Bylo, nebylo … a je

Jel jsem do jednoho ze svých zaměstnání, a u toho jsem se dostal i k poslechu jedné raději nejmenované stanice v rádiu. Rádobyvtipný úvod byl jen počátkem úplně stejně rádobyvtipného pokračování, dialogu, který se měl týkat voleb v Londýně a skutečnosti, že jeden z kandidátů by měl být muslim (i když já si nejsem jistý, tomu tématu se prostě nevěnuji a nechci věnovat – co je mi do toho!?). Ale když jsem si to poslechl, zasnil jsem se.

Na zcela jiných rozhlasových vlnách se občas objevují moderátoři Českého rozhlasu, a ti pravidelně připomínají nejrůznější české osobnosti, včetně těch, které se zapsaly i do dějin zábavního umění a také do historie rozhlasového humoru. Není jich zrovna málo. Existují rozhlasové skeče Oldřicha Nového, Vlasty Buriana, výstupy Wericha, Horníčka, pořady se Sovákem, Fialovou, Menšíkem, později i Suchým, Šlitrem, Šimkem, Grossmanem, s Bezouškou, ale hlavně třeba s Bedřichem Zelenkou a Felixem Holzmannem, včetně jeho uměleckých partnerů. A právě na ně jsem si vzpomněl.

„Tak mi teda řekněte, co to je…“ zní mi občas v hlavě, když si na Holzmanna vzpomenu. Není to vyloženě věta z rozhlasového vysílání, ale kdo tu groteskní postavičku českého humoru zná, ten i po sluchu ví, „o co jde“. Vždyť Holzmann bavil diváky několik desítek let. A jeho scénky jsou legendární, a vůbec k nim není třeba mít obraz – stačí jeho skeče. V obdobném měřítku se mu může rovnat v historii českého zábavního umění jen málokdo. Holzmann byl totiž jedinečný. A kdybychom ho chtěli srovnávat s dalšími, pak v umění improvizace pak jedině se Zelenkou, v umění scénografie jedině s Dvořákem a Bohdalovou, a umění užívání našeho rodného jazyka, tedy češtiny, jen s Cimrmanovci, hlavně se Svěrákem a Smoljakem. Ale jedno mají tyto osobnosti společné. Jejich humor je HUMOR! Zatímco dnešní programy, a hlavně v rozhlasu, jak jsem zjistil v posledních měsících, jsou jen a jen – odpad! Kdysi se říkalo i šmíra. Laciný vtip za „babku“, vtipy za každou cenu, nevhodné a jen vyloženě rádobyvtipné narážky na nesmyslné podněty. Jako kdyby se humor a vtip ze světa občas úplně vytratil.

Jeli jsme s kolegou autem a měli puštěný takový rádobyvtipný program. Týkal se právě zmíněných voleb v Anglii a podobnosti slov muslim a myslím. Ihned mi v hlavě naskočily scénky se zapomínaným Bedřichem Zelenkou, Jirkou Holzmannem, ale také se Strýčkem Jedličkou a dalšími. Samozřejmě – doména Holzmanna byla hlavně v televizi a na zábavních pořadech. V pořadech Karla Gotta, který měl ve slánském divadle svoji „arénu“, v silvestrovských vystoupeních, kde dostával svůj prostor hlavně 70. a 80. letech, ve volně natáčených pořadech pro televizi z různých míst. Tam všude měl Holzmann svůj prostor, ať už to bylo s kýmkoliv.

Bedřich Zelenka býval zdrženlivější. Jeho humor byl podobný, ale méně křiklavý. Stejně jako Holzmann pracoval s náměty ze života, s hrou s češtinou a tak dále. Zelenka byl ale spíš sólista, zatímco Holzmann potřeboval většinou „sparing partnera“. Tedy jen většinou. V pozdějších letech jezdil sám na zámořských parních a dovedl i tak bavit tisíce lidí ročně.

Mám doma knihy, gramofonové desky a také několik CD setů rozhlasových skečů, povídkových čtení a záznamů z různých programů, od první republiky po 90. léta a dál. A mám je rád. Pravidelně si je pouštím, některé texty znám z paměti a umím je citovat slovo od slova. Další si pamatuji jako citáty. Ale podstatné je, že humor, který je starý už desítky let, skeče, které vznikaly před desetiletími, a vtipy, které by dnes nikoho nenapadly, jsou stále aktuální. A co to dokazuje? Že „to nejlepší z českého humoru už bylo vymyšleno“, a všichni ostatní se prostě musí snažit. A opravdu mají co dělat, protože jen po málokterém ze současných „komiků“ zůstane takový kus práce, jako po zmíněných veličinách, o jejichž významu nelze pochybovat.

Nechci se nijak dotknout současných moderátorů v rozhlasových programech a hlavně oceňuji, že se dnes ještě někdo zábavním uměním v „rozhlase“ ještě zabývá! Ale víte co? Jako u všeho ostatního platí – špatný homor je horší než humor žádný. A extrémně špatný humor? O tom je lepší se nevyjadřovat. Ale právě toho je, jak jsem v posledních měsících zjistil, absolutně nejvíc. A je mi líto, že zatímco my se ještě máme na koho odkazovat, budoucí generace budou říkat: „Ty primitivní narážky a dvojsmysly, k tomu plné anglikanismů a odpadu, nás vlastně nikdy nebavily. Byla to jen výplň mezi počasím a „zelenou vlnou“.

Tomáš Hejna