Senzační svět literatury – Jiří Wolker

Básník, jenž miloval svět

Nejznámějším českým epitafem je ten Wolkerův, který se učí už na základních školách. Zní:

Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět

a pro spravedlnost jeho chtěl se bít.

než moh´ své srdce k boji vytasit,

zemřel – mlád dvacet čtyři let.

Wolker skutečně vystupoval jako bojovník za lepší svět, i když sám si rozhodně nemohl stěžovat na nějakou chudobu, jak se často snažili namluvit lidem v minulém režimu. Ve skutečnosti pocházel ze zámožné středostavovské prostějovské rodiny a jeho otec byl bankovním úředníkem, který se dokonce vyšvihl až na ředitele banky. O finance tedy neměla rodina příliš nouzi. Proletářem ale Wolker bez pochyby byl. Podle jeho matky však souviselo jeho zaměření s jeho celoživotní dobročinnou povahou. V jejích vzpomínkách jsou momenty, kdy se Wolker přimlouval za žebráky už jako malý hoch, a kdy se živě zajímal o život dělníků. Oproti tvrzením komunistických literárních historiků tedy můžeme říci, že Wolker nebyl typickým revolucionářským básníkem, ale že se k proletářství propracoval vlastní povahou. Ostatně patrně sám až tak levicově orientován nebyl. Za tuto představu může ve skutečnosti opět Wolkerova matka, u níž je při dvou vydáních jejích pamětí vidět značný rozdíl. Jednoduše věděla, že Wolker bude jako skalní zastánce levice v té době uznávanější. Anebo si redaktoři toho dalšího vydání uvědomovali totéž?

Jedinečné dílo

Wolker žil pouze dvacet čtyři let, ale přesto za sebou zanechal neobyčejně velké literární dílo. Jeho sebrané spisy mají celkem čtyři svazky a na dva tisíce stran. Mimo to vedl Wolker čilou korespondenci s řadou osobností a přátel i s rodinou. Kromě básní psal i eseje a drobné prózy, z nichž vynikají například jeho pohádky. Dnes jsou nejznámější jeho básnické sbírky Host do domu a Těžká hodina. V minulém režimu byl ale Wolker velmi frekventovaným autorem a jeho básně se dokonce dočkaly mnoha překladů, včetně těch jazyků, které bychom ani nečekali. O jeho vlivu na zahraniční básníky existuje i důkaz v podobě knihy Básníka miluje svět, která vyšla v roce 1980 v nakladatelství Blok. V ní se píše: „Jedním z českých básníků, jehož poezie pronikala v meziválečném období i po válce v časopiseckých a knižních překladech ke čtenářům řady evropských zemí, byl Jiří Wolker. Bezprostředně po básníkově smrti se s jeho jednotlivými básnickými skladbami seznamovali čtenáři např. v Itálii, Švédsku, Francii i v dalších zemích.“

Strastiplná cesta za smrtí

Wolker ve skutečnosti nezemřel v Tatrách, jak se občas lidé milně domnívají, ale byl odvezen do rodného Prostějova. Po letech vypověděla o tomto převozu Wolkerova matka, která ho den před Silvestrem dala převézt již umírajícího domů. Později tuto cestu popsala mimo jiné zmínila, že i když byl objednán oddělený sanitární vůz, nebyl připojen k vlaku, a tak musela i se synem a zdravotní sestrou absolvovat cestu vlakem ve vagonu se zavazadly. V nevytopeném voze byl již Wolker v bezvědomí a v horečkách, takže zřejmě o ničem nevěděl. I tak musela být tato cesta velmi náročná. A rozhodně Wolkerovi neprodloužila život, i když to v té době již nebylo podstatné. Wolker zemřel jen o tři dny později 1. ledna 1924.

Wolker sportovcem

Podle pamětí Wolkerovy matky byl Wolker zdravé a čilé dítě, které rádo sportovalo, kdy jen mohlo. Podle přátel to je však značně nadsazené. Wolker byl podle všeho především od malička neduživý a často nemocný. Trápily ho především plicní choroby, což nakonec vedlo k jeho osudné tuberkulóze. Víc než sport měl tedy raději knihy a hru na klavír, v níž prý opravdu exceloval. Co víme určitě je fakt, že vstoupil jako chlapec do skautského oddílu, a že byl dokonce mezi skauty, kteří jako první pořádali nedaleko Lipnice nad Sázavou skautský tábor. Z něj se nám dochoval i jeho deník, který je neuvěřitelně cenným dokumentem tehdejší doby z hlediska skautingu i literatury.

Z materiálů Tomáše Hejny a Heleny Lorenzové připravil Jan Steiner