Kriticky nekritický k Toulkám českou minulostí
Opravdu je to tak a nebudu si přitom protiřečit. Snažil jsem se totiž být k jedinečné knižní edici (doplněné ještě edicí CD disků Českého rozhlasu) kritický, ale na mou věru jsem toho příliš ke kritizování nenašel. Právě naopak. Považuji ji za unikum v české literatuře, a zároveň za tak důležitou edici, že se o ní jednoduše musí psát jen s úctou a respektem.
Už jenom doba, během které tato edice vznikala, je neuvěřitelná. Spisovatel, publicista a scénárista Petr Hora-Hořejš na ní totiž začal pracovat již v době, kdy vycházel do českých trafik původní Mladý svět, kde se Toulky českou minulostí objevovaly jako seriál na pokračování. Oficiální začátek edice je tedy někde v roce 1979. V roce 1985 se potom objevil první díl začínající edice v knižní podobě, a to s podtitulem Od nejstarší doby kamenné po práh vrcholného středověku. Tehdy se vydání ujalo nakladatelství Práce a kniha ihned vzbudila zájem čtenářské veřejnosti i pedagogů. Tedy jistě velmi důležité povzbuzení k dalšímu pokračování v tvůrčí činnosti.
K prvnímu dílu přibyl o šest let později i díl druhý – opět v Práci, tentokrát zaměřený na období Od časů Přemysla Otakara I. do nástupu Habsburků. Přitom je velmi pozoruhodný stal, který Petr Hora-Hořejš pro svoji tvorbu zvolil. Nejedná se ani tak o dílo odborné, i když je bráno skutečně zeširoka a přináší čtenářům řadu pozoruhodných a zajímavých informací, jaké se jinde nedozví – k tomu doplněných řadou drobných medailonů po stranách, které portfolio informací ještě rozšiřují. Hora-Hořejš však své vyprávění o české historii přizpůsobil především běžnému čtenáři, takže jeho knihy jsou snadno čtivé, text plyne, odkazy na jednotlivé události i osobnosti jsou plynulé a celkově má čtenář dojem, že nečte ani tak historickou literaturu, jako spíš kvalitně podanou historickou beletrii. Skoro by se chtělo napsat, že jeho styl odpovídá současnému „historickému bulváru“, jak ho přináší i renomovaní historici v některých populárních časopisech. Ovšem v tomto případě na ještě vyšší úrovni.
Další díly potom vydávalo nakladatelství Baronet, které naštěstí zachovalo tak typickou vnější grafickou podobu podlouhlých vysokých publikací s postranním pruhem pro ilustrace a doplňkový informační aparát. Od pátého dílu se spoluvydavatelem stala společnost Via Facti a od dílu sedm už vycházela série, mimochodem několikrát znovu dotiskovaná a upravovaná od prvního dílu dál, už jen pod touto značkou. A potom přišel díl číslo 14, který nesl v podtitulu 1. světová válka 1914-1918, osobnost TG. Masaryka, zrod samostatné ČSR. To byl rok 2016, a všem připadalo, že Toulky českou minulostí definitivně skončily. Vždyť přeci kam by se ještě mohla tato série posunout dál. Tři roky potom nechával autor i nakladatel čtenáře v nejistotě a v milné představě, že oblíbená edice jednoduše skončí obdobím první republiky. Až rok 2019 ukázal, že to byl omyl.
Nemluvme nyní o již zmíněné edici CD disků Českého rozhlasu. Vyšlo přes tisíc pokračování, protože pořad se vysílá již řadu let každý týden a k tomu i v reprízách. Rozhodně patří k nejpopulárnějším a nejúspěšnějším z celé rozhlasové produkce. Nicméně i knižní série se nakonec dočkala v letech 2019 – 2021 dalších pokračování. A právě díky nim mohu o této jedinečné knižní sérii nyní psát právě na web Artesu. Již předtím bylo několik dílů věnováno vyloženě osobnostem české společnosti, kultury a umění. Jen pro představu: díl 6 nesl podtitul Příběhy a postavy českého národního obrození, díl 8 Slavné příběhy a osobnosti druhé poloviny 19. století, díl 10 Velcí umělci konce 19. století – A. Dvořák, J. V. Myslbek, J. Neruda, M. Aleš a díl 12 Malý panteon velkých Čechů z přelomu 19. a 20. století.
