PRVNÍ ČESKÝ EROTICKÝ FILM „EXTÁZE“
Pokračuji v seriálu o „prvních“ v Českém filmu. Tentokrát se budeme věnovat erotice, respektive první nahé sekvenci v hraném filmu.
Dnes je možné vidět nejrůznější erotické scény a větší či menší nahotu hlavně hrdinek snad v každém filmu. Ještě počátkem třicátých let to nikde nebylo, ani v Americe, kde vládl puritanismus. I když v barech a tančírnách nebylo nic zvláštního sledovat nahé či polonahé dívky, začínal stryptýz a samozřejmě existovaly domy poskytující sexuální služby. Ale nikdy nahota ve filmu. Ani ve svobodomyslné Francii, kde bylo dost „domů s červenou lucernou“, a kde se nabízel výběr povolných dívek se žádná nahota ve filmu netrpěla. Prostě bylo to nemravné. Prosím, nesrovnávejme s již tehdy existující pornografií, proti současnosti však stejně velmi nesmělou.
Zajímavé bylo, že i v dlouhém období socialismu, hlavně za normalizace, byly i u nás milostné scény tabu. Říkalo se, že když se dva chtějí milovat, tak zajdou do přírody, zahledí se do očí a v tom kolem přejíždí auto a pak už je vidět jenom to, jak odcházejí ruku v ruce ke šťastným zítřkům.
Ale nechám úvah a podívejme se, jak to bylo.
Již v závěru období němého filmu natočil nepříliš zkušený režisér Gustav Machatý v roce 1929 sugestivní film s lákavým titulem „Erotikon“. Film byl velmi dobře přijat publikem i kritikou. Obsahoval na tu dobu odvážné k erotice směřující scény, ale nikdy ne nahotu. Nebál se natáčet scény, které byly do té doby tabuizované.
Po několika dalších již zvukových filmech, třeba podle Karla Poláčka „Načeradec, král kibiců“ z roku 1932 se vrátil k tématu erotiky a lásky.
„Mladá dívka je provdána za starého impotentního muže a je trýzněna sexuální prázdnotou. Uprchne na otcův statek, kde uprostřed přírody pozná svoji sexualitu v extázi smyslnosti s mladým inženýrem. Manžel spáchá sebevraždu, ale ona najde uspokojení v mateřství a její mladý muž v práci.“ To je základní rámec připravovaného filmu „Chtíč“, který posléze nesl název „Extase“. Napsal si ho celý sám Gustav Machatý.
Zní to jako z „Červené knihovny“, tehdy nesmírně oblíbeného čtení pro ženy a dívky. Ale podařilo se mu spolu s dalšími tvůrci vytvořit ojedinělé a na svoji dobu průkopnické dílo. Ve filmu dominuje obraz a hudba, je tu minimum dialogů. Kameru dělal mladý pětadvacetiletý Jan Stallich, později jeden z našich nejlepších kameramanů. Hudbu složil tehdy velmi známý Italský skladatel Giuseppe Becce. Film měl mezinárodní obsazení a byl kromě České natočen v dalších verzích, Rakouské, Německé, Francouzské se světoznámou společností Gaumont. Byl to světový úspěch!
Film byl výjimečný svojí obrazovou symbolikou, obrazovou skladbou. Stallich zde v souladu s režisérovou koncepcí rozvíjel výtvarnost filmového obrazu. Byly zde využity originální nápady a záběry pohyblivou kamerou. A samozřejmě i zcela novátorské a citlivé využití nahoty hlavní hrdinky v kontrastu s přírodou. A především ty nahé scény a decentní záběry byly tou hlavní senzací pro diváky i ve filmovém světě.
Film byl dlouho opředen skandály. V Německu ho zakázali a režisér musel něco vystříhat, než se mohl promítat. Církev ho označila za pornografický, což mu sice zajistilo návštěvnost, ale diváci pak vlastně byli zklamáni, že nahé scény byly podány až moc decentně. Manžel hlavní hrdinky, Rakušanky Hedwigy Kieslerové, později známé jako Heda Lamarr (ještě se k ní podrobněji dostaneme), dokonce žádal diktátora Mussoliniho, aby film v Itálii zakázal.
I když se tímto filmem Machatý světově proslavil, v budoucnu už ustupoval ze slávy. Jako režisér byl u nás příliš drahý, byl velký individualista a nenechal si do své práce mluvit, filmoval pomalu. Zkusil to v cizině, ale jeho další filmy natočené v Rakousku a Itálii, neuspěly. Zkusil to i v Hollywoodu, ale tam dostal práci jen jako asistent jiných režisérů. Zemřel roku 1963 v Mnichově.
Největší slávu a pozdější filmovou kariéru však přinesl představitelce hlavní role, která se pak jako Hedy Lamarr stala hvězdou světového formátu. Ale hlavně, byla první filmovou hvězdou, která se zcela svlékla před kamerou, to jí bylo zhruba osmnáct. Od roku 1937 měla smlouvu se slavnou Hollywoodskou společností MGM, kde natočila desítky filmů. Nejslavnější byl Samson a Dalila (tu hrála ona), režíroval slavný Cecil B. DeMille a film dostal dva Oskary.
Její tvář využil dokonce Walt Disney pro postavu kreslené Popelky.
Heda Lamar však nebyla jen nějakou další filmovou hvězdičkou. Byla nesmírně chytrá a vzdělaná, uměla tři jazyky a zajímala jí technika. Málo se ví, že stála u zrodu dnešní mobilní komunikace, dokonce jí přezdívali „Lady Bluetooth“ a přisuzuje se jí spoluúčast při vytváření postupů používaných v dnešních GPS i wi-fi sítích. V roce 1997 obdržela v USA Uznání za zásluhy o rozvoj elektroniky. Vymyslela toho víc, třeba i krabičku na vyndavací papírové kapesníky. Měla postupně sedm manželů a zemřela v roce 2000 v USA.
Extase (dnes používáme současnou gramatiku, tedy Extáze) Gustava Machatého vstoupila jako jeden z mála českých filmů do dějin světové kinematografie.
PhDr. Václav Soldát
