Hlášky pro život!!

Pamatujete si je? A použili jste je někdy?

Podle encyklopedie jde o krátké věty, dialogy, texty. Přebíráme je nejvíce z filmů, divadelních her, ale i ze života, různých výrazných situací. Dostávají se do běžné řeči a můžeme se do nich vcítit. Můžeme je citovat v nejrůznějších situacích běžného života.

Jsou často označovány i jako bonmoty. Bon mot, doslova „dobré slovo“ je vtipné úsloví, rčení, krátký citát či výrok známé osobnosti, který opět můžeme použít, když máme pocit, že se v konverzaci hodí.

Připomeňme si jen ty nejběžnější:

„A každýmu z nich jsem tady na tý točně řikal: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný, je to marný, je to marný. – Jáchyme, hoď ho do stroje! 

„Kdo z rodičů chce vidět Idiota, nechť se staví v ředitelně.“ – Obecná škola  

„To je hnus, velebnosti.“ – Slunce, seno, erotika  

„Protřepat, nemíchat!“ – Dr. No (James Bond).

„Tak víš, kam jeď? Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“ – Vesničko má středisková  

Hláška, která asi nejvíce oslovila mnoho generací i národů myslím je „Carpe diem“ běžně vysvětlovaná jako „Užívej(si) dne“. To ale není celé. Antický básník Horatius totiž pokračoval: „zítra už nemusí být to, co je dnes“, někdo překládá jednoduše jako „nespoléhej na budoucnost“!

Těch klasických je moc, mnohé jsme pozapomněli, když přestala gymnaziální výuka latiny. Pořád ale známe

„Suo me nihil sure“ – tedy Sokratovo „Vím, že nic nevím“

„Veni, vidi, vici“ Caesarovo „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem“

„Cogito, ergo sum“ Francouzského filosofa Descartese „Myslím, tedy jsem“!

Světoznámé je určitě i zvolání „to be, or not to be, that is the question“. On jich měl Shakespeare víc, ale tahle všude zdomácněla, u nás v překladu „být či nebýt, toť otázka“.

Nejvíce miluji ovšem parafrázi ze hry Caesar, kde s Werichem hrál už Miroslav Horníček.

W. Bejt či nebejt!!! Sakra, to je známý, to jsem někde…(s despektem) „To je ale

otázka ?!“. (slyšel jsem i úpravu: „ to je ale pitomá otázka“). „Tragédie člověka,

co se neuměl rozhodnout“.

H.  Typ kolísavý, tedy něco současného?

Krásná forbína, kterou Jan Werich posléze rozvedl v dalším svém známém bonmotu:

Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl.

A když už kouká, aby byl a je, tak má být to, co je,

a ne, co není, jak tomu v mnoha případech je.

Kdybychom probírali další forbíny (tedy do jisté míry improvizované dialogy před oponou) tak podobných najdeme u W+H ještě hodně.

W: Vy chcete (komolí výslovnost) intervjůve? (jásavě) Vy ste od novin!

H:  Kde?

Nebo často parafrázovaná hláška „Ponocný bývá nemocný“!

Různých bonmotů a hlášek každý zná, napadá mě krásné slovo „přehršel“. Čeština je vůbec na krásná slova příslovečná.

Tak třeba běžně slýcháme, že se někomu „neudělalo dobře“. Takže domýšlíme, že normální je, když je mu trvale špatně a někdy se může dostat do „dobře“? Vzpomínám, jak Luděk Nekuda, kdysi známý moderátor a bavič rozebíral tvrzení, že se někdo „spravil“. A že to znamená, že byl do té doby „rozbitý“?

Státník a Francouzský prezident De Gaule se vyslovil k příliš namyšleným politikům „Hřbitovy jsou plné lidí, bez kterých by to nešlo“. S potěšením jsem to připomínal, i sám sobě v běhu života.

Všichni herci a další umělci dobře znají bonmot „Maminka a režisér mají vždycky pravdu“! Ale nezkoušejte své manželce, která vás jistě právem po několikáté napomíná či něco připomíná replikovat „Ano mami“.

Máme zakořeněné i slogany, že „Vrah je zahradník! a ředitel má jako milenku vždycky sekretářku“. Kde vznikl předsudek proti zahradnikům nevím a ze sekretářek jsou už vážené asistentky.

Často doporučovaná je reakce přistižených záletníků „Zatloukat, zatloukat, zatloukat !“

Údajně to pronesl známý exprert manželských vztahů MUDr. Miroslav Plzák. Ten ale tvrdil, že to nikdy neřekl, nicméně tím vstoupil do dějin.

Autentická je ovšem jeho rada, jak by měla reagovat manželka i milenka, když se muž momentálně neosvědčí jako muž. V této tíživé a jistě mimořádné situaci, doporučoval doktor Plzák, má žena s vážnou tváří a bez jakýchkoliv náznaků ironie pronést tuto větu: „Václave, nevysiluj se, hlavně, že jsi projevil snahu!“. Dámy, zapište si: „Václave…“

Nepomohlo významnému politikovi, když tvrdil „Já to myslím upřímně!“. Už pomalu nevíme, kdo to byl, ale každý současný politik se bojí použít podobné tvrzení, aby nebyl k smíchu.

A nejkrásnější hláška, u které ani mnozí nevědí, kde se vzala, ale hodně se používá, je z filmu „Někdo to rád horké“ s Marilyn Monroe: „Nikdo není dokonalý!“

Užívejme si hlášky, vnímejme jejich moudra i paradoxy, ještě se k nim vrátíme.

PhDr. Václav Soldát