Naši OSCAŘI

„Ten panák vypadá jako můj strýček Oskar“

povídala prý knihovnice Akademie filmového umění a věd ve Spojených státech Amerických, když viděla sošku, kterou mají být oceňovány nejlepší filmy. Ten panák ale vyjadřuje nejvýznamnější a nejprestižnější ocenění filmových tvůrců na světě.

Ocenění OSCAR představuje vrchol filmové kariéry v nejrůznějších oborech filmové tvorby, otevření dalších možností uplatnění ve filmu a samozřejmě pro producenty a tvůrce i větší příjmy a zisky z celého světa. Je to jeden z vrcholů filmové kariéry.

Akademii filmového umění a věd založil s kolegy z filmové branže majitel filmového studia a slavné společnosti MGM Louis B. Mayer. Poprvé byly její ceny za umělecký počin roku uděleny 16. května 1929 v Los Angeles. Nedávno, 12. března 2023 se uskutečnil již 95 ročník udělování OSCARŮ!

První byli v roce 1929 oceněni Studio Warnen Bros za film „Jazzový zpěvák“, který znamenal průlom zvukového filmu, dále ještě němý film „Wings“ a Charles Chaplin za režii, scénář, produkci, herecký výkon atd. ve filmu „Cirkus“.

Označení cen Filmové akademie OSCAR se ale začalo užívat až od roku 1934. Původně to byla bronzová soška pozlacená 24karátovým zlatem, od roku 1945 je z kovu a váží téměř 4 kila. Jedna prý stojí 150 dolarů (tj. asi tři tisíce korun), ale její hodnota je nevyčíslitelná. Znázorňuje rytíře držícího meč, který stojí na cívce filmu.

O udělení Cen Akademie rozhoduje nyní zhruba šest tisíc akademiků ve 25 kategoriích. Jejími členy se automaticky stávají všichni držitelé Oscarů a ti, kteří měli alespoň jednu nominaci. Kategorie se přirozeně léty mění a rozšiřují, takže až v roce 1948 byla udělena cena jinému než americkému filmu. Za cizojazyčný film ji získal slavný italský režisér Vittorio de Sica za film „Děti ulice“, a teprve v roce 2020 byl oceněn film, který nebyl namluven anglicky. Stále ale platí, že jsou oceňovány pouze filmy, které jsou v distribuci v USA.

Dovolte několik zajímavostí:

Nejvíce Oscarů – po 11 v různých kategoriích dosud získaly filmy:

Ben Hur v roce 1960

Titanic v roce 1998

Pán prstenů: Návrat krále v roce 2003

Za pětici nejuznávanějších kategorií – nejlepší film, režisér, herečka, herec, scénář, získali ocenění:

Stalo se jedné noci – 1934

Přelet nad kukaččím hnízdem – 1975

Mlčení jehňátek – 1991.

Nejvíce nominací měl v historii za své filmy Walt Disney (Sněhurka a sedm trpaslíků, Mickey Mouse aj.), který nakonec ale pětkrát vyhrál.

Tradiční je mnoho let závěrečná fráze umělce, který uvádí vítěze „…and the OSCAR goes to…!“. Všimněte si, že tuto frázi převzaly snad všechny světové filmové festivaly, a pak následuje rituál poděkování tvůrců. Bývají velmi rozsáhlé a děkují od rodičů po kolegy a velmi často Bohu. Proslavil se při nich Alfréd Hitchcock, který jen stroze pronesl „Thank You!“

Během času byli Oscary oceněni i naši českoslovenští a čeští tvůrci, ne vždy jsme si jich mohli i dostatečně povšimnout. Teď se to pokusím napravit.

Poprvé obdržel OSCARA v roce 1948 za dětský herecký výkon teprve jedenáctiletý Ivan Jandl (24. 1. 1937 – 21. 11. 1987) ve švýcarsko-americkém filmu „Poznamenaní“. Režii měl tehdy známý Fred Zinnermann. Jeho matkou ve filmu byla hvězda Metropolitní opery Jarmila Novotná. Měl za sebou i členství v proslaveném Dismanově rozhlasovém divadelním souboru (DRDS).

Film se věnoval poválečným osudům dětí na území nacistického Německa a bezprizorního dětského hrdiny se ujal americký voják.

Film měl v poválečné době obrovský ohlas nejen v USA, ale obdivné dopisy malému Ivanovi  napsaly i slavné herečky Shirley Temple i Brigitta Bardot.

