I když Dobruška dvakrát téměř zcela vyhořela, domek plamenům unikl. Hek se v něm narodil 11. dubna 1769 do rodiny kupce, což ho předurčilo k jeho pozdějšímu povolání. A tak je i dnes část rodného domku proměněna v historickou expozici kupeckého krámu. Významný je ovšem hlavně proto, že se sám zabýval jako první českou satirickou tvorbou. Domek leží v místech za bývalou Vodní nebo také Novoměstskou branou a zpřístupněn byl právě díky seriálu v roce 1972. Pokud se chcete přijít podívat, najděte si webové stránky kulturadobruska.cz nebo na mapách adresu Novoměstská 185, Dobruška.

Odolená Voda Vítězslava Hálka

Jen kousek za Prahou, na pravém břehu Vltavy vysoko nad řekou, se nachází město Odolená Voda, rodiště velkého básníka Vítězslava Hálka, kterého známe všichni ze školy. Jde o bývalou hospodu v zatáčce kousek od Panenských Břežan (místní část zvaná Dolínek), která byla později začleněna k většímu komplexu těch samých služeb. Hálek se zde popravdě příliš dlouho „neohřál“. Na svět přišel v roce 1835 a už v roce 1839 bydlela rodina v další hospodě v Zátvoru. Hálek vlastně prožil celé své dětství a mládí „po hospodách“, protože jeho otec se z nouze vydal tímto směrem. Rodina jeho ženy totiž se svazkem nesouhlasila a jiné živobytí nebylo k dispozici. Rodina se stěhovala vícekrát, podle toho, kde sehnal Hálkův otec pronájem. Tak se Hálek dostal na Mělnicko, kde putoval s rodinou „od hospody k hospodě“, což ho výrazně ovlivnilo v jeho pozdější poezii. Nicméně rodný dům je jenom jeden, a ten Hálkův je dnes zpřístupněn jako Památník Vítězslava Hálka. Informace o otvíracích hodinách i adresu najdete na stránkách města Odolená Voda.

Šumavský poutník Adalbert Stifter

Celá Horní Planá žije osobností nejslavnějšího rodáka Adalberta Stiftera, česko-německého spisovatele, na kterého nalezneme odkazy i v širokém okolí včetně nedalekého Německa. Kromě rodného domu je zde jeho naučná stezka, socha v nadživotní velikosti v nedalekém lese a na místním hřbitově odpočívají jeho příbuzní. Petr Kovařík líčí Stiftera jako „kronikáře jižní Šumavy“ a má pravdu. Jeho díla zachycují život na šumavském pomezí, přičemž ho zajímaly jak motivy německé, tak i ty z českých dějin. V domě číslo 21, který si dodnes zachoval původní venkovský ráz, se narodil v roce 1805 jako syn tkalce. Otec však zemřel, když bylo Stifterovi dvanáct let. Těžké dětství se snažil vynahradit studiem práv ve Vídni, ale nedostudoval a jako učitel se potom uplatnil v rodině samotného knížete Metternicha. To mu později pomohlo k vysokému postu školního rady v Horním Rakousku. To vše, ale mnohem podrobněji, je dnes součástí pevné expozice v jeho rodném domě, Památníku Adalberta Stiftera. Na otevírací dobu se podívejte zde: www.muzeumck.cz.

Kronikář drobných epizod Ignát Herrmann

Některá jeho díla se stala předlohou pro filmová zpracování, jako třeba U snědeného krámu s Vlastou Burianem v hlavní roli. Ignát Herrmann byl mistr drobných vyprávění z běžného života, která ale uměl podat opravdu zajímavou a čtivou formou. Je škoda, že to dnes málokdo ocení. Na svět přišel v Chotěboři a Chotěboř měla v tu chvíli štěstí, protože jinak by o svého slavného rodáka nejspíš přišla. Ignátovi rodiče se totiž vrátili po neúspěšném odchodu do Ameriky a otec se pokoušel o štěstí na chotěbořském mlýně u Doubravky. Opět marně, a tak se rodina stěhovala opět jinam. Malý Ignát zde však na svět opravdu přišel – zatímco jeho starší bratr tu nalezl smrt. Herrmann se sem vrátil až v dospělosti a místo si zamiloval natolik, že sepsal své vzpomínky do knihy a rodišti ji věnoval. Přímo jeho rodný mlýn bohužel nenajdete, protože v roce 1982 vyhořel a zbyla po něm jenom pamětní deska. Slavnému rodákovi je však věnována část expozice místního zámku a Městského muzea Chotěboř.

Bratři, co otrávili Maryšu

„Od koho je káva? Od Žida, nebo ze spolku?“ Tak tato věta je oblíbenou konverzační vložkou snad ve všech kulturních kavárnách po naší zemi a odpověď zná každý předem. Jde o slavnou scénu z dramatu Maryša, nejspíš z jedné z nejslavnějších a nejhranějších českých her vůbec. Právě jí si zajistili nesmrtelnost bratři Mrštíkové Alois a Vilém, rodáci z Jimranova na jižní Moravě. Jejich malý rodný domek je ve svahu na vyvýšené terase. Kromě slavných bratrů se tu narodili ještě jejich další sourozenci Norbert a František, a protože otec byl švec, což nebyla nejvýdělečnější profese, nebylo jejich dětství právě radostné. Odrazilo se to později i na jejich životě, a i když se stali později vůdčími postavami moravské kultury, zvlášť Vilém si nesl celým životem psychické problémy a nakonec se podřezal. Bohužel kromě pamětní desky na zdi je Mrštíkovský rodný domek nepřístupný. Nezbývá, než se spokojit s Pamětní síní rodáků v budově zdejší horní školy. Otvírací dobu naleznete na webových stránkách Jimranova.

Kde domov můj v notách

K Josefu Kájetánu Tylovi se dostaneme někdy jindy, protože jako významný průkopník divadla, dramatik, novinář, spisovatel a autor textu české hymny si zaslouží mnohem víc prostoru. Mnohem méně často se ale píše o druhém z autorů naší hymny, kterým je skladatel František Škroup, rodák z Osic. Neměl to zrovna jednoduché – v roce 1803 se totiž narodil přímo do zdejší školy, protože jeho otec Dominik Škroup zde byl kantorem. Dnešní školní budova je však na hony vzdálená té Škroupově rodné, která byla ještě malým stavením s učitelskou světničkou. Ta dnešní je už třetí v pořadí. Nicméně návštěvníci Osic neodejdou s prázdnou. V místní staré faře, která stojí hned naproti škole a také pomníku Františka Škroupa (původně vytvořenému pro jeho hrob v Rotterdamu), se totiž nachází pamětní síň, která život slavného rodáka přibližuje. Informace o ní najdete na osice.cz/obcanska-vybavenost/kultura-a-zabava.

V knize Petra Kovaříka je námětů na výlet za rodnými domy významných Čechů samozřejmě ještě daleko více. Nezmínili jsme například Jindřicha Šimona Baara, Petea Bezruče, Aloise Jiráska, Gustava Mahlera, Smetanu či Dvořáka a řadu dalších. A to už vůbec nehovořím o rodných domech, které Petr Kovařík v knize nezmiňuje, a kde se narodili třeba Miroslav Horníček, Miloš Kopecký nebo Jiří Voskovec. Za nimi se však vydáme až někdy příště.

Tomáš Hejna