Yvetta Simonová – první dáma české popmusic.

Bylo to 4. listopadu 1928, když se narodila Yvetta Roubalová v průměrné středostavovské rodině v Českém Brodě. Jako snaživé děvče „chodila do klavíru“ a ráda zpívala.

Když jí bylo sedmnáct, tak už ale úspěšně zpívala v bratislavském Divadle operety. Odtud vedla cesta opět do operety v Praze, do Hudebního divadla v Karlíně. To už se o ní docela vědělo, a tak její cesta pokračovala už jako již sólové zpěvačky v tehdy populárním dancingu Vltava s orchestrem Zdenka Bartáka a dalšími známými orchestry té doby.

Její pěvecká kariéra byla úzce svázána s jejími osudovými muži, současně i manželi. S prvním jí seznámil její idol Oldřich Nový, když jí představil mladého manažera Františka Spurného.

Manželství jim sice dlouho nevydrželo, ale má s ním syna Tomáše Spurného, současného ředitele známého Divadla u hasičů. Manžel František Spurný byl významnou osobností zábavního umění. Celá dynastie Spurných je spojena s Lucernou, které dlouhá léta šéfovali. Kolem roku 1968 založil František českou pobočku mezinárodní švýcarské agentury Schmidt Production, a mj. se staral o Karla Gotta, Waldemara Matušku aj. On také zařídil cestu Gotta do Las Vegas a přivezl do Prahy třeba Lujse Armstronga.

Dalším „hýbatelem kariéry“ byl zcela jistě skladatel Jaromír Vomáčka. Ten už pro Yvettu psal hity jako „Zhasněte lampiony“, „Já jsem zamilovaná“, ale od něj je daleko známější jsou třeba „Vánoce, vánoce, přicházejí“, a ještě v roce 1968 „Běž domů, Ivane“, což znamenalo konec kariéry a brzkou smrt.

Třetím, znovu osudovým, partnerem se stal dirigent a kapelník Karel Vlach. S ním nazpívala více než 500 populárních písní, řadu z nich i se svým (jen pěveckým) partnerem Milanem Chladilem.

Když se ale vrátíme zpět, tak se v roce 1958 stala hlavní hvězdou Orchestru Karla Vlacha. To už se také ze „Spurné“ stala na popud Jana Wericha „Simonovou“, aby její „spurné“ příjmení neodrazovala fanoušky.

Její jasný hlas s romantickým témbrem se líbil a slavní autoři, třeba Pavel Vrba, Vladimír Dvořák aj., jí psali krásné písničky. Jen si vzpomeňme na „Plují lodi do Triany“, „Dva modré balonky“, s Milanem Chladilem „Děti z Pirea“, „My dva a čas“, „O nás dvou“, „Příběh naší lásky“.

Sladká romantika, statisíce posluchačů slzelo radostí. Ne, nedělám si legraci. Byl to závan svěžího vzduchu a radosti. Potěšení a odpočinek ze starostí všedních dní.

Nezapomenutelný je i její romantický hlas, kterým nazpívala písničky ve filmu Limonádový Joe, aneb Koňská opera. Možná si rádi zanotujete „Když v báru houstne dým“ a hlavně „Whisky, to je moje gusto“.

Paní Yvetta i ve svém věku občas zpívá k potěšení pamětníků na setkáních pro seniory.

Ocenění MISTR zábavního umění obdržela hned na prvním setkání tvůrců zábavy. A následně byla zapsána do Síně slávy zábavního umění.

Držíme jí palce a přejeme pořád hodně zdraví a dobré nálady.

Václav Soldát