Cinematoskopický film poprvé

Širokoúhlý barevný velkofilm V PROUDECH

V Česko-francouzské koprodukci vznikl v roce 1957. Natáčení probíhalo v Paříži, Praze a Vysokých Tatrách. Jak tvůrci, tak herci byli obsazeni prakticky půl na půl. Režiséry byl náš Vladimír Vlček a francouzský Henry Aisner, hudbu skládal tehdy velmi populární Ludvík Podéšť (mj. složil i hudbu „Zítra se bude, tančit všude…) a mezi autory textů se objevil i básník Josef Kainar (Vodácký valčík).

Hlavními hrdiny tohoto spíše romantického a nepolitického filmu byli, tehdy manželé, již vycházející mezinárodní hvězda Marina Vlády a režisér a herec Robert Hossein (k nim se podrobněji ještě dostaneme). Z našich známých herců tam byla např. Ivanka Devátá, Miloš Nesvadba aj..

Dohoda o natočení filmu byla známkou již začínajícího politického uvolňování. Vlastně to byla také první koprodukce mezi kinematografií ze socialistické země a západem. K dispozici jsme měli díky Francouzům kvalitní Agfacolor. A byla to navíc dvojjazyčná koprodukce, tedy i ve Francii se hrál film kompletně ve francouzštině. Tam s názvem „Svoboda pod dohledem“.

Když jsem film ve svých sedmnácti poprvé viděl, byl jsem samozřejmě nadšený. V novém kině v Plané u Mariánských Lázní se najednou začalo rozevírat velká opona a odkrývala širokou bílou plochu plátna. Zázrak, do té doby jsem viděl jen filmy v klasickém formátu. A k tomu zvuk z obou stran, když přejelo auto, tak to člověk slyšel od jedné do druhé strany obrazu jako živé a řeka opravdu bouřila.

Mimochodem, to kino stavěla obec, tehdy MNV, jako vlastní aktivitu v tzv. Akci Z (Zvelebení), kam „honili“ občany na brigády. I já, když jedu náhodně kolem, tak ukazuji vnoučatům, že támhle jsem uložil zamlada dvě řady cihel. Promiňte nostalgickou vzpomínku. Zpět k filmu.

Jednoduchý příběh je o partě francouzských studentů-vodáků, kteří jedou na dobrodružnou výpravu do Tater. K nim se připlete zloděj vzácného obrazu. A navíc se s ním zamiluje „česká“ tlumočnice Eva, kterou hraje právě Marina Vlády.

Film s krásnou výpravou a scenériemi, romantizující vodácký svět (připomněl mi současné romantické TV filmy – novou Červenou knihovnu podle R. Pilcherové), poměrně zdlouhavý a samozřejmě nekonfliktní. Prošel kiny se solidním zájmem, ale kritici se mu spíše asi vyhýbali, aby raději tu i onde nenarazili. Navíc tam nebylo snad ani co kritizovat, jen to, že je dlouhý a místy nudně „sladký“.

Půvabná a krásná Marina Vlady tehdy ještě vlastně začínala. Narodila se v roce 1938 v Paříži v rodině ruských emigrantů jako Marina Polliakolf. Herečka, zpěvačka i spisovatelka. Za svůj život hrála v desítkách filmů (kromě našeho i v Sovětském, Maďarském). Manželství s Hosseinem vydrželo 7 let a má s ním syna. Jejím třetím manželem pak byl známý sovětský básník a zpěvák Vladimír Vysockyj, (1970-1980, rebelant proti režimu, Divadlo na Tagance, jeho básně a písně u nás uvedl Jarek Nohavica, obdržel za to vyznamenání od Putina).

Robert Hossein (1922-2020) začínal jako herec, scénárista a režisér. Natočil desítky filmů, v roce 2007 třeba i film o životě papeže Jana Pavla II., tedy původně polského arcibiskupa Josifa Vojtyly. S Marinou Vlady žil 7 let, po rozvodu se zahleděl do čtrnáctileté dcery jednoho ministra, kterou si v patnácti vzal, pak ale měl další manželku. Proslavila ho role kulhajícího Markýza de Peirac ve filmech o Angelice s další hvězdou Michéle Mercier.

Velkofilm V PROUDECH je klidná, pomalá a romantická podívaná. V naší filmové historii zastává místo první koprodukce a širokoúhlého barevného (cinematoskopického) filmu. Dokonce jsem ho našel v nabídce na „Ulož to“.

PhDr. Václav Soldát