„Největší z mimů“ Jaroslav Čejka nás opustil

„Jaroslav Čejka nebyl nikdy velkého vzrůstu ani hmotnosti. Školu sice považoval za základ života, ale odcházel z ní bez viditelné lítosti do učení na malíře pokojů, později na lakýrníka. V této kapitole dále čtenář najde nezanedbatelnou zmínku o tom, že oproti ostatním učňům v tomto věku uměl dokonale ,špagát´, stát na špičkách a parodovat předsedu národního výboru. Připočteme-li k tomu, že jeho sestra Viola tančila v opavském divadle, nelze se divit, že brzy dal přednost jevišti před lakýrnickou dílnou.“

Jiří Siegel, Jaroslav Čejka a jeho bláznivý svět, HAK – Humor a kvalita, Praha 1996

Jistě netřeba připomínat a snad ani moc zdůrazňovat, že nedávno zesnulý Jaroslav Čejka byl bez pochyby největším mimem, jakého jsme v posledním půlstoletí u nás měli. Snad by se někdo mohl o toto prvenství hádat, ale rozhodně by to neměl takový člověk jednoduché, protože jedinečné umění Jaroslava Čejky uznávali i všichni jeho kolegové a také většina současníků – však ho také v roce 2007 ocenili Thálií za celoživotní mistrovství. Ostatně jeho imitaci slepice, zpěvačky Tiny Turner nebo vtipný výstup s černošskou tanečnicí pouštějí i dnes studentům jako ukázku jedinečného souladu komiky ve všech ohledech, od tance po mimiku. A každoročně si tyto jeho výstupy připomínají tisíce diváků všeho věku v různých televizních pořadech pro pamětníky.

Čejka se narodil 22. července 1926 v Ostravě a jako malý chlapec tak prožil válku, včetně bombardování Ostravy v květnu 1945. V citované knize vzpomíná na svoji matku, které prý všichni říkali „maťa“, a o níž se staral až do konce života – dokonce se prý kvůli ní nikdy s nikým nesblížil, jak během náletu zachránila jeho – a rádio. To prý převázala šňůrou, dala si ho na krk a za ruku potom vedla syna do lesa, aby se schovali před bombami.

Protože byl vyslán do učení na malíře pokojů a umění se dlouho profesionálně nevěnoval, přestože ho prý jako malého poprvé dovlekla „na vlečce od šatů“ jistá zpěvačka z opavského divadla a on už při tom pocítil potřebu stát se hercem, absolvoval běžnou vojnu. Už od dětství projevoval komické a taneční vlohy, až později se ale naplno věnoval tanci, zejména baletu – snad i pod vlivem starší sestry, která byla profesionální tanečnicí v divadle v Opavě. Postupně potom prošel tanečními soubory ve Slezském divadle Opava, Divadle J. K. Tyla, Státním divadle v Ostravě a po celou dobu se zdokonaloval a postupně si ho začínali jeho kolegové i nadřízení stále více všímat. Nakonec zakotvil na celých dvacet let v baletním souboru Národního divadla, kde působil i jako externista.

Balet byl ovšem jen jednou z jeho vloh, tou druhou byla živá mimika a přirozená komičnost, kterou ještě podtrhoval jeho neobvyklý zjev. Jeden náš společný známý, rovněž baleťák a jako Čejka také homosexuál, ho kdysi označil za „podivně vyhlížející sušinku“. Je pravda, že popsat Jaroslava Čejku bylo nesmírně těžké, i kvůli pro něj typickému silnému makeapu, který používal pro zvýraznění komických grimas i mimo jeviště. Nicméně jeho malá hubená postava a zvláštní výraz tváře opravdu ještě podtrhovaly komičnost jeho výstupů. Ty byly dokonale nacvičené, do sebemenšího pohybu a detailu. Čejka parodoval dokonale zejména svůj velký vzor Charlieho Chaplina, objevil se i v jeho roli „Diktátora“ a ještě v celé řadě dalších. Dlouhou dobu vystupoval například po boku Jiřiny Kottové, s níž vytvořil jedinečné taneční a hudební role, například cikánský taneční pár nebo duo sester. Objevil se i po boku dalšího mistra mima Borise Hybnera a vedle mnoha dalších.

Jeho působení bylo skutečně rozmanité. Působil jako baletní tanečník v divadle i jako varietní umělec, kterého si brzy všimla televize i filmoví tvůrci. Na větší role k němu sice byli skoupí, ale v těch menších Čejka exceloval. Známe ho tak třeba jako číšníka z filmu Buldoci a třesně nebo příslušníka „tanečního komanda armády“ ve filmu Kdyby tisíc klarinetů. Ještě známější je už zmíněnými výstupy, které se objevily třeba v silvestrovské show nebo v populárním pořadu Možná přijde i kouzelník. A několik menších rolí získal také v různých seriálech, naposledy v Mládkově Cyránovu poloostrovu. Čejka se ale díky své profesi dostal i na druhou stranu opony a k několika představením dělal choreografii. Jako například k opeře Příhody lišky bystroušky, na níž pracoval hned několikrát, zejména pro Národní divadlo.

O své homosexualitě příliš nehovořil, zato často rád hovořil právě o svém dětství, rodině a umění. Většinu života žil se svojí matkou, jinak se ale pohyboval se svými výstupy po celé republice a také po mnoha zahraničních angažmá. A i když se od určité doby neobjevoval příliš jako umělec, stále vystupoval v různých pořadech, kde vzpomínal na své herecké a taneční začátky i osobnosti, s nimiž se během života setkal. Režisér Zdeněk Troška o něm ve 13. komnatě prohlásil, že by ho nechal naklonovat a dát do každé rodiny, aby měli všichni dobrou náladu. Jistě by to mnoha rodinám prospělo a všichni by se pobavili.

Poslední roky byl Jaroslav Čejka vážně nemocen. Trpěl Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou, a protože byl úplně sám, dožil svůj život v domově pro seniory v Praze. Když 11. října 2022 zemřel, bylo mu 86 let. Svým způsobem se ale stal nesmrtelným a zařadil se mezi legendy českého baletu, pantomimy a české zábavy vůbec.

Tomáš Hejna