Do nebe hereckých hvězd odešel Alois Švehlík

Vyjmenovat jeho role na divadle nebo ve filmu a televizi by bylo na dlouho, protože Alois Švehlík jich hrál skutečně mnoho – dají se počítat ne na desítky, ale na stovky. A musíme dodat, že podával vždy skutečně perfektní herecký výkon, ať už se jednalo o role komické, vážné nebo tragické. Těch komických ale zase tolik nebylo, jeho herecká váha spočívala především na rolích vyloženě dramatických a seriózních, na které se nejvíc hodil.

Narodil se v Pardubicích 30. července 1939 a jeho rodiče byli obchodníci, kteří cestovali hlavně po tržištích. On sám ale od malička tíhnul k divadlu, podobně jako jeho bratr Jaroslav. Ochotnicky hráli v chrámovém divadelním souboru, ale rodiče nechtěli samozřejmě o profesionální kariéře vůbec nic slyšet. Místo toho studoval Švehlík strojařinu v Chrudimi, kde také odmaturoval a po vojenské službě nastoupil dokonce do továrny. Touha po divadle ho ale neopustila, a tak se pokusil dostat na DAMU. Neuspěl, ale i tak zaujal jako herec. Následovalo jeho první angažmá na Kladně, později v Mostě, Olomouci a Liberci.

Poměrně pozdě se stal členem činohry Národního divadla – až v roce 1988. Zato zde vystupoval v mnoha významných rolích a ve významných hrách, jako jsou Lucerna (mlynář Klásek), Strýček Váňa (Astrov), Mirandolína (Baron di Ripafratta), Smrt obchodního cestujícího (Willy Loman), Ženitba (Žvanikin) a v řadě dalších.

U Švehlíka jako herce musíme vyzdvihnout hned několik věcí najednou. Zaprvé to byl jeho celkový herecký výraz, který začínal u jeho dokonalé herecké mimiky a končil u jeho celkové fyzické dispozice, která ho předurčovala k rolím silných a mužných typů. S tím souvisí i jeho hlasový fundus. Měl znělý a hluboký hlas, který dokonale ovládal, takže když v roli zvýšil hlas, nejeden divák se skutečně otřásl, jako by se křičelo právě na něj. To samé platí i o jeho rolích filmových a televizních, z nichž některé byly vyloženě záporné a Švehlíkovi vyloženě „seděly na tělo“. Už jeho celkové vzezření mu od počátku zaručovalo spíš role záporné nebo neutrálně laděné, rozhodně to nebyly role milovníků nebo mladistvých rebelů.

Vedle uvedených divadel se objevoval i na řadě dalších scén, ať už jen jako hostující účastník divadelních přestavení či festivalů nebo jako herec „jedné role“ v určité sezóně. Diváci ho tak mohli vidět ve Viole, Na Jezerce, Divadle Na Zábradlí a tak dál. Kupodivu se dočkal jen velmi málo ocenění a snad nejvýznamnější se stala Thalie za celoživotní dílo, které se ale dočkal až v roce 2021.

Uplatnění ve filmu i televizi (včetně seriálů) našel již krátce po svém začátku dráhy profesionálního herce. A zahrál si v celé řadě skutečně významných filmů, adaptací, inscenací. Spousta z nich byla přirozeně natočena v době minulého režimu a některé role byly vyloženě tendenční, ale s tím se setkáváme u všech herců této epochy. Můžeme tedy jmenovat dnes diskutované filmy Sokolovo a Osvobození Prahy, ale také Dým bramborové natě, Smrt krásných srnců, seriály Bylo nás šest, Dobrá Voda, Inženýrská odysea a mnoho dalších. Zapomenout nesmíme ani na jeho úlohu špičkového dabéra, který dal hlas postavám ve filmech a seriálech Policajt nebo rošťák, Doylovi v Profesionálech, kapitánu Roditimu v Salamandrovi, herci Rou Perlmanovi ve Jménu růže, Alfonso Arauovi v Honbě za diamantem, Eli Wallachovi alias Calverovi v Sedmi statečných, Richardu Chamberleinovi v Doelch krále šalamouna a tak dál. A abychom to ještě upřesnili, do výčtu všech jeho aktivit musíme přidat i četné rozhlasové hry, kterých je opět několik desítek.

Během života vedl úspěšný boj s rakovinou štítné žlázy, na kterou zemřel dlouho před tím jeho bratr. Porazil tuto chorobu dvakrát, a i když po operaci měl problém s hlasem, i v posledních letech byl aktivní jak na divadle a v televizi, tak i v dabingu. Podle rodiny chodil také do posledních chvíle do své oblíbené hospůdky, i když se hlavně v poslední době většímu setkávání s lidmi spíš vyhýbal. Zemřel obklopený svojí rodinou.

Tomáš Hejna