Lepší než Frank Sinatra

To řekla Eva Pilarová o našem nejlepším swingaři

Karlu Hálovi (2. 10.1933 – 6. 7. 2008).

Jeho sametový baryton rozněžnil každého, ať už zpíval svůj milovaný swing, nebo staré šlágry v Babiččině krabičce či občasnou country. Rád si zazpíval i dechovku. Karel Valdauf o něm napsal, že „je jedinej swingovej zpěvák, který dovede citově zazpívat dechovku“.

Když se přihlásil na konzervatoř v Praze, tak prý uměl jen 10 akordů na kytaře. Zkoušky začínaly kontrolou fyzických schopností. Byl asi natolik dobrý, že byl přijat, ale ouha, na taneční studia. Ono se prý tehdy nedostávalo dost kluků, kteří by chtěli do baletu. Jak sám vzpomíná, „tak nějaká škola lepší než žádná“ a celé dva roky se cvičil v baletu, folklóru i výrazovém tanci. Sice mu ty „polodřepy, plijé, batmány“ a další základní prvky docela šly, ale nebavilo ho to. Navíc měl problémy s nohama a, tak přešel na pěvecké oddělení a k tomu kontrabas a bicí. A začal zpívat ve sboru Národního divadla a v roce 1954 absolvoval.

Místo vojny nastoupil do Armádní opery – představte si, že to skutečně existovalo, ta měla sídlo v Praze Na Rejdišti. Už tam se proslavil v roli Figara v Rosseliniho Lazebníku Sevillském. Pak krátce Hudební divadlo v Karlíně. Vzpomíná, že tam v roce 1968 dokonce zakázali operetu Polská krev, kvůli písni „…a teď si dáme jednadvacet, jednadvacet…“, kvůli srpnu 68 se diváci pochechtávali.

A pak začala tůra po dalších divadlech, ABC u Wericha, Rokoko Darka Vostřela, a zakládal Divadlo Apollo s Jiřím Štaidlem a Karlem Gotem. K tomu zpívání s předními orchestry: Karla Vlacha, Karla Krautgartnera, Ladislava Bezubky, Gusatava Broma a jiných. Začínal ve známé kavárně Vltava u Krautgartnera, pořád narváno a hrálo se od 19.00 do 0,30. Zpěv v kavárnách, na odpoledních čajích, lázeňských altánech ho dlouhá léta živil. Byl i v mnoha tzv. zájezdových skupinách, zejména si pochvaloval Mirka Kefurta, kde jezdil i s tehdy hodně známou Slovenskou Melánií Oláriovou. Dodnes známé písničky Hádej Matyldo, Můj otčenáš, Dívka toulavá, Dej mi pár okovů a další.

Při jednom zájezdu přišel ke své holé hlavě. Ve Zlíně se o své vlasy vsadil s místními hokejisty, že nevyhrajou, když zrovna hulí a chlastají. „A oni, ti blbci, vyhráli o gól. Dole v hotelu byl holič a ten mě vzal břitvou dokola. Nikdy jsem nelitoval. Předběhl jsem lidi, pokud jde o módu. Všichni po mně koukali. Třeba na zájezdech v Sovětském svazu. Tam jsou holohlaví po propuštění ze záchytky, protože tam každého ostříhají dohola“.

Kolegové na něj vzpomínají, že byl velký srandista a vynikající společník. Také známý bohém, zejména, když se dal dohromady se svými dlouholetými partnery, Milanem Chladilem či Karlem Štědrým. Rád se seznamoval zvláště s hezkými děvčaty a věrnost nebyla jeho silou. Vždyť i oficiálně měl nakonec pět manželek. „Sám vyprávěl, že si jednou ještě před vystoupením přivedl slečnu na pokoj. Ale během představení si nabalil druhou a přivedl si jí s sebou. Zapomněl, že tam už jednu slečnu má. Obě hned utekly, a tak zůstal sám s lahví Šampaňského“. Ale vždy dokázal odvést profesionální výkon. Vzpomínám, jak na jednom velkém plesu v tehdejším Parku kultury v Praze, se kapelník Karel Vlach začal shánět po Chladilovi a Hálovi, kteří vždy stáli připraveni za podiem, a najednou tam nebyli. Hledám je v zákulisí a najdu v poměrně „radostném“ stavu, jak si povídají s čuníkem v bedně, který byl připraven jako cena do tomboly. Své vystoupení stihli a dokonale odvedli.

Přišly nejrůznější estrády, plesy, televizní programy i filmy. Byli jich snad stovky. Jen dvě perličky: Karel byl, jak se říká zpívající herec. V Noci na Karlštejně hrál zbrojnoše. Zdeněk Podskalský si zapsal do svého deníčku: „Hála a Štědroň se pěkně zlinkovali, měli zpívat, ale nezpívali“. Ve filmu Nebeští jezdci hrál dramatickou roli popáleného pilota, s holou hlavou si maskéři užili, líčení trvalo čtyři a půl hodiny.

Počátkem devadesátých let se s manželkou odstěhovali na Kokořínsko. „Nebyla práce, ustaly plesy, nenatáčelo se v rozhlase ani televizi, místo češtiny se začaly všude ozývat cizí jazyky. Nebyli autoři, ono zpívat v češtině je nesmírně těžké, zvláště v populární muzice. V angličtině nemusíte dodržovat žádnou dikci, tam například Y love you zpíváte: Aj láv jů. U nás nemůžete zpívat: Já Tě milůjů. Je třeba češtinu nějak dodržet, aby to bylo hezké.“

Potěšil mě, že se také chlubil svým kuchařským uměním. Zrovna v červenci je nejvyšší čas na domácí ořechovku či griotku, kterou prý uměl fantasticky. Tak si to zkuste: „Do pětilitráku od okurek dám višně, bez stopek, ale s peckama. Přidám půl kila cukru, celou skořici, pomerančovou kůru a jeden až dva hřebíčky. Zaliju to vodkou a nechám 30 dní stát. Občas je nutný to zamíchat. Ořechovka se dělá naprosto stejně. Tam vedle vodky patří i rum.“

Karel Hála byl nekorunovaným králem českého swingu!

Václav Soldát