Hlášky V + W, později Wericha a Horníčka
Minule jsme si připomínali éru Jiřího Voskovce a Jana Wericha, tak se teď můžeme pokochat výběrem hlášek hlavně z doby, kdy Werich spolupracoval s Miroslavem Horníčkem v Divadle ABC.
Tihle dva, vlastně i s poválečnou dobou tři, když zase ve dvojici W+H, byli zdrojem mnoha citátů, bonmotů a tedy hlášek. Občas se říkalo, že Osvobozené divadlo a po válce Divadlo ABC je spíše pro vzdělance přinejmenším s maturitou, ale není to zcela pravda. Jejich humor v mnoha případech zlidověl a občas vstoupil do běžné mluvy lidí, kteří ani nevěděli, odkud se vzal. Zdrojem byly známé „Forbíny“, tedy předscény, kdy oba protagonisté „vystupovali ze hry“ a před oponou improvizovali své promluvy často směřující k aktualitám současné politiky. Občas to ale byli jen slovní hříčky a vzájemné „špílce“ či srandičky.
Připomeňme si:
W. A byl to Noe…
(Horníček nerozumí): NO – E? NO – A?
W: A Bůh mu řekl, aby postavil na kopci loď.
H: Na kopci? To je blbost.
W: No, hodně lidí se tomu také smálo.
H: (rezolutně) Když loď, tak jedině na kopci.
W: Nezklamal jste mě. Jste Čech.
Forbína z Balady z hadrů.
Hlavní je napnelismus!
V+W pečlivě přitahují lodní lano (původně ve West Pocket Revue, použito ve filmu Pudr a benzín).
Lano-li nenapne-li se…
Někdo by měl s ním cuknulout..
Cukatura je kravinismus…
Kde je konec toho lana. Dívejte se pořádně!
Hele ho, támhle de. Už se žene, celej spocenej.
Tady je ten konec, mluví o vás, pane! Atd.
Monolog vodníka Čochtana ze hry Divotvorný hrnec.
Vona když takhle stála a vy ste se támhle dívala, tak ste měla dojem, že by támhle někde mohla být hezká ženská.
A von jel na tý kánoji, měl velký břicho a přes něj skautský opasek s přezkou „Buď připraven“, tak jsem jen zatáh, a on nebyl připravenej.
Eště ho mám schovanej! Ten opasek.
Nebo labužnické povzdechnutí:
Já rád jíšku!! Já rád frťana!!
Ze stejné hry uvedené v Karlínském divadle je i krásná písnička:
„Není-li tu ta, kterou mám tak rád, tak mám rád tu, která je tu!“
Světoznámé je určitě i zvolání „to be, or not to be, that is the question“. On jich měl Shakespeare víc, ale tahle všude zdomácněla, u nás v překladu „být či nebýt, toť otázka“.
Nejvíce miluji ovšem parafrázi ze hry Caesar, kde s Werichem hrál už Miroslav Horníček.
W. Bejt či nebejt!!!
„Sakra, to je známý, to jsem někde…(s despektem) „To je ale otázka!“. (slyšel jsem i úpravu: „to je ale pitomá otázka“).
„Tragédie člověka, co se neuměl rozhodnout“.
H. Typ kolísavý, tedy něco současného?
Krásná forbína, kterou Jan Werich posléze rozvedl v dalším svém známém bonmotu:
Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl.
A když už kouká, aby byl a je, tak má být to, co je,
a ne, co není, jak tomu v mnoha případech je.
Kdybychom probírali další forbíny (tedy do jisté míry improvizované dialogy před oponou) tak podobných najdeme u W+H ještě hodně.
W: Vy chcete (komolí výslovnost) intervjůve? (jásavě) Vy ste od novin!
H: Kde?
Nebo často parafrázovaná hláška „Ponocný bývá nemocný!“
Mnoho hlášek a úvah Jana Wericha je o smíchu v životě. Tak si nějaké jen letmo připomeneme. Jsou z různých forbín i různých úvah.
„To je blbý, to se bude líbit!“
„Smích je svátkem obličeje!“
„Smích chytré lidi léčí, a blbce uráží!“
„Proti blbosti i bohové bojují marně!“
„Nad lidskou blbostí se nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat!“
„Nejhorší je srážka s blbcem!
„Za pravdu se vždy platí kopancem, to je mezinárodně uznávaná valuta!“
W: Blbí vědí, mají čas si pamatovat,
Chytrý musí vymejšlet!
H: Teď jde o to, co je líp placený?
W: Nepamatovat si!“
„Humor je boj s lidskou blbostí.
Nemůžeme ho nikdy vyhrát.
Ten, koho považujeme za blbce,
považuje za blbce nás.
Jde o to, nevyvraždit se!“
„Výplod chorého mozku nemusí být vždycky nesmysl. Víme ze zkušenosti, že i výplod zdravého mozku se často projeví jako neskonalá blbost.“
„Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je,
kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá,
na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl. “
„Mějte dobrou náladu!
Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší,
ale naštve tolik lidí kolem,
že stojí za to si ji užít!“
A připomeňme si písničku „Ezop a brabenec“
„Já vám nemám tyhle lidi rád
Co se nechtěj a neuměj smát
Řekněte mi, má to smysl
Takhle si kabonit mysl
Vždyť si člověk může brát, příklad ze zvířat…“
Nevím, kdo napsal „Člověk je jediný tvor, který se umí smát!“
Tak to využívejme!!!
A přidejme si i něco od Miroslava Horníčka:
„Člověk, který se směje, je jako baterie, která se nabíjí!“
„Dnes ubývá humoru a přibývá dělání legrace. A mezi těma dvěma kategoriemi je velký rozdíl!“
Václav Soldát
