První Československý filmový muzikál

STARCI NA CHMELU – ROK 1964

Bylo mi zhruba třiadvacet, když jsem se poprvé v květnu 1964 zúčastnil Festivalu filmů pro děti a mládež tehdy v Gottwaldově, dnes opět Zlíně. Poněkud nesměle jsem se rozkoukával ve světě filmu a jako student sociologie kultury na UK jsem se podílel na práci dětské filmové poroty. Už nás studenty sociálních věd o mnohém z historie kinematografie poučil legendární profesor FAMU Miky Kučera. Mohl jsem shlédnout asi dřív než běžní diváci našich kin mnoho muzikálů slavné éry Hollywoodu od čtyřicátých let do současna, a hlavně slavnou West Side Story Leonarda Bernstejna z roku 1961.

Ale najednou tu byl „blesk z čistého nebe“, zbrusu nový Československý barevný filmový muzikál „Starci na chmelu“. Jednoduchý příběh studentské lásky, která bojuje proti oficiální pokrytecké morálce dospělých. Atraktivní prostředí chmelové brigády, party „odvázaných“ mladých a krásných studentů. Pro ty, kteří to nezažili, tenkrát na chmelové brigády povinně každý rok chodili studenti posledních ročníků středních škol i studenti, kteří byli přijati na vysoké školy. Také jsem kdysi sbíral chmelové šišky do velkých pletených košů – věrtelů.

Film jsme ale viděli jen na pracovní projekci. Hned po tzv. schvalování, šel totiž „do trezoru“. Jako každý nový film se předem promítal „na Hradě“ a tam se znelíbil soudružce prezidentové Novotné, že by kazil morálku mládeže, a co to je, aby se zavírali brigádníci na půdě a tam spolu spali, a že dává špatný příklad mládeži atd., atd. Trvalo to téměř půl roku, když film ocenila kulturní komise tehdejšího ČSM a tím byl film uvolněn do distribuce. V polovině šedesátých let se už politické poměry začaly uvolňovat. Začal se konečně promítat a sám jsem ho v příštích letech viděl nad desetkrát, protože jsme se jím chlubili snad každé zahraniční návštěvě.

Ale pojďme k filmu!

Jeho režisér, zkušený Ladislav Rychman vzpomíná, jak již v roce šedesát přišel na Barrandov s návrhem, že by chtěl natočit český muzikál. Dočkal se výsměchu a razantního odmítnutí, že jde o nějakou amerikánštinu a že nebudeme napodobovat „nějaký Hollywood“. Nedal se, měl už hodně zkušeností s „vrchností“ a byl bezesporu v této oblasti nejzkušenější.

Někteří filmoví kritici ale říkají, že vedle „Starců na chmelu“ právě v roce 1964 byl do kin uveden i hudební film „Kdyby tisíc klarinetů“ režisérů Roháče a Svitáčka i filmová parodie s písničkami „Limonádový Joe aneb Koňská opera“ Oldřicha Lipského podle scénáře Jiřího Brdečky. Nicméně muzikálové prvenství je přikládáno právě Rychmanovi.

Ladislav Rychman (1922 – 2007)

V naší filmové a televizní tvorbě byl mnohokrát první.

Natočil třeba první televizní filmovou písničku, dnes říkáme videoklip „Dáme si do bytu, dáme si židli“ s Irenou Kačírkovou a Josefem Bekem. Určitě se vám vybaví z mnoha pořadů pro pamětníky. Stejně tak i Meckie Messer Miloše Kopeckého z roku 1960.

Natočil i první TV revue v roce 1961 „Tisíc pohledů za kulisy“ a získal bronzovou růži z festivalu v Monreaux.

Spolupracoval na Laterně magice pro Světovou výstavu v Montrealu, ale už i na Polyekranu pro Světovou výstavu v roce 1958 v Bruselu. Tedy opět tvůrčí prvenství.

Pro nepamětníky: Polyeran byla jakási fotoshow, promítání fotografií a krátkých filmů na pohybující se plátna za doprovodu hudby a jiných uměleckých výstupů. Tenkrát umělecká novinka, která se léta používala po celém světě.

Laterna magika byl film, kde si divák volil, jak bude pokračovat. Začínal tím, že dívka po koupeli jen v osušce si zabouchne dveře u bytu a zazvoní na souseda, kterého představoval Miroslav Horníček, aby jí vpustil do svého bytu. A diváci prostřednictvím tlačítek na opěradlech hlasovali, vpustit, či nevpustit. A děj se odehrával dále k dalšímu hlasování diváků. Zajímavé bylo, že všichni vždy hlasovali, vpustit. To je ale jiný příběh.

Natočil tři filmy podle scénářů Josefa Škvoreckého, možná si vzpomenete na „Zločin v dívčí škole“ z roku 1965. Ale jistě na další muzikály: „Dáma na kolejích“ s Jiřinou Bohdalovou z roku 1966 nebo „Hvězda padá vzhůru“ s Karlem Gottem z roku 1977. Výčet jeho díla by byl nesmírně dlouhý.

