V Senátu byl představen jedinečný projekt Dějiny sebevědomí. Přátelé Artesu byli u toho
Už víc než deset let průběžně běží jedinečný česko-slovenský projekt s názvem Dějiny sebevědomí, jeho fáze nese přiléhavý název Diplomaté bez pasu. Jde o jedinečnou encyklopedii s nemalými cíli. Zmapovat životní osudy a význam několika stovek osobností z obou zemí a jejich význam pro Evropu i celý svět, v mnoha případech znovuobjevit osobnosti s českými kořeny a samozřejmě čtivou a graficky přitažlivou formou přiblížit tyto osobnosti a jejich význam běžným lidem. Cíle záslužné, cíle neopěvované českými médii kvůli absenci prvku senzace, cíle těžko uchopitelné jedním člověkem. Však se také na přípravě prvních dvou dílů podílelo na sedmdesát autorů, řada lektorů, několik redaktorů, a to vše pod pečlivou taktovkou významného slovenského historika Dušana Kováče a českého editora profesora Felixe Černocha. A přeci je tu jeden autor, který celý projekt zastřešuje. Svým nápadem, svým odhodláním i svými penězi, které se mu pravděpodobně nikdy nevrátí zpět. On ovšem nelituje. Stal se už v minulosti mecenášem české i slovenské kultury a umění, a v tomto duchu bere i Dějiny sebevědomí jako projekt důležitý pro českou a slovenskou společnost, pro historii, pro nám často chybějící NÁRODNÍ SEBEVĚDOMÍ.
Režisér a jeden ze zakladatelů televize Nova Peter Kršák hovoří slovensky, ale vřelý vztah má nejen ke svému rodnému Slovensku, ale také k České republice. Vždyť v Praze studoval a působil nemálo let, a to po boku celé plejády velkých a významných osobností, které dodnes počítá mezi své přátele. Že sám nepatří v České republice mezi top veřejně známých osobností, přestože by na to měl jak talent, tak i nemalé finanční prostředky, je způsobeno jeho osobním postojem, které nejlépe zhodnotil ve svém večerním projevu v Senátu: „Mám dost peněz, ale peníze nemají hodnotu, pokud nemají duši.“ Nepotkáte ho tedy běžně v drahých luxusních oblecích, jen málokdy ho uvidíte vystoupit z luxusního vozu. Po Praze se pohybuje pěšky nebo taxíkem, oblečen nenápadně, často s batohem na zádech, ze kterého často voní dobrá polévka z hospody. Pan Kršák má vůbec rád dobrý a přitom jednoduchá a tradiční česká i slovenská jídla. A rád je sám vaří.
Tak se stal tento na první pohled až nenápadný muž jedním z posledních skutečných mecenášů kultury a umění. Takovým, kterému nevadí obětovat nemalé částky bez vidiny snadné návratnosti, pokud projekt, který podporuje či sám vede, má podle něj smysl a význam. Pokud je užitečný. Pokud si může říct, že tím pomohl něco zachovat, něco připomenout, něčemu velkému prospět.
Představení tohoto projektu, které proběhlo 27. února na půdě historické budovy Valdštejnského paláce a Senátu Parlamentu ČR, bylo událostí velmi výjimečnou. Přibližně tři stovky lidí, významných osobností české a slovenské kultury i politiky, se tu sešlo, aby se podívali na jedinečnou výstavu vybraných hesel z prvních dvou dílů, která mapují životní osudy a přínos víc než čtyř stovek osobností od roku 815 do roku 1900. Dušan Kováč při svém výstupu objektivně zhodnotil, že již samotný výběr hesel v těchto dílech nebyl jednoduchou záležitostí. A že často došli autoři k překvapivým zjištěním a znovuobjevením osobností i skutečností, které jsme již dávno zapomněli.
