FENOMÉN PLESY (4) – Nezbytné drobnosti

Předtančení, konferenciéři, účtování, služby aj.

Na každý ples patří předtančení.

K tradičním plesům se dříve hodně připravovalo předtančení „z vlastních zdrojů“ dnes se to moc nedělá, ale mělo to své kouzlo.

Většinou to znamenalo, že třeba studenti, či místní nadšenci nastudovali třeba klasickou Polonézu, nebo dnes někdy i poněkud bláznivé taneční kreace.

Hodně se využívaly i skupiny společenského tance, které vznikaly po celé republice a vytvářely tzv. „formace“ jak v latinském či standardním tanečním stylu. Léta jsem je jezdil vybírat na „Festivaly společenského tance a přátelství“ (to byl „krásný“ dobový název) do Ústí nad Labem, kde je organizoval ředitel tamního Domu kultury Bedřich Guth. A tam jsem si mohl vybírat, a také jsem je často angažoval, třeba Starlet Brno, Tanec Ostrava Jarky Calábkové, Popbalet pražské Věry Veselé či Styl Jana Pavlíka nebo Start Jana Nekoly tehdy z ÚKDŽ (Ústředního kulturního domu železničářů – nyní Národní dům) na Náměstí míru na Vinohradech. Bylo jich čím dále tím více, a postupně se všechny soubory uplatňovaly i v mezinárodních soutěžích a pochopitelně na našich špičkových plesech.

Každý ples, od těch nejmenších až po ty nejslavnější uváděli konferenciéři – dnes se říká moderátoři. Byli to místní ochotníci, učitelé tance a čím výše pak herci, známější osobnosti dnes se říká showbyznysu. Za ta léta, kdy jsem plesy připravoval jsem jich poznal desítky, nejvíce však pražské z tehdy nejznámějších a nejslavnějších hlasatelek a hlasatelů Československé televize. Připomeňme si alespoň některé: dámy: Marta Skarlandtová (proslavená z mezinárodních soutěží a jejím uváděním tanečních párů („kapl nabr uan“, tedy couple number one).

Dodnes mladice Saskia Burešová.

Miloš Frýba, který byl také stálým konferenciérem Orchestru Václava Hybše. hezoun a nejslavnější Jiří Šolc (který ale byl gambler a na to skončil až ve vězení). Redaktor Jiří Gibián, byl z nich nejpracovitější a dokonale ovládal konferenciérské řemeslo, ale nebyl tak známý. Ten obvykle zachraňoval programy po půlnoci, když se „hvězdám“ už moc nechtělo. Bez nich by to nešlo a tradice živého uvádění plesů naštěstí trvá dodnes. Již vzpomínaná Komerční banka si mohla dovolit i Marka Ebena.

Kolem plesů se vždy točily slušné peníze. I menší plesy si na sebe vydělávaly a přinášely do spolkových pokladen vítaný příjem. Dneska je samozřejmě všechno dražší a náročnější.

Připomeňme si letmo podmínky až do roku 1990. Všichni umělci museli mít tzv. „kvalifikační zkoušky“, každoroční přezkušování u příslušné umělecké agentury pod Krajským kulturním střediskem, nebo ti nejslavnější u Pragokoncertu. Místní kapely všeho druhu hrály na tzv. „kapelnický blok“, který kapelník vyplňoval až do výše přiznaného honoráře, vlastně to byla taková jednoduchá faktura.

Hudebníci měli maximálně zhruba 400,– za vystoupení, vesměs tak kolem 200,–. A rozsah se odhadoval tak na 2 hodiny hraní. Zpěváci maximálně 600,– a to měl i Karel Gott, později více. Ale většina také kolem 400,–, maximálně. Konferenciéři stejně. Takže bylo zcela normální, že dělali až 30 i více představení měsíčně. Nakonec to byly pěkné peníze, ale bez záruky trvalosti. Stačilo, že onemocněl zpěvák a kapela neměla na živobytí. Takže se hojili na kilometrovném a na amortizaci aparatur, které se fakturovali zvlášť. Navíc kvalita ozvučení sálů nebyla nejlepší, a tak všichni trvali na svých aparaturách. A postavit a zbourat jí na plese nějakou dobu trvalo, nejméně půl hodiny. A tam nesmí být žádná pauza, musí hrát někdo jiný a nesmí se vzájemně plést pod nohy a rušit. To byla náročná starost scénářů a režie plesů.

Ale zpěváci i konferenciéři měli „žně“. Dělali se tzv. „dvojáky“, třeba levé a pravé křídlo PKO, zpěváci u různých velkých orchestrů. Takže třeba u Zahradnických plesů, které byly čtyřikrát a na každém byl dvojí honorář, tak u nejlépe placených to bylo téměř 5 tisíc. A to byl více než dvojnásobek průměrného měsíčního platu v té době. Navíc zdaněno 2% odvod kulturnímu fondu a dalších 3% daně z příjmu, tedy něco jen kolem 5%. Není divu, že to vzbuzovalo závisti i politiků (viz šéf KSČ Jakeš: Víte ta Zagorová, to je milá holka, ale ona měla…pro ty, kteří to neznají, tak skutečně víc než ministři a politici ÚV KSČ).

Paradoxní vzpomínka: na velkých plesech v PKO JF bylo běžně kolem pěti tisíc návštěvníků. A tak se jednou vzbouřily pracovnice na toaletách, že musí být spravedlivě rozdělovány do služby, aby si všechny při plesech „přišly na své“. Časem si totiž všechny pořídily tašky na kolečkách, aby mohly potom odvážet získané mince do banky (spočítejte si to).

Pokračování příště (4. 2.)

PhDr. Václav Soldát