Krátká vzpomínka na velké dílo Radko Pytlíka

„Autor zde shrnuje výsledky dlouholetého studia Haškovy osobnosti a jeho života a nabízí čtenáři knihu, která i přes svou výraznou odbornost se čte jako zajímavý životopisný román.“ Jen krátká ukázka anotace ze záložky přebalu k snad nejslavnější knize Radko Pytlíka Toulavé House o Jaroslavu Haškovi říká víc, než se dá vyjádřit jinými slovy. Pokud totiž Radko Pytlík opravdu něco uměl, bylo to psaní.

31. ledna 2022 zemřela významná osobnost české literatury, spisovatel, literární historik a uznávaný haškolog Radko Pytlík. Dožil se velmi krásných 93 let a až do posledních měsíců byl společensky činný – objevoval se hlavně na premiérách a představeních svého syna Vojty Dyka nebo jeho manželky Tatiany Dykové (původně Vilhelmové). Jeho poslední veřejné fotografie jsou právě z jedné takové akce.

Vystudoval reálné gymnázium v Praze a později se věnoval studiu literárních věd a českého jazyka na FF UK. Už tehdy se velmi intenzivně zabýval právě Jaroslavem Haškem, o němž napsal v roce 1952 i svoji disertaci Počátky tvorby Jaroslava Haška. Právě na ni navázal svými dalšími díly: Hašek mezi svými (1959, sborník), Bibliografie Jaroslava Haška (1960), Jaroslav Hašek – život a dílo (1961 a 1962), Toulavé house (1971, 1982, 1998, 2012), Náš přítel Jaroslav Hašek (1979), Švejk dobývá svět (1983), Kniha o Švejkovi (1983), Jaroslav Hašek a dobrý voják Švejk (1983), Osudy a cesty Josefa Švejka: pojednání se sedmi záhadami (2003), Jaroslav Hašek: data, fakta, dokumenty (2013), Křížem krážem Evropou/Jak vznikl Švejk – Nové objevy (2019, část textu J. Haška) a Švejk hádankou?: pražská bohéma (2020). Kromě toho se podílel na redigování a sestavování velkého množství Haškových povídek, článků i na redigování vědeckých sborníků. Toulavé house vyšlo i polsky, rusky, slovensky, slovinsky a maďarsky, stejně jako některé jeho další díla. Vždyť byl také dlouho prezidentem mezinárodní Společnosti Jaroslava Haška.

Kromě Haška se ale Radko Pytlík věnoval i řadě dalších spisovatelů a osobností. Čtenáři se tak jeho prostřednictvím mohli seznámit například s životem a dílem Jaroslava Kvapila (Jaroslav Kvapil, literární osobnost a dějiny, 1980), Egona Ervina Kische (Pražská dobrodružství E. E. Kische, 1985), Viléma Mrštíka (Vilém Mrštík: osud talentu v Čechách, 1988), Josefa Kadlece (Josef Kadlec, 1989) a dalších. Zvláštní místo v jeho tvorbě měl také Bohumil Hrabal, kterému věnoval hned několik knih. Poprvé to byl titul nazvaný jednoduše Bohumil Hrabal, který vyšel v roce 1990 v nakladatelství Československý spisovatel, dál zajímavá kniha Koridor smrti Bohumila hrabala a jiné záhady literárního světa z roku 1998, …neuvěřitelné se stalo skutkem: o Bohumilu Hrabalovi 1997 a naposledy Hrabalova Sorbonna, která vyšla v roce 2013. Přidejme k tomu ještě řadu jeho literárních statí, z nichž některé vyšly v knihách Sedmkrát o próze (1978), Česká literatura v evropském kontextu (1982), O literatuře faktu (1987) či Na přelomu století (1988). Velmi populární se stala jeho kniha Záhady literárního světa (2009), která se věnuje i zahraničním autorům a knihám.

Pytlík se však neorientoval jen na literární dějiny, přestože tvořily základ jeho vědeckého bádání a tvorby. Byl například autorem několika poutavých pragensií o Praze 7 – Toulky Prahou 7 (2001, 2016), Stručné dějiny Prahy 7 (2004), Neznámé o známých z Letné a Holešovic (2008, 2012, 2017).

Narodil se v Praze 8. října 1928, a tak měl možnost zblízka zažít 2. světovou válku, na což několikrát vzpomínal. Tak například pomáhal bránit jednu z holešovických barikád nebo vyprávěl o školníkovi, který byl až do povstání nacista a hned po 9. květnu přesedlal na nový režim. Po vystudování fakulty, kde byl i tajemníkem odboru umění Socialistické akademie, se velmi intenzivně zapojil i do publikování v nejrůznějších periodikách, kam potom přispíval po celý život. Čtenáři ho tak mohli znát ze stránek Lidových novin, Rudého práva, Svobodného slova, Hostu do domu, Vědy a života, Květů, Dikobrazu nebo Literárních novin. Od roku 1955 pracoval velmi dlouho v Ústavu české a československé literatury Čs. akademie věd, ale byl i přednášejícím profesorem na Karlově univerzitě.

Velmi výstižně se o Radko Pytlíkovi a jeho díle vyjádřil ve Slovníku české literatury Bohumil Svozil: „Pro Pytlíka je typická šíře a rozmanitost odborných zájmů, mnohotvárnost i proměnlivost přístupů k literatuře…“ Některé připomínané nekoncepční přístupy k tématu lze omluvit snahou přiblížit literaturu i běžným čtenářům a nikoliv jen vědcům či studentům.

Po Radko Pytlíkovi zůstalo neobyčejně obsáhlé literární dílo, v němž propagoval humor, zábavní umění i jeho významné osobnosti, především z oblasti literatury. Své čtenáře měl jak mezi staršími, tak i mezi mladšími čtenáři a jistě si jich ještě mnoho najde, i když o tom už nebude vědět. Jeho dílo totiž rozhodně zůstane „živé“ ještě velmi dlouho.

Tomáš Hejna

Úvodní foto bylo převzato ze stránky irozhlas.cz

Informace o knihách (názvy, letopočty) sepsal autor na základě informací z veřejně dostupné katalogu Národní knihovny

Autor článku doporučuje všem zájemcům o život a dílo Radko Pytlíka knihu Františka Cingera Český osud: naše 20. století očima spisovatelů, kterou vydalo nakladatelství Daranus v roce 2011