VELCÍ FILMOVÍ MILOVNÍCI PRVOREPUBLIKOVÉHO FILMU, DÍL II. – OLDŘICH NOVÝ

Patřil rozhodně k našim nejlepším hercům vůbec a vydobyl si v hereckém nebi místo mezi těmi nejvýš – a s ním i nesmrtelnost. Dovedl stejně dobře zahrát roli seriózní i komickou, vážnou i uvolněnou, šviháky a elegány, zločince, mladé inženýry a umělce, uměl zahrát i obyčejného dělníka – ale to nechtěl. Snad jenom prince si nikdy nezahrál, zato milovníků hned několik. A milován také byl, především fanynkami, ale i kolegyněmi. Moc románků si ale neužil. Jednak miloval svoji ženu, především měl ale spoustu práce. Byl nejen herec, ale i režisér, scénárista, dramaturg, divadelní podnikatel, zpěvák, pedagog a dokonce i skladatel. Jistě si říkáte, že o něm už všechno víte. Je to ale opravdu pravda? Podívejte se sami.

Oldřich Nový

7. 8. 1899 Žižkov – 15. 3. 1983 Praha

Narodil se v Praze jako Oldřich Albín Nový, a to do rodiny vrchního pražského hasiče Antonína Nového (jeho matka Cecilie zemřela, když bylo Oldřichu Novému deset let). Jak se ukázalo, tento fakt byl pro životní dráhu budoucího herce skutečně významný, ačkoliv se to může zdát být podružností. Ve skutečnosti se právě díky povolání svého tatínka seznámil Oldřich Nový už jako malý kluk s filmem. Otec totiž kromě svých běžných povinností chodil také hlídat provoz v kinech, kde se tehdy ještě promítalo na snadno vznětlivém celuloidu. Syna bral samozřejmě sebou, a tak viděl většinu tehdejších „trháků“ i slavných hereček a herců.

Být hercem ovšem tehdy nebylo stejné, jako být jím dnes. Rodiče většinou neradi viděli své ratolesti, aby se věnovaly divadlu, natož filmu. Herectví pro ně nebylo perspektivním povoláním, a tehdy se rodiče poslouchali. Oldřich Nový, přestože se od studií věnoval divadlu alespoň amatérsky, se tedy nakonec vyučil na typografa. Jako herec byl ale podle všeho lepší. Alespoň tak si je možné vysvětlit, že se najednou z typografa a amatérského herce stal profesionální herec v divadle v Ostravě a rok na to stálý člen souboru brněnského divadla.

Oldřich Nový, zde přezdívaný Oldas Novas, se nastěhoval do Brna a nikdy toho nelitoval. Ve zdejším divadle se objevoval celých šestnáct let a zažil tak období, kdy se ze zdejší divadelní scény stala jedna z nejvýznamnějších u nás. A byl také u toho, když se v brněnském divadle začala prosazovat u nás tehdy málo provozovaná hudební revue. I v ní našel své uplatnění a sklízel úspěchy, dokonce i jako režisér a šéf zdejší operety, které svojí průpravou dal zcela nový rozměr. Za jeho ředitelování patřila opereta v Brně k nejlepším v Československu. Do Prahy jako divadelní herec odešel až v roce 1936. Angažmá ale hledal zpočátku jen obtížně, nejdéle působil v Novoměstském divadle. Až když mu nabídli v roce 1936 divadlo ve Stýblově pasáži, ucítil příležitost Stal se majitelem a ředitelem Nového divadla. Sázel na své jméno a udělal dobře. Jako podnikateli se mu v Praze dařilo. Ovšem…

Do Prahy se natrvalo přestěhoval v roce 1936 a přivezl si sebou snoubenku Alici rozenou Wienerovou. O jejich seznámení existuje téměř pohádkový příběh. Oldřich Nový prý seděl ve své šatně v brněnském divadle a odpočíval po právě odehraném představení. Protože nechtěl být rušen, zapíral se, ale za svými dveřmi zapomněl boty. O tři roky mladší fotografka si tehdy umínila, že se s Oldřichem Novým setká za každou cenu a nabídne mu obchod – nafocení propagačních fotek ve svém ateliéru. Nový sice chvíli předstíral nepřítomnost, ale když ho upozornila na boty před dveřmi, nevrle jí otevřel. Podle některých to byla láska na první pohled. Alice Wienerová ho okouzlila. 11. června 1936 byla po dlouhém vztahu a dvouletém zasnoubení svatba. Podle některých se tehdy Nový rozhodl právě kvůli svému divadelnímu podnikání, protože potřeboval finanční podporu od tatínka své vyvolené – bohatého ředitele pražské banky. Historie ale ukázala, jak moc svoji manželku miloval. K tomu se ovšem teprve dostaneme. Nicméně Alice to s manželem rozhodně neměla jednoduché, protože byl neustále obletován fanynkami a ona nemírně žárlila. Korunu tomu nasadil Oldřich Nový jen pár měsíců po svatbě. Přinesl domů holčičku v povijanu. Dostala jméno Jana a dodnes je velkým tajemstvím, zda ji Nový adoptoval, nebo zda byla opravdu jeho. Se ženou ji každopádně vychovali jako své jediné dítě.

