Retro drbečky z Mariánských Lázní

Mariánské Lázně jsou pro mnohé kumštýře dodnes oázou klidu, odpočinku i inspirace. Rád sem léta jezdil Miloš Kopecký i Miroslav Horníček, bydlí zde Vladimír Páral, v blízkém Kynžvartu se natáčelo Kdyby tisíc klarinetů, stále zde vyhrává velký lázeňský orchestr.

Léta jsem tu chodil do školy, a tak si je dovoluji několika informacemi i osobními zážitky z minulosti představit trochu jinak.

Jako student Hotelové školy jsem o posledních prázdninách koncem padesátých let brigádničil jako „kulturní referent ROH“, dnes se užívá označení animátor.

Mariánky vypadaly stále pohostinně. Ale hotely a lázeňské domy vesměs převzali odboráři, a tak je obsazovali rekreanti ze všech podniků a institucí v celém Československu. V každé zotavovně působil „kulturní referent“, který se měl starat o „vyžití“ rekreantů.

Bylo mi sedmnáct! Byl jsem přidělen do největší zotavovny jménem Zápotocký (dnes hotel Bohemia). Já měl na starost Čechy, vedoucí kolega zahraniční hosty. Protože to byla nóbl zotavovna, tak sem jezdili hlavně odboráři z Anglie a rekreanti z Prahy, např. z Akademie věd, vysokých škol atp. Denně jsme pořádali poznávací vycházky do okolí, na Golf, Panoramu, Krakonoš, starali se o večerní programy, (třeba i módní přehlídky z kufrů rekreantů), výlety atp. Ale naučil jsem se, a učil i je základům golfu, který tu zavedl anglický král Edward VII.

Neskutečným zážitkem ale byl jednou úkol (asi podle populární komedie Dovolená s Andělem s Marvanem), že máme získat rekreanty na pomoc národnímu hospodářství. A tak já, sedmnáctiletý, jsem měl agitovat pracovníky Akademie věd na rekreaci, aby jeden den věnovali sběru a vázání lnu na poli u Chodové Plané. Měli se mnou asi soucit, a tak nakonec jely dva autobusy na len, byla to výborná společnost a měli (snad) z toho i srandu. Každopádně se vraceli nikoliv střízliví (i mne vyučili).

Za „odměnu“ si u mě mohli objednat a zaplatit speciální lázeňské oplatky, na které se tenkrát stála fronta dva dny v týdnu od čtyř ráno v Modré cukrárně. Já je ve výrobně vyfasoval (dodnes existuje a stále peče výborné čokoládové místní oplatky), a podle seznamu předal platícím rekreantům (za odměnu nemuseli v noci vstávat). Ty oplatky totiž ještě měly náplň, kterou připravoval bývalý majitel a nikdo neznal jeho recept. A měly jinou chuť než ty státní i ty dnešní.

Uprostřed lázeňské čtvrti proti hotelu Bohemia stojí sousoší setkání Františka Josefa I. s anglickým králem Edwardem VII. Protože se tehdy již stařičkému mocnáři nechtělo přes moře do Anglie, domluvil se Vídeňský císařský dvůr s královským dvorem, že se sejdou právě v Mariánských Lázních v srpnu 1904. Byla to velká trachtace, špalír od nádraží až na kolonádu. Císař bydlel ve vile Lil, která stojí dodnes a byla po válce využívána i prezidentem Benešem. Pak tam byl slavný bar a dnes kasino.

Edward VII. Mariánské Lázně miloval (byl zde devětkrát). V roce 1905 zde otevřel i golfové hřiště světových parametrů. Má 18 jamek – greenů, a chlubí se i titulem Královský golfový klub, který mu udělila královna Alžběta II. v roce 2003. Krásná příroda, výhledy do krajiny a ideální nadmořská výška. Kompletní hra obnáší více než 6 kilometrů.

Modrá cukrárna na hlavní třídě byla až do poloviny padesátých let ve vlastnictví anglické královské rodiny. O celý dům se staralo anglické velvyslanectví, než majitelky „zemřely po přeslici“. Tento dům totiž věnoval Edward VII. modistce, která o něj při pravidelných pobytech pečovala. Pořád je to nejlepší cukrárna ve městě. Modistka je zobrazena i na obřím obrazu slavných návštěvníků lázní, jehož originál je v Lázeňském domě Monty a velká fotokopie v Hotelu Richard (vykukuje jí obličej a je znát, že to byla velmi půvabná dívka).