Jeho život byl jako dobrodružný film. Možná nevíte, že byl z poloviční židovské rodiny, celá rodina zahynula v Osvětimi, sám zažil koncentrák i hrozbu vlastní smrti po útěku. Jeho vzpomínky jsou umístěny v Muzeu Holokaustu v Jeruzalémě.

Kolem „Starců“ vytvořil Rychman doslova hvězdný tým. Především získal jako scénáristu zkušeného spisovatele, dramatika a textaře Vratislava Blažka.

Vratislav Blažek (1925–1973 v emigraci v Mnichově)

Zkušený scénárista, který již měl za sebou mnoho úspěšných filmových počinů.

Již v roce 1958 třeba podle své divadelní hry napsal scénář filmu „Tři přání“, který natočila osvědčená dvojice režisérů Ján Kadár a Elmar Klos (držitelé Oskara). Tento film šel okamžitě do trezoru a byl uvolněn až v roce 1963.

Známá a dodnes populární je jeho hudební komedie „Hudba z Marsu (to byla továrna na nábytek)“ z roku 1955. Po „Starcích“ napsal scénář pro neméně populární muzikál „Dáma na kolejích“. Jeho posledním domácím dílem byli „Světáci“, které ovšem nikdy neviděl, protože roku 1967 emigroval do tehdejší Německé spolkové republiky.  Tam pracoval hlavně pro televizi.

Tvůrčí tým „Starců“ pokračuje dalšími osobnostmi. Kameramanem byl již známý Jan Stallich se zkušenostmi od prvorepublikové „Extáse“, po první barevný hraný film „Jan Roháč z Dubé“ a mnoho dalších.

O písničky a hudbu se starali Jiří Bažant, Jiří Malásek a Vlastimil Hála, na texty Vratislava Blažka. A dodneška mě pořád zní v uších „Den je krásný“, „Chodili spolu z čisté lásky“ i „Chmel je naše zlato“, prostě všechno, co ve filmu zaznělo. O nahrávky se postaral Taneční orchestr čs. rozhlasu a Orchestr Karla Vlacha a písničky nazpivali mj. Karel Gott, Karel Štědrý, Josef Zíma aj.

Množství tanečních scén, často masových a v přírodních scenériích, které nejsou pro tanec zrovna vhodné, s přehledem zvládnul známý choreograf Josef Koníček.

Špičkové bylo i herecké obsazení. Základ tvořili studenti pražské Konzervatoře a Akademie múzických umění. Připomeňme si alespoň hlavní role.

Nesmělý, intelektuálně zaměřený a introvertní Filip byl krásnou rolí pro tehdy studenta AMU Vladimíra Pucholta. Toho rok předtím obsadil Miloš Forman do filmu „Černý Petr“, kde zaujal svým civilním projevem a nesmělým výrazem. Po „Starcích“ exceloval v dalším Formanově filmu „Lásky jedné plavovlásky“ z roku 1965.

A v roce 1967 zazářil jako snaživý, mírně přitroublý esenbák v Krejčíkově filmu „Svatba jako řemen“. Téhož roku emigroval do Velké Británie, vystudoval The University of Sheffield, a nyní působí jako dětský lékař v kanadském Torontu. Tedy MUDr. Vlad Pucholt.

Jeho hereckou a taneční partnerkou byla o něco mladší studentka taneční konzervatoře Ivana Pavlová. Ta po „Starcích“ ještě natočila několik populárních klipů, nejznámější jsou „Dominiku“, který nazpívala Judita Čeřovská a „Zlaté střevíčky“, který nazpívala Edita Štaubertová. Posléze se vdala a kariéru ukončila.

Filmový „záporák“ proslavil Miloše Zapletala (1940-2007 v Rakousku). Chlapácký typ, dnes bychom řekli kulturisty, vystudoval geologii, ale poté choreografii na taneční Konzervatoři.

Po „Starcích“ mj. rok hostoval ve Vídeňské opeře v Bernsteinově nastudování West Side Story. Adopcí se stal rakouským občanem, věnoval se chovu ušlechtilých koní.

Jedna zajímavost, tato role byla původně nabídnuta Josefu Abrhámovi, ale odmítl. Teprve po létech vzpomínal, že by se mu líbila.

V dalších rolích se objevila řada tehdy známých a populárních herců. Irena Kačírková jako třídní Jana Ámos, Josef Kemr jako předseda JZD, zahrál si tu i režisér Elmar Klos. Mezi kytaristy byl třeba Josef Laufer.

„Starci na chmelu“ jsou dodnes generační výpovědí o myšlení mladých i společenské atmosféře té doby. Bývá charakterizován jako lehký muzikál o čisté lásce a prvním hříchu. Ukazuje idealistickou revoltu proti pokrytecké morálce. Proto také svého času film „narazil“.

V každém případě to je ale příjemná podívaná, plná krásných písniček, spontánního tanečního i hereckého projevu. Dodnes působivý „příběh, který mohlo prožít vaše dítě, ať chce, či nechce rodina“, jak uvádí titulní písnička.

PhDr. Václav Soldát