Gurmáni versus Gurmeti

Labužnické radosti známých osobností

Asi se nemusíme dohadovat o tom, že téměř všichni rádi a dobře jíme. Mezi umělci je to téměř povinnost. Všichni jsme slyšeli historky o tom, kdo a kam, a hlavně na co pozval své přátele. Jaké dobroty pro ně připravil. Není náhodou, že mezi nesledovanější televizní pořady patří všechny, které se věnují vaření.

Vzpomínám, že i na nejrůznější obří plesy, třeba Zahradnické v tehdejším PKO JF (Parku kultury a oddechu Julia Fučíka), přinášeli účinkující, a hlavně moderátorky něco „na zub“. V zákulisí pak byly jakési improvizované rauty, kde byla přemíra nejrůznějších dobrot k ochutnání. Protože taková moderátorská „šichta“ byla dlouhá, od sedmi večer do třeba čtyřech ráno, tak vždy byli v nabídce „utopenci“, tedy různé varianty buřtů s cibulí, které vhodně doplňovaly jak pivo, tak jiné vhodné nápoje, které pomáhaly udržení kondice a hlasivkám.

Není tedy divu, že třeba Jiřina Bohdalová, Stella Zázvorková, ale i Vladimír Dvořák a mnoho, mnoho dalších známých osobností vyznávalo vedle svého i „kulinářské umění“.

Nedávno jsem ve vzpomínkách Ljuby Hermanové četl, že byla velkou milovnicí pečení, smažení a posléze stolování:

„Kuchařících herců a hlavně hereček, myslím dobře kuchařících, těch je opravdu hodně. Půvabnou knížku o vaření vydala už v šedesátých letech Jiřinka Šejbalová.“ A při jednom natáčení začalo předvádění. Na příští zkoušku přinesla Jana Hlaváčová doma pečený chléb (ona sama pekla). Další den Alena Vránová přinesla škvarky, které po vypečení polévá vínem – mají pak báječnou chuť, Viktor Preiss upekl italskou pizzu, a tak jsme si denně dělali překvápka a bylo to dobré, veselé, milé, pohoda. Shodli jsme se na tom, že je to fajn uvařit si sám dobré jídlo a nechat se občas překvapit, jak to dopadne a jak to bude chutnat. A při předávání kuchařských zkušeností jsme se strašně nachechtali.“

A tak nás napadlo, že se budeme v jakémsi seriálu příště věnovat i gastronomickému umění. Jak vaří a co měli, mají rádi slavní, ale i Vy, kteří to právě čtete.

A teď Vám zatím nabídneme nějakou vstupní „chuťovku“.

Nejdříve se připomeňme, o co jde! Jsme gurmáni nebo gurmeti?! Určitě to znáte, ale pro jistotu:

GURMÁN je milovník dobrého jídla a pití. Je to labužnický znalec kulinářského umění. Z francouzského „gourmand“ (guermend) je to ale vysvětlováno jako nenasytný, hltavý, velký jedlík. Tak třeba Jiří Krampol vzpomíná:

„Na zájezdech mě nejvíce chutnalo ve společnosti Libíčka. Kachnička na pomerančích jako předkrm, kohout po provensálsku rozjezd, hlavní jídlo biftečky, křepelky jako zákrm a doma v hotelu se dorazil chlebem.“

Zatímco GURMET (gurmé) je labužnický znalec jídla a pití. Ne, že by se tato označení zcela vylučovala, i gurmán může být gurmet. V některých momentech se to může prolínat.

Tak třeba právě Jiří Krampol doporučuje, aby se do pečící se husy dávalo zrníčko kafe, které dodává pečínce zvláštní jemnost.

A vzpomíná také třeba na Bohuše Záhorského, jehož majstrštykem byly polévky. Měl vytříbený vkus. Paní Vlasta Fabiánová, manželka vzpomínala, že to je ale poněkud náročnější záležitost. „Do jedné polévky dá Bohoušek tři želví konservy, kapary, mandle, a kdybych ho nedržela, vařil by jí klidně z francouzského vína. Nechat mu volnou ruku, tak bychom jedli polévku za dvanáct set korun.“

Když už využívám vzpomínek Jiřího Krampola, tak ještě několik drobností:

Rád zkoušel diváky otázkou, kdo vynalezl majonézu? Uhodnete? Další gurmet kardinál Richelieu.

Má rád jídla, která lidem chutnají a ještě navíc lahodí oku. Takže jeho speciální recept:

Brambory v alobalu:

Co největší brambor. Neloupat, jen dobře umýt. Pak do něj uděláte díry ostrým nožem nebo speciálním nebozízkem na brambory. Do něj nacpěte podle chuti šunku, cibuli, česnek, hrášek, aj. samozřejmě osolené. Posypete sladkou a pálivou paprikou a zase osolíte. Do alobalu dáte kousíček sádla, nebo olej. Perfektně zabalíte do alobalu. Pečete, až je hotovo, třeba 20 minut, musíte vychytat.

Pak ostrým nožem nakrájíte plátky nádherně vybarvené mozaiky.

Vraťme se ještě ke Ljubě Hermanové. Také výjimečné kuchařce. Zrovna rostly houby, a tak její recept na její houbové karbanátky:

Tedy nic moc nového, ale kdo je u mne ochutnal, dyndal pak o recept:

Houby osolím a ve vlastní šťávě uvařím tak na půl hodiny (co kdyby se tam přece jen připletla nějaká hořká potvora), přecedím, studené umelu a dělám jako normální karbanátky.

Usmažím cibuli na kousku slaniny, přidám česnek, majoránku, nepepřím a ničeho moc, aby třeba takový česnek nepřebil chuť houbiček. A pozor!! Nedávám žádnou strouhanku. Dám jednu lžičku Solamilu (bramborovou moučku) a dvě lžíce hladké mouky. Promíchám a dělám karbanátky. Teprve pak je obalím ve strouhance a pak šup na olej s nimi. Jsou hotové za chvíli a nesmí se moc ochutnávat, protože by na druhé nezbylo.

Paní Hermanová při té příležitosti prozradila i jeden fígl. Jeden redaktor jí obdivoval, jak dokáže vypít půllitr piva na ex. Ona se přiznala, že pivo moc nemusí, a že to je takový filmový trik a pak dokáže vypít takových půllitrů pět až šest. Je to menší nádoba ve větší. Je to klam a mam. Na dno té větší se přilepí takový trychtýřek z umělé hmoty, pak se naleje pivo, stačí tak deci a vypadá to, že vlastně vypijete celý půllitr.

Na závěr historku Vlastimiála Brodského:

Jaroslav Moučka letěl do USA přes oceán, loučí se manželka a syn.

„Kdyby něco, nejezte mořské ryby.

A proč nemají jíst ryby?

Kroužkem na čelo dal najevo, že jsem příliš vtipu nepobral.

Co když to s námi bouchne do moře? Ty potvory si na nás pochutnaj a voni pak prostřednictvím mořský štiky budou uždibovat kus vlastního tatínka?“

Teď už jenom VÝZVA!!! Pokud se chcete pochlubit svým výtvorem, svojí specialitou, – víte přece co myslím, nebo máte třeba i nějakou historku v souvislosti s jídlem a pitím, napište a pošlete jednoduše rovnou na moji e-mailovou adresu vaclav.soldat@volny.cz.  Rádi Vaše zážitky a recepty zveřejníme na našich webových stránkách, případně i na Facebooku ARTESU.

Václav Soldát