Do hereckého nebe odešel Karel Heřmánek

„Dycinky vy, a dycinky pane,“ rozčiluje se ve skvělé žižkovské komedii Fešák Hubert Hubert Hrabě, hlavní postava žižkovského „granda“, který má neustále prsty v drobných podvůdcích a kšeftících, ale nikdy by neobral chudáka, nekryl skutečného zloděje a tak podobně. Však taky v maringotce svých přátel Josefa Somra a Evelyny Steimarové vyhodil Václava Sloupa ze své Kanceláře na alibi, protože po něm chtěl krytí na vyloupenou trafiku.

U Fešáka Huberta jsem se zastavil pro vrcholnou kombinaci mých zájmů, které tento film shrnuje. Jsem žižkovský rodák, zajímá mne období první republiky a mám veliký zájem o herecké legendy českého filmu i divadla. Jinak bych se ale musel zmínit o celé řadě dalších filmů i seriálů. Třeba Krakonoše a lyžníky, komediální sérii kolem šéfa Pepy (Šéfe, to je věc!, Šéfe, vrať se!, Šéfe, jdeme na to!, Na dvoře je kůň, šéfa!,  Straka v hrsti, Společnost s ručením omezeným, dvoudílný film Brakýři, Anděl s ďáblem v těle, A co ten ruksak, králi?, Smrt krásných srnců, Stalingrad, Stříbrná pila, Sanitka, Slavné historky zbojnické, Zlá krev, O zvířatech a lidech, Tři králové, Černí baroni, Gympl s (r)učením omezeným a to jen kloužeme po okraji. Osoba, kterou mají všechny uvedené filmy a seriály společné, byl vynikající český herec Karel Heřmánek. A to jsme nezmínili ani jedinou z jeho mnoha a mnoha divadelních rolích, ve kterých vždycky exceloval.

Narodil se 17. října 1947 v Praze a svoji hereckou kariéru začínal jako student brněnské JAMU, kde úspěšně vystudoval herectví. Podobně jako řada jeho spolužáků a později i kolegů začínal ve slavném Divadle Na provázku, později působil v ústeckém Činoherním studiu a později se na dlouhé roky usadil znovu v Praze v Divadle Na zábradlí. Právě zde se sešel s životním mentorem Evaldem Schormem, který dokázal z Heřmánka dostat na jevišti maximum z jeho hereckých dovedností, ke kterým patřilo nadání pro drama i komedii, výrazný hlas i zjev a ještě mnoho dalšího.

Heřmánek své herecké povolání opravdu prožíval, bylo součástí jeho života a nemohl bez něj být. Když v roce 1990 došlo k rozpadu původního divadelního souboru Divadla Na zábradlí, byl to Heřmánek, kdo se jako první odhodlal k činům. Pod jeho vedením vzniklo jedno z prvních českých soukromých divadel odkazujících se na tradici zaniklého souboru už svým názvem Divadlo Bez zábradlí. Bohužel s ním nešli všichni jeho herečtí kolegové, mnoho jich odešlo do Národního divadla a do dalších divadel, ale Heřmánek spolu s Jiřím Bartoškou, Pavlem Zedníčkem a dalšími opravdu začal. A i když šlo o velmi těžké začátky, brzy slavili úspěchy, i když je čekalo hned několikrát stěhování z divadla do divadla. Z prvotřídního herce se tak stal i divadelní ředitel, který v roce 2001 získal do nájmu Městské divadlo v Karlových Varech. Dlouho mu přitom pomáhala jeho manželka Hana Heřmánková, původně Vávrová, moderátorka a hlasatelka.

Jako filmový a televizní herec se uvedl dnes téměř zapomenutým filmem Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak. To bylo v roce 1972, tři roky se potom na obrazovce neobjevil a teprve v roce 1979 se začal objevovat ve známějších filmech, i když zatím jen v menších nebo okrajových rolích. Jedním z jeho velkých průlomů byla i oblíbená, režisérsky a scénáristicky náročná komedie Krakonoš a lyžníci, kde si zahrál jednu z hlavních rolí. Na seznamu jeho filmů nám chybí S čerty nejsou žerty, kde si zahrál Lucifera. Tato postava je dnes už ikonická, jde o jedno z nejtradičnějších ztvárnění této postavy, jaké v našich filmových pohádkách můžeme vůbec vidět. A pak tu byl zmíněný Fešák Hubert. Od té doby, byl to rok 1984, se Karel Heřmánek začal objevovat ve skutečně kvalitních filmech a rolích, a přibývalo jich. Vedle toho byl prvotřídním divadelním hercem, který šel z role do role.

Všechny své vlohy dokázal perfektně využít v jedné z nejikoničtějších rolích své kariéry, ve filmovém zpracování Pavlova díla Smrt krásných srnců. Série vtipných scén je protkána životním dramatem autorova osobního života. Karel Heřmánek byl v této roli nedostižný a velmi – až mrazivě – uvěřitelný.

Stejně uvěřitelný byl také v roli vedoucího zvěrolékařské kliniky v seriálu O zvířatech a lidech. Tato veliká role, kterou ztvárnil po boku plejády hereckých hvězd, včetně Petra Nárožného, Josefa Somra, Jiřiny Bohdalové, Ivany Chýlkové a řady dalších, patřila k jeho nejznámějším a největším.

Přes veškeré pracovní vypětí a později i rodinné problémy patřil Karel Heřmánek mezi aktivní herce po celý svůj život. V již pozdějším věku se objevil například ve filmu Příběhy obyčejného šílenství, Revival, Lovci a oběti a naposledy ve filmu Bastard v roce 2023. V roce 2024 také natáčel roli v seriálu Mozaika. Tím bohužel jeho herecký život skončil. Z jara letošního roku (2024) se u něj projevil zánět a v návaznosti na něm i ochrnutí části obličeje. Heřmánek ovšem nepatřil k těm českým umělcům, kteří by se vyžívali v drbech a kontaktu s bulvárním tiskem. Infomace o jeho soukromí prosakovaly na veřejnost jen po náprstcích. S první ženou, s níž měl dvě dcery, se rozvedl ještě před revolucí. Se druhou ženou se setkal v dabingovém studiu a měl s ní tři syny. Jinak si ale soukromí velmi intenzivně chránil.

„Dlouze se díval do mobilu, a pak se zastřelil, tvrdí svědek.“ To hlásá jeden z titulků, které kolují na internetu krátce po Heřmánkově smrti. Jen stručně popisují události, které předcházely jeho smrti. Oblíbený herec a také divadelní režisér zemřel náhle 24. srpna 2024, vlastní rukou. Podle svědků proti sobě na střelnici obrátil z ničeho nic zbraň a vypálil ránu. O skutečném důvodu se dá ale zatím pouze spekulovat. Jen jedna věc je jasná. Zemřel PAN herec, po kterém zůstane mezi našimi herci obrovská a těžko zacelitelná rána.

Tomáš Hejna