Daleko víc než jako divadelní herec je ale Oldřich Nový známý díky svému působení ve filmu. Poprvé se objevil v krátkometrážním a tehdy ještě němém snímku Neznámá kráska, který natočil v roce 1922 režisér Přemysl Pražský. Je vlastně zvláštní, že ke svým milovnickým rolím se dostal až poměrně pozdě a k větším filmovým rolím rovněž. Mezi jeho prvními dvěma filmy, už zmíněnou Neznámou kráskou a Rozpustilou nocí Vladimíra Majera, uplynulo celých dvanáct let! A první větší role získal ještě o dva roky později, tedy v roce 1936, kdy skutečně začala jeho filmová kariéra rolemi ve filmech Velbloud uchem jehly, Uličnice, Rozkošný příběh a Na tý louce zelený. V nich se setkal se svými později častými filmovými partnery a partnerkami, například Antonií Nedošinskou, Jiřinou Štěpničkovou, Rudolfem Deylem st., Jindřichem Plachtou, Adinou Mandlovou, Věrou Ferbasovou, Janem Pivcem, Járou Kohoutem a mnoha dalšími.

Další roky byly pro Nového vrcholem jeho filmové kariéry a kariéry celkově. Tak jako u dalších osobností té doby se jedná o zajímavý paradox, kdy mu k největším rolím dopomohla druhá světová válka. Oldřich Nový šel z role do role. Ty nejznámější začaly v roce 1939 nesmrtelným Kristiánem, který udělal během několika dnů z Oldřicha Nového sex symbol tehdejší doby, předního filmového milovníka. „Zavřete oči, odcházím…“ je dodnes jedna z nejpopulárnějších hlášek českých filmů vůbec. Následovaly v těsném sledu filmy Eva tropí hlouposti, Dědečkem proti své vůli, Dívka v modrém, život je krásný, Přítelkyně pana ministra, Když Burian prášil, Roztomilý člověk, Hotel modrá hvězda a Valentin Dobrotivý. Poslední tři válečné filmy Sobota, Paklíč a Jenom krok jsou dnes prakticky neznámé a poslední zmíněný nebyl ani nikdy dotočen. Jeho filmová popularita samozřejmě pomáhala i jeho divadelnímu podnikání. Hlediště se plnilo a bylo neustále vyprodáno.

Právě během války se prokázalo, jak moc měl Oldřich Nový rád svoji ženu. Byla totiž židovského původu, což tehdy znamenalo, že i její rodina byla v podstatě brána jako závadná. Nebylo v té době nic výjimečného, když se z tohoto důvodu manželé rozvedli. Někdy aby alespoň jeden přežil, jindy ze strachu. Oldřich Nový byl ale pevně rozhodnut svoji manželku neopustit a přes mnohá domlouvání se s ní nerozvedl. Nejspíš ji tím zachránil, ale také sám velice moc riskoval. Dlouho ho chránila jeho sláva. I nacisté si uvědomovali, že zavřít tak veřejně známou a oblíbenou osobnost, díky které se plní kina a lidé se alespoň na chvíli zbaví strachu z kolem pobíhající války, je hloupost. A Nový uměl využívat i svých přátel a konexí, třeba kontaktů Adiny Mandlové a Lídy Baarové. Původ jeho manželky tak dlouho tolerovali, v podstatě až do konce války. V roce 1944 byl Oldřich Nový odvezen do Terezína. Odvezení ženy oddálil trikem – sehnal jí pilulku, po které to vypadalo, že dostala epileptický záchvat. Na cestu do koncentračního tábora s Novým později vzpomínal třeba Ondřej Sekora, který prohlásil: „Vykračoval si, jako by se nic nedělo. Elegantně jako lev salonů. Přehrával slavné scény ze svých filmů, vyprávěl vtipy a zpíval. A nikdy si nestěžoval.“

I manželka s dcerou šly do koncentračního tábora, ale po válce se jako zázrakem všichni opět sešli. Nový poslední měsíce strávil v Praze na Bulovce, kde ležel s ovázaným obličejem. Nebyl zraněný, ale podařilo se mu utéct a nikdo ho nesměl poznat. Bohužel poválečná doba mu právě moc nepřála.

Oldřich Nový sice válku přežil jako aktivní umělec i podnikatel, ale nikdy se s nacisty příliš nestýkal a hrál jen v komediích. Nejspíš i fakt, že byl zavřený v koncentračním táboře kvůli své manželce, mu byl po válce k dobru a nedostal se jako mnoho jeho kolegů před tribunál pro kolaboraci. Nicméně zářná hvězda jeho kariéry jednou pro vždy pohasla. Nový režim potřeboval herce do montérek a hrdinu pro dělníky. Ani jedno z toho Oldřich Nový nebyl. Stále se sice objevoval v hlavních rolích, ovšem filmy, v nichž hrál, zdaleka nepatří k jeho nejvýznamnějším. Výjimkou byl Fantom Morrisvillu a samozřejmě legendární Světáci Zdeňka Podskalského, to bylo ovšem z výraznějších poválečných rolí Oldřicha Nového prakticky vše.

O to víc se věnoval kariéře divadelní. Hrál v řadě představení po celé republice a některá z nich režíroval. Jako režisér se uplatnil i v Hudebním divadle v Karlíně, kde se dokonce stal mezi lety 1954 a 1959 uměleckým ředitelem. Vrátil se také ke svým operetním začátkům, a tak se po umělecké stránce neměl až tak špatně. Navíc se v roce 1959 stal pedagogem na novém oddělení hudební komedie Pražské konzervatoře, které dokonce vedl. Horší ovšem byla jeho situace rodinná. Žena Oldřicha Nového sice přežila válku, její rodina ale bohužel takové štěstí neměla. Milovaná Alice se tak uzavřela do sebe a začala trpět duševní poruchou – prý dokonce začala odmítat jejich nevlastní dceru, o kterou se tak Oldřich Nový musel starat sám.

Filip Mácha