Chvála osobnosti slavné TV profese

Marie Tomsová, *25. června 1952

Nikdo mě nemůže vinit, že bych v rámci gratulací, jichž se tak rád dopouštím na těchto stránkách, číkoli narozeniny kdovíjak výrazně preferoval. Přesto má toto pravidlo svoji výjimku, i když v tomto případě dokonce velmi milou. 

S Marií jsem se potkal poprvé jako snad s ani ne osmnáctiletou. Vyhlížela značně nevšedně, tedy nejméně tak skvěle, jak ji známe dnes, pokud si ovšem netroufnu tvrdit rovnou, že byla už tenkrát krásná. Vůbec žádná její naivita v tom ale nebyla, ani nerozhodnost jako u tolika jiných, podobně shůry obdarovaných mladých dam. Navíc mívala už tehdy v očích něco, čemu mohl jeden rozumět asi tak, že ona sama ví o světě kolem svoje.

Na to, že se mi líbila a také, že jsem ji zahlédl asi úplně první z napříště docela slušně dlouhé řady jejích důvodných obdivovatelů z branže, nepřestanu být pyšný. Bydlela tehdy v Opletalově ulici, na studentské koleji, a do tamní menzy oni nechodili. Já ano, ještě tedy štěstí, že alespoň občas. Brzy se ale tohle nějak změnilo a začala být dobrá už také v televizi. Dokonce natolik, že jak onu dobu pamatuji, musela vynaložit jistě dost jí vlastní inteligence i přirozené taktiky, aby ten přestup zvládla. 

Řekl bych, že se nejdřív uplatnila v určitých ne zrovna stěžejních rolích pro svůj řekněme zevní výraz, jenomže se prosadila rovněž nedlouho po svém prvním startu mnohem výrazněji a daleko lépe výhradně sama za sebe. Takže se z ní podobně snadno stala platná členka první ligy televizních hlasatelek, dokonce na společné čáře s dámami, které ten svébytný obor musely původně teprve vytvořit. Přitom bývala přinejmenším zvláštní už tím, že se jí dalo věřit všechno, co říkala nejen do kamery, také ovšem na nejrůznějších jevištích, i při jiných příležitostech, a ještě k tomu celá dlouhá léta. Ačkoli onen prvotní obecný ostych před jejími osobními kvalitami přetrvával, nebýval nezdolný, neboť se našli výjimeční jedinci, kteří jej přece jen dokázali překonat. Jako například režisér Jan Bonaventura.

Správně se pamatujete, že to byl právě on, jenž proslul výraznou proměnou pojetí určitého typu televizních zábavních programů. Nejenže je točil zřetelně jinak a že jeho protagonisté také hráli i zpívali například kouzlem tehdy nově objeveného klíčování ve zcela mimořádných prostředích. Hrával si s barvou i perspektivou obrazu a využíval celou řadu dosavadních inscenačních postupů, proto se mu velmi dobře hodily také výraz i styl této neherečky. Bývala víc ne zajímavá i tady, a přesto jsme mohli (nejspíš proto, že si byla zároveň vědoma svých daných povinností) vídat Marii Tomsovou pořád především spoustu večerů jako velmi dobrou televizní hlasatelku.

Toho, že její dávná hlavní profese v nové době jaksi zanikla, litují mnozí. Dozajista nešlo jen o zdánlivě nezbytné, a ještě k tomu nezřídka nuceně polopatické uvádění čehosi, co se televiznímu publiku předkládalo. Jenomže i ta relativně krátká doba, v které se mohla objevit na obrazovce, obvykle představovala výrazný kladný moment mezi všemi předchozími složitostmi a nezřídka vším ne vždy tak docela vynikajícím, co mělo vzápětí následovat.

Potkáváme se dodnes a velmi dobře konferuje pořád, takže ji budu moci gratulovat k jejím letošním narozeninám zřejmě nejen takto, na dálku, ale také osobně. Jestliže se tohle skutečně podaří, udělám to opravdu rád a třeba se skutečnou kytkou v ruce.

Vím, že má svůj kvalitní život, že se jí daří a je na světě právem ráda. Mně ovšem zůstala stálá lítost nad snadností, s jakou jsme se takříkajíc minuli.

                                                                                                           Václav Junek