Patronát nad celým večerem převzal emeritní předseda Senátu Přemysl Sobotka a promluvil také současný místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer. Zapomenout nesmíme na další velké osobnosti, k nimž bez pochyby patřil Ivo Mathé. Hlavní část programu byla ale věnována kultuře a umění. Především promluvila stále svěží a „Božská Emma“ Božidara Turzonovová, která přednesla historicky významná slova staroslověnské literární památky Proglas z překladu věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Herečka přijela do Prahy přímo kvůli tomuto setkání, a pro média potom zdůraznila jako jedna z patronek celého projektu, že podle ní jsou Dějiny sebevědomí důležité právě proto, že oba národy na svůj význam ve světových dějinách jakoby zapomínají, nechávají se ukolébat myšlenkou a představou, že kvůli rozloze svých zemí jsou vlastně jen malou kapkou v moři, méně významnou než mnohem větší národy. Skutečnost je ale jiná. A právě to, i podle Božidary Turzonovové, je nejdůležitější poselství Dějin sebevědomí. Nejsme malí, jsme velcí díky naší historii!
Obdobně hovořil i Václav Hudeček, který v doprovodu klavíristy Lukáše Klánského zahrál variaci skladem Antonína Dvořáka. Už tím připomněl lidem v sále, že historie české kultury je spojená se jmény světových osobností, které nám všichni mohou závidět a závidí. Skromně se přiznal, že kdyby tušil, jak velkolepý projekt svým jménem vlastně zastřeší, zamyslel by se nad vlastním významem a odpovědností – i když nikdo v sále v té chvíli nemohl o jeho pověsti světového virtuosa sebeméně zapochybovat.
Velmi decentní a vcelku komorní večer se nesl v duchu zdůraznění významu českého a slovenského státu a jeho historických osobností na půdě historicky vskutku důležité. Odpovídaly tomu i zde přítomné osobnosti, u kterých je jen těžko možné nějakým způsobem určit pořadí. V dosud posledním plánovaném díle věnovaném osobnostem se například objeví slavný slovenský hokejista Jozef Golonka nebo jeden z nejlepších českých žokejů Václav Chaloupka. Vedle nich dominoval také Milan Kňažko, kterého nebylo možné přehlédnout.
Akce se samozřejmě zúčastnili také zástupci nejvýznamnějších českých kulturních institucí a organizací. Intergram, který rozděluje peníze výkonným umělcům z oblasti hudby, zde zastupoval ředitel Ludvík Bohman, který ihned zaujal svoji významnou pozici mezi zde přítomnými zpěváky a dalšími umělci. V jeho blízkosti se pohyboval například Richard Tesařík, známý zpěvák, uvedený i do Síně slávy zábavního umění Artesu, jehož předek je dokonce jedním z hesel ve druhém díle Dějin sebevědomí. Samotný Artes tu zastupovali hned dva jeho členové, a to současný předseda Kontrolního výboru kulturní sociolog Václav Soldát a redaktor Forbíny a zároveň šéfredaktor Nakladatelství Olympia Tomáš Hejna, který je současně zároveň i jedním z redaktorů dalších dílů Dějin sebevědomí. Kromě toho zde byl přítomen i Vašek Vašák a další přátelé Artesu, jako třeba fotograf hvězd František Jirásek nebo fotograf Luboš Lidický.
Samozřejmě pro mnohé nastává otázka, proč by měl Artes mít zájem o Dějiny sebevědomí. Důvod je jednoduchý. Přibližně třetinu osobností v existujících dílech a stejně tak třetinu osobností ve třetím díle, teprve vznikajícím, zaujímají osobnosti spojené se zábavním uměním a jeho historií. Jsou mezi nimi již pozapomenutí umělci, ale v připravovaném třetím se například nachází i hesla Karel Gott nebo Karel Svoboda. Vedle toho je zde mnoho významných skladatelů, zpěváků, herců, také ale tanečníků a choreografů, kameramanů a filmařů, jejichž význam dávno překročil naše hranice a získal punc celosvětového úspěchu. A právě o těchto a dalších osobnostech, které nás jako skuteční diplomaté bez pasu prezentují v průběhu historie od středověku po dnešek, je projekt Dějiny sebevědomí. A jeho význam tak získává jiné rozměry, nové perspektivy, a hlavně větší význam. Ten nejdůležitější. Češi a Slováci, obyvatelé dvou malých zemiček v srdci Evropy, měli a mají světu co dát, mohou ho měnit i formovat. A tento odkaz i význam nám už nikdy nikdo nevezme, jen my na něj můžeme zapomenout. To je věc, kterou i díky Dějinám sebevědomí nikdy nesmíme!
Jan Steiner