Jandl se snažil pokračovat v herecké dráze. Krátce si jako student gymnázia i zahrál v několika filmech, ale na Divadelní fakultu AMU ho nevzali, zahraničním zájemcům o jeho obsazení v dalších filmech tehdejší Čs. film napsal, že se s ním počítá doma. Prostě domácí závist. Později pracoval nejdříve jako úředník, pak byl průvodčím, revizorem obchodů atd.

Další OSCAR pro náš film přišel až v roce 1965 se začátkem „Nové vlny československého filmu“. Získali ho režiséři Ján Kadár a Elmar Klos za film „Obchod na korze“.

Tato slovensko – česká dvojice už měla za sebou dva společné filmy, jednoduché režimní drama o únosu našeho letadla do Západního Německa a docela úspěšný pokus o hudební film „Hudba z Marsu“ (to byla továrna, nikoliv hvězda). Na základě knihy slovenského spisovatele žijícího v Praze Ladislava Grosmana natočili komorní drama z doby Slovenského štátu.

Probíhá arizace židovského majetku po roce 1942, když slovenský fašistický režim převzal tzv. Norimberské zákony Německé Třetí říše. Hrdinou je slušný „malý slovenský člověk“ truhlář Tono Brtko (Josef Króner), který přebírá galanterní obchůdek staré židovky Rozárie (polská herečka Ida Kamiňska). Pro jistotu na něm umístí i sdělení „Za účelom invent-arizácie zatvorené“ a vzájemně si pomáhají přežívat. Tragikomedie se mění v drama, když musí židé do koncentráků.

Oscara převzal od americké hvězdy Gregory Pecka Ján Kadár.

Jen letmo si připomeňme tvůrce:

Ján Kadár se narodil 1918 v Budapešti a zemřel v emigraci v USA 1979.

Elmar Klos se narodil 19110 v Brně a zemřel 1993 v Praze.

Společně natočili další trvalky československé kinematografie, např. „Smrt si říká Engelchen“, „Obžalovaný“, „Tři  přání“ aj.   Kadár po emigraci v roce 1970 natočil řadu filmů v USA a Kanadě, Klos se podílel mj. na slavné Laterně Magice.

Možná nebude na škodu si teď připomenout alespoň některé další režiséry slovenského původu. Tak třeba Juraj Jakubisko, Juraj Herz, Ján Roháč, Dušan Klein, Fero Fenič aj.

Nastává přelomový rok naší kinematografie 1966, nastupuje „Nová vlna čs. filmu“ a začíná dalším OSCAREM pro film „Ostře sledované vlaky“ režiséra Jiřího Menzela.

Civilní a nehrdinské „válečné“ drama, spíše tragikomedie o nelehkém erotickém dospívání začínajícího výpravčího. S drsným humorem líčí všední život posledních měsíců okupace na malém nádraží (Loděnice u Prahy) a těžké starosti nesmělého mladíka.

Menzel podle útlé novely Bohumila Hrabala natočil na černobílém materiálu peripetie dospívání, které jsou živé i po létech. Do hlavní role Miloše Hrmy obsadil tehdy již známého zpěváka – hvězdu pop music – Václava Neckáře, mj. si v něm zahrála i další hvězda Naďa Urbánková. A samozřejmě profesionálové Josef Somr, Libuše Havelková, Vlastimil Brodský, mladé začínající herečky Jitka Bendová, Jitka Zelenohorská a mnoho dalších neotřelých tváří i neherců.

Do historie filmu vstoupily mnohé nezapomenutelné scény a situace. Třeba, když paní přednostová (Libuše Havelková) krmí husu a cpe jí pečené otrubové šišky do dlouhého krku a poučuje stydlivého Miloše o složitostech erekce. Nebo, když německá dívka (Naďa Urbánková) konečně svede Miloše, a přitom roztrhnou kůži na kanapi. A samozřejmě slavná scéna razítkování zadečku mladé pokladní (Jitka Zelenohorská) výpravčím (Josefem Somrem). Prý ta ruka, která drží razítka, ale patřila Jiřímu Menzelovi, který si ve filmu také zahrál malou roli lékaře.

„Ostře sledované vlaky“ proslavily naší kinematografii po celém světě. Kromě OSCARA byly také zařazeny mezi 100 nejlepších filmů světa.

Jiří Menzel byl za film různě odsuzován a kritizován tehdejšími stranickými funkcionáři a třeba i v Rusku, že zlehčuje hrdinství partyzánů (přitom byl natočen podle skutečného výbuchu muničního vlaku, který připravila malá partyzánská skupina). Václav Neckář dostával honorář 160,– za den a celkem vydělal 9 tisíc. Naďa Urbánková dostala 450,– korun.

