MUZIKA – TANCOVAČKY – DISKO

Co si již pamatujeme: fenomény zábavního umění (zábavy)

Hudba k tanci, zpěv, tanec atd.

Folklór – krajové odlišnosti, lidové hudební nástroje (cimbál, hodně housle, dudy, „vozembouch“, „fanfrnoch“ aj., kroje, obřadní tance, verbuňky, „cifrování“, obřady (čepení, svatby) atd.

Stále vzývaná nebo odmítaná zábava. Prolíná s dalšími uměleckými disciplínami – folkem, džezem, symfonickými koncerty, popem (Hradišťan a Jiří Pavlica, Čechomor, Karel Gott a cimbálovka atd.).  Jarmila Šuláková a Fleret. Jožka Černý. Je folklór umění, nebo jen zábava pro vesničany?

Dechová hudba – prakticky existovala v každém městě i na větší vsi. Plnila i žádoucí společenské funkce (pochody, koncerty, plesy a místní slavnosti, pohřby).

Na každé slavnosti vedla průvod, na hřbitov „funébr marš“, zpět do hospody s veselou. Velké akce jako Kmochův Kolín, festivaly dechovek u nás i v zahraničí. Snahy o modernizaci a vysokou kvalitu (Moravanka z muzikantů symfonických orchestrů), crazy (Velkopopovická Kozlovka). Opět v určitých dobách (50–80 léta) protežována jako jediné lidové umění, pak zatracována.

Šraml – slovník uvádí: skupina s malým počtem hudebníků, nebo hudební skupina nižší úrovně. Sestava, která přetrvává staletí, mnohdy náhodná sestava místních hudbymilovných nadšenců, tradiční doprovod místních tancovaček, večerů v hotelech a kavárnách, bývalých „odpoledních čajů“, rodinných zábav na svatbách, křtech atd. Používá se i pro harmoniku „zednické piáno“. A co dnešní Syntezátory?

Kde by byly vesnické zábavy i kavárenská odpoledne či lázeňské schůzky bez místních šramlů. Dříve vesměs kategorie tzv. lidových hudebníků, podobně jako dechovky. Zdá se, že dosud nezničitelná náplň mnohých zábav a místních tancovaček zvl. pro starší. Občas se v nich může vyskytnout i umění, ale kdo to může posoudit.

Odpolední čaje, odpolední taneční zábavy, podvečerní taneční zábavy – již od třicátých let pro mladé (diskotéky nebyly), ale i pro střední, výjimečně i starší generaci (idolem byly Terasy Barrandov).

Velmi vyhledávané taneční zábavy o víkendech ve městech a v lázních.

O zábavu se staraly šramly různé úrovně, až po lázeňské orchestry a kapely lepších hotelů a lázní (Karlovy Vary, Mariánské lázně, Poděbrady, Luhačovice) Na čajích pro mladé procházeli v 60. letech pořadatelé s páskami na rukávech a napomínali příliš divoké tanečníky, hlavně rokenrolu, pila se grenadina, dívky byly ve slušivých šatečkách a chlapci (muži) měli saka. Uplatňovaly se zkušenosti z tanečních (mimochodem další český fenomén, jinde ve světě téměř neznámý). Chodilo se na Slovanský ostrov, na Žofín, večer Alfa. Vyhlášený dancing Vltava s Karlem Krautgartnerem (šraml nebo orchestr?), Karlem Gottem a Milanem Drobným (Orchestr Oty Rendla – vlastně tehdy také šraml). Skončilo to s nástupem diskoték, ale pro zábavychtivé středních let, kteří do diskoték pro mladé prakticky nemohli, zbyly jen ty lázeňské radovánky.

Diskotéky – večerní taneční zábavy pro „týnejdžry“, pouštění výběrů z gramodesek, později kazet a CD s „hecováním“ dýdžeje (pouštěče), postupně i s malými pěveckými, hudebními i tanečními výstupy „živých“ umělců.

Z Prahy se bleskově rozšířily po celé republice, hlavně do klubů, posléze i do jakýchkoliv sálů, kulturních domů ROH či sokoloven. Divoká atmosféra, přítmí, prý stále nealko, vesměs si každý tancuje „za sebe“ až na „ploužáky“, časem i „lehké“ drogy. Na rozdíl od světa u nás hlavně zábava pro mladé ročníky. Střední věk, odchovanci Beatles, Elvise Presleyho a rokenrolu tu nemají šanci. Legendární Déčko (Dynacord klub), DJ Skalka-Jakoubek, Zeman-Šrámek a další. Dnes obří diskotéky, diskotékové kluby, prakticky hlavní proud zábavy mladých.

Plesy – noblesní společenské zábavy hlavně pro starší generaci, ale i pro tancechtivé všeho věku. Tradiční městské a vesnické, koncem 20. století velké plesy Květů, Zahradníků, Mediků, dnes velmi nóbl Plesy v Opeře, prakticky uzavřené plesy významných firem až po Hradní ples.

Začalo to obrozeneckým plesem na Žofíně s účastí Boženy Němcové. Vždy velké předtančení ve společenských róbách, páni smokingy, v minulosti i fraky, bílé rukavice, dámy velkou toaletu a vějíř. Povinné taneční pořádky. Kultivovaná zábava, rozhovory, šampaňské atd.

Vedle městských pak tradiční Myslivecké, Hasičské, Baráčnické, Sokolské atd. Plesy pomalu v každé vesnici, s bohatou tombolou, dámskou volenkou a jak se traduje, pravou hospodskou rvačkou. Hudba z regionu, vesměs opět dechovka nebo osvědčený šraml. Tradiční a stále živá zábava. Hlavně vesnický ples je dodnes i pro měšťáky zážitek.

PhDr. Václav Soldát

Příště zpívání, Porta, show – 20. června 2024