FENOMÉN PLESY (6) Taneční pořádky

Ještě se vrátíme k jedné historické relikvii plesů, bez které to nešlo hlavně koncem 19. století, ale téměř až do 4O. let dvacátého. Alespoň nikoliv na těch reprezentačních, šlechtických i „lepších“ měšťanských plesech. Jen tak pro legraci jsme to jednou zkoušeli na Plesu CKM v Obecním domě v šedesátých letech minulého století, ale byla to jen taková legrace k oživení. Už se to nechytlo.

Byly to Taneční pořádky, které měly nejrůznější tvary, většinou ale vypadaly jako malé knížečky, které si děvčata připevňovala šňůrkou či řetízkem na zápěstí, nebo je umístila v maličké kabelce, tzv. „pompadůrce“, která získala svůj název podle Madame de Pompadour, milence Ludvíka XVI.

K tomu bývala přidána i tužtička, aby si dámy mohly zapisovat, kterým pánům se „zadaly“, tedy zapsaly si je na určitý tanec. Do nedávna používali taneční mistři i tento tradiční zvyk a říkávali před jednotlivými tanci právě výzvu „Pánové, zadejte se!“. A pokud si vzpomínáte, či znáte z filmů z minulých dob, tak v tanečních následoval úprk pánů přes parket k dívkám, které postávaly na protější straně sálu. Mimochodem i pánové mívali své Taneční pořádky.

V knížečce bylo uvedeno pořadí tanců, obvykle Mazurka, Čtverylka, Valčík, Polka a další. Připomeňme si, že tenkrát taková čtverylka s předchozím korzováním párů trvala půl hodiny.

A gardedámy přísně sledovaly, kdo pro „jejich dceru či schovanku“ chodí třeba příliš často. Pokud si dívka partnera zapsala, tak nesměla jít tančit s někým jiným. Musela si počkat do dalšího tance a pak mohla přijmout výzvu dalšího partnera. A samozřejmě, a to platí ve společnosti dodnes, měli by pánové „i když jen formálně“ požádat matku či evidentně doprovázející „rodičovské garde“ o souhlas s pozváním k tanci. Působí to „džentlmensky“ a hezky to vypadá, že máte vychování.

Ono přece na těch „lepších“ plesech často šlo právě o navazování těch „správných“ styků a případně dalších partnerských vztahů.

V knížečkách byly z reklamních a obchodních důvodů uváděny i významné osobnosti, které akci buď sponzorují, nebo organizují.

Můžete si všimnout, že na pravé straně zcela na konci je uvedeno i jméno Alois Valenta, jehož prapra asi vnuk mě na tohle povídání přivedl.

Tím pro tentokrát končím a další Fenomén bude příště věnován DISKOTÉKÁM, které u mladých zvítězily nad plesy i “odpoledními čaji“.

PhDr. Václav Soldát