A přišla éra nejúspěšnějšího režiséra oscarových filmů Miloše Formana.

Česko-americký režisér Miloš Forman se narodil 1932 v Čáslavi a zemřel 2018 v USA.           

Jeho dílo a život je dostatečně známé, takže zůstaneme tentokrát jen u jeho oscarových filmů. Již v roce 1966 byly jeho „Lásky jedné plavovlásky“ na Oscara nominovány.

Po roce 1968 zůstal v USA a tam vznikly jeho dva nejúspěšnější „oscarové filmy“:

„Přelet nad kukaččím hnízdem“ dostal 5 Oscarů 1975

„Amadeus“ 8 Oscarů v roce 1984.

Miloš Forman předtím v USA natočil film „Taking Off“, který příliš nezaujal. Nicméně kamarád Michal Douglas, který právě začínal svoji producentskou dráhu mu svěřil jeden ze svých prvních počinů, zfilmování tehdy nepříliš známého románu Kena Keseyho z prostředí nemocnice pro veterány. Byl tu „Přelet nad kukaččím hnízdem“

Vznikl nový příběh z psychiatrické léčebny, kde hazardní karbaník Patrick (Jack Nicholson) hraje pomateného a střetává se s dominantní vrchní sestrou Ratchedovou (Louise Fletcherová). V ušlápnutých pacientech probouzí radost ze života a touhu po svobodě.

Nízkorozpočtový film od neznámého režiséra bez jakéhokoliv renomé získal 5 Oscarů v hlavních kategoriích a otevřel kariéru Miloše Formana ve světě.

Miloš poté natáčel další filmy, mj. „Vlasy“, až po téměř deseti letech, přišel s projektem „Amadeus“, který získal dokonce 8 Oscarů.

Fascinující barvité drama, kde Mozartova hudba hraje jednu z hlavních rolí. Není to Mozartův životopis, což někteří kritici nepochopili. Je to souboj průměrnosti a závisti s genialitou a fascinací hudbou. Podle hry a posléze scénáře Petera Shaffera se zcela netradičním obsazením. O roli Mozarta se prý ucházel i Mel Gipson, Mick Jager a jiné hvězdy té doby. Ale Forman nechtěl hvězdy. Takže Mozarta hrál Tom Hulce a Sallieriho F. Muray Abraham (ten prý byl podle kritik dokonce lepší než Hulce).

Velkofilm s vysokým rozpočtem 18 milionů dolarů se natáčel ve Francii, Rakousku a Československu. Ucházeli se o něj i Maďaři i další, ale Forman chtěl točit doma. Disidenti mu to občas vytýkali, že tím pomohl režimu výdělkem mnoha milionů dolarů. Film během roku vydělal jen v USA 55 milionů dolarů.

Jednoho z Oscarů získal za kostýmy i výtvarník Theodor Pištěk. Dalšího Oscara získali Karel Černý a Patrizia von Brandenstein za výpravu.

Nominován byl i kameraman Miroslav Ondříček, ale ten Oscara nedostal, protože byl před tím oceněn Unií kameramanů. Stejně tak nakonec Oscara nedostal ani představitel hlavní role Tom Hulce.

Pár zajímavostí:

Uvedení opery Don Giovannni se natáčelo ve Stavovském divadle, kde skutečně byla premiéra 12. října 1787.

Celé natáčení bedlivě sledovala STB, což celý tým ovšem předpokládal. Ale dolary rozhodly.

Ve filmu si zahrál i historik a filosof Zdeněk Mahler (byl poradcem Formana) jako kardinál a Vladimír Svitáček jako papež. Když se v kostýmech vraceli z Barrandova, tak ze srandy z taxíku žehnali lidem na chodníku. Po Praze se pak říkalo, že tu byl na tajné návštěvě papež Jan Pavel II. (Polák Vojtyla).

Po premiéře filmu prý nastala jakási „Mozartomanie“, jen v USA vzrostl prodej desek s Mozartovou hudbou o 30%.

Již jste zaznamenali, že zde zmiňujeme „Novou vlnu Československého filmu“ z druhé poloviny šedesátých let. Tak jen pro zajímavost, kteří režiséři jsou do ní zahrnováni:

Miloš Forman, Věra Chytilová, Ivan Passer, Jaroslav Papoušek, Antonín Máša, Pavel Juráček, Jiří Menzel, Jan Němec, Ester Krumbachová. Jen Chytilová a Menzel více režírovali u nás po roce 1968.

