Bitva na Vítkově tak trochu jinak

Žil kdysi na Žižkově jistý pražský bohém, kterému se říkalo Franta Habán nebo také Franta Kysela. Ve skutečnosti se ale za těmito jmény, vlastně pseudonymy, pod nimiž psal, skrýval jistý Franta Sauer, spisovatel, novinář a dramatik, jeden z nejvýraznějších představitelů českého anarchismu, mimochodem známý i tím, že strhnul mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Měl smysl pro humor, obzvláště ten černý, a také se rád napil. Není tedy divu, že se dal do holportu s další podobnou figurkou pražské bohémy Jaroslavem Haškem, který u něj, v dnešní ulici Jeronýmově, bydlel se svojí druhou manželkou, když se vrátil z Ruska. Málokdo ví, že právě tito dva humoristé jsou odpovědní za jednu z prvních rekonstrukcí významné středověké bitvy, která se odehrála na Vítkově a jejíž filmový záznam se musí určitě ještě ukrývat někde ve filmovém archivu, neboť Sauer nechal rekonstrukci natáčet dvěma kamerami. Nikdo ale neví, kam se ztratil. Troufám si tvrdit, že o bitvě na Vítkově již každý něco slyšel nebo četl, takže přejděme rovnou k jádru věci. Franta Sauer byl nejen spisovatel a novinář, ale také dramatik.

I Jaroslav Hašek měl na svědomí několik kabaretních čísel, navíc se dá říci, že celý jeho život byl tak trochu hrou, protože Hašek si rád hrál a dělal legraci z ostatních i sám ze sebe. A tito dva humorem obdaření bohémové dostali jednoho dne roku 1920 originální nápad – uspořádat na Vítkově rekonstrukci dávné slavné bitvy.

Sehnat houf husitů, to nebyl pro ty dva celkem žádný problém. Vždyť kdo by si nechtěl zahrát na hrdinu, který vyhnal od Prahy tolik nenáviděné Němce. A zvláště v roce 1920, kdy byl ještě celý náš národ plný vlastenectví a svobodná republika byla dosud tak mladá. Horší už pro ně bylo sehnat ochotníky, kteří by hráli opačnou stranu konfliktu, Zikmundova vojska.

Nakonec se Sauerovi podařilo i to, a tak se jednoho krásného dne sešla na Vítkově poměrně podivná herecká skupina ochotníků a dva populární režiséři, ale také nemalé množství diváků nejen ze Žižkova a Karlína, nýbrž z celé Prahy. Venkovní divadelní představení tehdy přilákalo širokou veřejnost ze všech vrstev. Nápad se líbil dokonce tolik, že si podle Jaroslava Kopše a jeho knihy Pražské pitavaly nad celou inscenací vzal patronát samotný ministr Klofáč a s jeho pomocí se podařilo sehnat k zapůjčení také několik vojenských koní, historických oděvů, a kromě jiného se představení účastnila také skupina legionářů, kteří představovali husity.

Vše bylo připraveno, představení mohlo začít. Netřeba říkat, že řada herců „Sauer-Haškovské divadelní společnosti“ pocházela ze žižkovských lokálů, v nichž oba proseděli nespočetné hodiny. A ani takové představení pod širým nebem se samozřejmě neobešlo bez posilňování alkoholem, který měl amatérským hercům dodat odvahy před náročným výstupem. Snad je překvapil počet diváků, možná že v ten den svítilo až příliš sluníčko, ale hercům se tehdy přihodila ta drobná nehoda, totiž že se posílili až moc!

Tomáš Hejna

(Zbytek článku byl odstraněn)

O tom jak dopadla bitva na Vítkově v podání těchto dvou umělců si mužete přečíst v knize Střípky zábavního umění https://zabava-artes.cz/mistri-zabavy/pozapomenute-osobnosti-a-udalosti-zabavniho-umeni-maji-svuj-pomnik/ , kterou vydalo Umělecké sdružení Artes ve spolupráci s Nakladatelstvím Olympia.