Slavní hudební nakladatelé

I hudba má své nakladatele

František Augustin a Mojmír Urbánkovi

Moravské Budějovice mají v předměstí několik původně samostatných osad. Jednou z nich je i Horní Víska, kde se v roce 1842 narodil do rodiny sedláka-pololáníka Václava Urbánka syn František Augustin, jedno z dnes sotva uvěřitelných, ale tehdy běžných jedenácti dětí. František Augustin Urbánek, jak je patrno z úvodu, nevyrůstal právě v bavlnce a blahobytu.  Uživit jedenáct dětí nebylo jednoduché a všichni museli přiložit ruku k dílu, takže dnes tak zvaná dětská práce zde byla na denním pořádku. I přesto dbal otec na vzdělání svých dětí, a tak když František Urbánek dospěl do určitého věku, poslal ho otec na gymnázium do Znojma, odkud později plynule přešel do Brna a posléze do Prahy. Nechal jako učeň zaměstnat u známého a významného, i když dnes širší veřejnosti jen málo známého nakladatele Ignáce Leopolda Kobera, snad vůbec prvního velkopodnikatele na trhu s knihami.

Své vlastní nakladatelství v Praze si František Augustin Urbánek otevřel v roce 1872 a začal v něm vydávat jedny z prvních českých učebnic z různých oborů, především však učebnice českého jazyka a později hudby. Sám se totiž považoval za vlastence, což dokázal nejen svojí vydavatelskou činností, ale také účastí v mnoha vlasteneckých spolcích. K opravdovým skvostům jeho vydavatelské činnosti ale patří také první učebnice romského jazyka Cib romani.

Časem přijal do podniku jako zaměstnance svého bratra Velebína, s nímž tvořili v podnikání ojedinělou dvojici. Urbánek byl zdatný obchodník a organizátor, Velebín byl společensky obratný a měl nápady. Byl to právě jeho mladší bratr, kdo Františka Urbánka přiměl ke změně sortimentu. Rozhodl se začít novou vydavatelskou činnost mnohem náročnějšími díly tehdy ještě ne příliš chápaných českých skladatelů, kteří byli teprve na počátku své budoucí slavné kariéry. Vydal tak Smetanovy Sny, Skotské tance od Dvořáka nebo Mou vlast, kterou tehdy dokázala zahrát pouze Česká filharmonie, a to jenom z účasti přizvaných kolegů z Německa. Byl také u počátků vydávání skladeb Zdeňka Fibicha. Svou činností tak všem těmto umělcům výrazně pomáhal k prosazení se.

Za čas si mohl dovolit nakladatelství rozšířit a v jeho prostorách na Perštýně vybudovat také literární salon, kde se scházely jak důležité osobnosti české hudby, tak i literární velikáni typu Vrchlického či Nerudy, s nimiž sedával u stejného stolu například i malíř Mikoláš Aleš. Vystoupila zde také poprvé některá později proslavená hudební tělesa, která se časem etablovala v Měšťanské besedě nebo Národním divadle.

Za svoje celoživotní bibliografické dílo, na němž pracoval už od roku 1864, byl dokonce svými kolegy ze Spolku českých knihkupců a nakladatelů nazýván „Otcem novodobé české bibliografie“.

Kromě Velebína (mladší bratr Velebín zemřel již v roce 1892) se knihám věnovalo také několik dalších členů rodiny Urbánkových. I jejich další bratr Josef byl „políben“ literaturou a stal se překladatelem – vystupoval však pod pseudonymem Kalenský. Největší úspěch měl však prvorozený syn Františka Augustina Mojmír Urbánek narozený v roce 1873 (měl ještě další dva bratry a sestru Blaženu). Ten se vypravil na cesty po Evropě, kde navštívil různé podniky v Německu, Francii a Anglii, především tiskárny a nakladatelství. Zkušenosti získal také za „velkou louží“, ve Spojených státech, odkud se vrátil jako velmi zkušený podnikatel. Na rozdíl od svých mladších bratrů Františka a Vladimíra se však rozhodl nesetrvat v rodinné firmě, ale jít svojí vlastní cestou, která ho nakonec dovedla až do pražské Jungmannovy ulice. Zde vystavěl Dům hudby Mozarteum (architekt Jan Kotěra) a v něm usídlil nejen své nakladatelství a prodejnu, ale také tiskárnu, koncertní sál nebo třeba prodejnu klavírů světoznámé firmy Ricordi.

Jen rok po vzniku naší samostatné republiky a zániku starého mocnářství přišel i konec jedné éry významného hudebního nakladatelství Františka Augustina Urbánka, totiž smrt jeho majitele. Došlo k tomu 4. prosince 1919. Jen sedm let předtím se na jeho počest objevil v časopise Dalibor tento text: „Se zakladateli a sloupy českého umění hudebního Smetanou a Dvořákem vyrostl nám základ a sloup hudebního nakladatelství ve Fr. A. Urbánkovi. Všechny velké hudební podněty pražské buď vznikly iniciativou Fr. A. Urbánka, nebo za jeho obětavé součinnosti a podpory.“

Podnik Františka Augustina Urbánka tak připadl poslednímu žijícímu synovi Vladimírovi, který ho v době začátku okupace nacisty roku 1939 předal pod vedení svého synovce Jana Hanuše. Na rozdíl od mnoha jiných nakladatelství totiž to Urbánkovo fungovalo téměř celou válku. Vladimír Urbánek, poslední ze synů Františka Augustina Urbánka, zemřel až v roce 1948. Nedočkal se tak definitivního zániku kdysi slavného a důležitého nakladatelství, které přežilo po těžkých počátcích první světovou válku, první republiku, nacistickou okupaci, avšak nepřečkalo nástup komunismu, kdy bylo jako ostatní soukromé podniky zestátněno a v roce 1949 definitivně zrušeno.

Kdysi významný nakladatel František Augustin Urbánek je dnes téměř neznámou osobností, přestože jeho vliv na českou kulturu byl nemalý. Dnes již neexistuje ani jeho nakladatelství, ani jeho značka, pouze jméno v několika pamětech a řada hudebních publikací v Národní knihovně nebo skladech antikvariátů. Podobně dopadl i jeho syn Mojmír, po němž jako nesmrtelný pomník zbyla jen budova Kotěrova Mozartea v Jungmannově ulici v Praze.