A nastupuje nová generace filmových tvůrců a s ní i noví adepti na Oscary. Podívejme se, co nám ukazují nominace na Oscary:

1966     Lásky jedné plavovlásky           Miloš Forman

1968     Hoří, má panenko                    Miloš Forman

1986     Vesničko má středisková          Jiří Menzel

1991    Obecná škola                            Jan Svěrák

2000     Musíme si pomáhat                 Jan Hřebejk

2003     Želary                                       Ondřej Trojan     Žádný Oscara nedostal.

Ale najednou a nečekaně zazářil svým absolventským filmem z FAMU

Jan Svěrák dostal Studentského Oscara Americké filmové akademie za film „Ropáci“ v roce 1989

Krátkometrážní mystifikace o vědecké výpravě za neznámým živočichem, který odporuje všem zásadám zdravého života v přírodě a daří se mu na haldách a v bahně odpadů z elektráren (točilo se v Tušimické elektrárně a Severočeských dolech).

Film posbíral i radu dalších cen, např v Parmě, Odense a stal se do jisté míry ikonou ekologických hnutí. Na Oscarech to bylo již šestnácté udělování studentských Oscarů. Bezprostředně na to začal Svěrák režírovat již „velké“ hrané filmy a po čase na základě scénáře otce Zdeńka Svěráka byl na světě

Oscar 1997 za film Kolja, režiséra Jana Svěráka a scénáristy Zdeňka Svěráka.

V letech, kdy doznívala krize českého filmu poté, co zaniklo jeho znárodnění a začaly působit soukromé produkční společnosti, tento film znamenal „světlo na konci tunelu“ a opět potvrdil světové renomé naší kinematografie.

Jednoduchý příběh stárnoucího seladona, hudebníka v krematoriu, kterému po fingovaném sňatku s Ruskou, jež následně emigrovala do Západního Německa, zůstane na krku její malý syn. Nerozumí si nejen jazykově, ale i kvůli věku, i vzhledem k všeobecné rusofóbii po roce 1968. Odehrává se po roce 1969 a končí symbolickým „zvoněním  klíčů“.

Laskavá komedie se chvílemi jeví jako drama lidských osudů, ale brilantní dialogy a humor Zdeňka Svěráka, který si „vystřihl“ vedle scénáře i hlavní roli, z filmu dělají hluboce lidský až melodramatický příběh. Proto také zaujal nejen u nás, kde se stal nejnavštěvovanějším filmem (téměř 1,5 milionu diváků, bez televizních uvedení), ale měl velký divácký ohlas i ve více než 40 zemích světa.

V roce 1966 získal Zlatý glóbus a 24. března 1997 pak jednoznačně Oscara pro neanglicky mluvený film. Vlastně prvního českého.

Česká Filmová akademie vysílá každoročně filmy oceněné Českým lvem do soutěže o nominace na Oscary, ale zatím žádný nebyl přijat. I když dostávají ocenění na mnoha filmových festivalech ve světě.

Nicméně byli samostatně oceněni někteří čeští tvůrci, žijící v zahraničí:

Jan Jaroslav Pinkava (nar. 1963 v Praze) česko-britský režisér získal v roce 1977 v kategorii „Nejlepší krátký animovaný film“ Oscara 1997 za film Geri´s Game (Geriho hra).

Skladatelka a zpěvačka Markéta Irglová v roce 2007 ve filmu ONCE spolu se svým partnerem Glenem Hansardem. Jako pouliční zpěváci – Buskeři, zpívali píseň „Falling Slowly“. Následující rok byla oceněna Akademií populární hudby jako Objev roku.

Určitou kuriozitou je Oscar 2005 pro plzeňskou firmu Technocrane za technický přínos filmovému umění. Přesněji ho ale získal německý majitel a vynálezce Horst Siegfried Burbulla za vynález a stálé zdokonalování teleskopického kamerového jeřábu. Je nesporné, že tady zafungovaly i příslovečné „zlaté české ručičky“.

Přehled našich – Československých i Českých Oscarů – i nominací, které na základě návrhů vybírají a schvalují mezinárodní členové Akademie filmu a vědy USA, ukazuje, že uspěly filmy se silným a srozumitelným příběhem, laskavým humorem, které vystihly společenské problémy určité doby.

PhDr. Václav Soldát