Proti tomuto hotelu stojí Ruský kostel pravoslavné církve. Jeho oltář je velmi slavný. Je totiž celý z porcelánu a byl v Rusku vytvořen pro Světovou výstavu v Paříži 1900. Pak byl na zvláštním povozu taženém dvojitým volským spřežením převezen právě do Mariánských lázní.

Poblíž je i kostel Anglikánské církve. Židovská synagoga byla začátkem okupace vypálena a její místo označuje památníček v parku poblíž hotelu Cristal Palace.

Na kopci nad lázněmi je renovovaný mezinárodní hotel Krakonoš. Na jeho zahradě stojí velká socha Krakonoše a na střeše „hnízdí“ umělý čáp. Říkávali jsme rekreantům, že když žena vystoupí po kamenech ke Krakonošovi, sáhne mu na přezku opasku a devětkrát na jedné noze obskáče Krakonoše (a neupadne), pak má jistotu, že po devíti měsících určitě porodí. Prostě lázně mají kouzelnou moc.

Hned vedle je velký park českých miniatur Boheminium, který je dnes čtvrtý největší v Evropě a stále se doplňuje novými stavbami. Na Krakonoš jezdí autobus i lanovka a stojí za to, vydat se odtud na túru zpět do lázní přes Panoramu.

Vyhlídková restaurace Panorama je dnes v žalostném stavu. Ještě dlouho po válce byla perlou města. Má půvabnou historii. Nechal jí ještě před válkou postavit číšník, který si hodně vydělal ve Vídni. Měl nápad a domluvil se s některými lázeňskými lékaři na spolupráci. Lékaři naordinovali pacientům, že mají pěšky vyjít cca 2 km do kopce na Panoramu a tam teprve posnídat. Pak zpět popíjet prameny, užívat koupele aj. procedury. Odpoledne pro změnu hrál na terase Panoramy lázeňský orchestr, a to bez vstupného, zdarma. Ovšem ve chvíli, kdy začal hrát, se automaticky zdražovaly podávané nápoje. Poblíž je klasická kamenná rozhledna Hamelika.  

Hlavní kovovou Kolonádu vyrobily Blanenské strojírny a byla postavena v letech 1888-1889, současnou moderní výzdobu vytvořil malíř Josef Vyleťal. Když po roce 1948 nastoupil komunistický primátor města, tak si údajně dirigent orchestru povzdechl, že tam je špatná akustika. A primátor na to řekl: „Není problém, tu koupíme“. Akustika pořád není nijak slavná.

Nejnovější atrakce pro lázeňské hosty je „koridor“, který propojuje lázeňské domy téměř 2 km od Lázeňského domu Hvězda na horním náměstí, až po Nové lázně blízko centra. Krásná procházka místy podzemní chodbou vyzdobenou oživlými ukázkami historie lázní.

Procházíte i kolem Společenského domu Casino, kde byl v roce 1947 první „Karlovarský“ filmový festival. Ten pak byl přesunut do Karlových Varů, aby se tam oživil turistický ruch a kulturní život. Říká se, že Mariánské Lázně byly před válkou ve světě známější než Vary.

Letiště Skláře je necelé dva kilometry směrem na Plzeň. Bylo vybudováno v roce 1927, a sloužilo ještě v devadesátých letech minulého století v lázeňské sezóně i k přímým zahraničním letům. Za války zde byla německá pilotní škola a vyráběly se zde i radary. V letech 1947-48 zde byly soustředěny Spitfiry, na kterých létali naši piloti v Anglii a trofejní Messerschmitty německé armády. Ty pak byly výhodně v roce 1948 prodány bojující Izraeli a významně přispěly k jejímu vítězství v první Izraelsko-Arabské válce. Naše republika na tom tehdy hodně vydělala. Teď letiště už jenom chátrá.

A pokud vám vyschne v hrdle, tak můžete zajít do jediné stylové pivnice na nepředražené pivo v lázeňské části. Pivo a jiné nápoje nalévají na každém rohu, ale jsou to vesměs běžné kavárny a restaurace. Najdete ji na horní části hlavní lázeňské třídy, když si kolem Pacifiku namíříte ke Kolonádě (je odtud cca 50 metrů).

Užívejte si

Václav Soldát