Díly 15, 16 a 17, které vyšly v posledních čtyřech letech, řadu příznivců překvapily. Nejen tím, že vůbec vyšly, ale i svým zaměřením – a poslední také novým autorem. Do té doby totiž Petr Hora-Hořejš byl jediný, kdo na Toulkách českou minulostí pracoval. Poslední díl ovšem nese nové jméno, a to Zdeňka Volného. První dva jsou věnovány Zlatému věku české literatury a Triumvirátu géniů národní hudby, a ten poslední, který vyšel teprve před několika měsíci, českému fenoménu Pražské německé a hebrejské literatury a k tomu i české poezie z přelomu 19. a 20. století. Takže zde najdeme jak Franze Kafku, Maria Rilkeho nebo Egona Ervína Kische, tak také Otokara Březinu, Antonína Sovu a řadu dalších. A opět celou řadu souvislostí a zajímavostí, které buď čtenář neví, nebo mu běžně nedojdou.
A nyní opravdu nekriticky-kriticky. Znám celé toto dílo velmi zevrubně – začal jsem ho číst již na střední škole a přiznávám, že jsem i díky němu udělal maturitu z dějepisu na výbornou. Opravdu jsem se snažil hledat v něm mezery, ale nenašel jsem. Když se hodnotí nějaká kniha, hodnotí se také často pravopis a styl, jakým je napsána. Ani zde nemohu být ale kritický. Je pravda, že v každém díle bychom narazili na nějakou gramatickou nesrovnalost, kostrbatou větu, která by se dala napsat lépe, na drobné překlepy a tak dál. Ovšem ruku na srdce – kdo z nás je neomylný? A v každé knize nějaké procento chyb zůstane, ať už se snaží autor, redaktor i korektor jak chce.
Sic! jsou zde některá období pojata poměrně zkratkovitě a v knihovnách o nich naleznete tlusté svazky zabývající se pouze jimi nebo osobnostmi té doby, ve výsledku všechno základní v těchto knihách naleznete, a pokud potřebujete ví, jistě najdete nápovědu v bohatém aparátu použité literatury. Také je možné spekulovat o výběru osobností v jednotlivých dílech zaměřených právě na ně – ale na druhou stranu zde nalezneme nejen známé politiky, sochaře, novináře, spisovatele, malíře a tak dál, ale i ty méně známé. Kupříkladu Toulky českou minulostí jsou jednou z mála knih, kde jsem našel, byť ve zhuštěné podobě, informace o jediném českém korzárovi Augustinu Heřmanovi – portfolio osobností a zajímavostí je tedy úctyhodné. Snad jedinou výtkou by mohla být jakási nedokončenost série, protože bych si dokázal velmi živě představit i pokračování zabývající se obdobím Mnichova v roce 1938, druhou republikou, druhou světovou válkou a obdobím českých dějin do roku 1948. Na druhou stranu o těchto tématech toho již bylo napsáno tolik a jsou tak obsáhlá, že bych se vůbec nedivil autorově „nechuti“ se s těmito tématy potýkat v podobě, jakou Toulky českou minulostí mají. A pak – není ještě všem dnům konec. Třeba se dalších pokračování dočkáme v budoucnu, ať už bude autorem Petr Hora-Hořejš, nebo Zdeněk Volný, případně kdokoli jiný.
Pokud jde o poslední (ale i starší) díly, vřele je mohu doporučit nejen milovníkům historie, ale právě i zájemcům o historii české kultury a českého umění, včetně toho zábavního. Jsou jedinečnou „encyklopedií“ toho nejvýznamnějšího, co se u nás v oblasti hudby, divadla a literatury v minulosti odehrálo. A i v tom je cena tohoto jedinečného literárního projektu.
Tomáš Hejna
