ZA OSOBNOSTMI UMĚNÍ DO VAMBERKA

Pokud se chcete vypravit na krásný jarní výlet, doporučuji Vám městečko Vamberk na Podorlicku. Jde o historicky velmi staré město, o kterém existují první zmínky už z roku 1341. Přesto je na skutečné historické památky vcelku chudé, i když bychom jich zde několik najít mohli – například kamenný most z 19. století, který vede do města přes říčku Zdobnici. Stojí na něm osm soch světců a cesta od něj vede do centra města na Husovo náměstí. Zdejší dominantou je kostel sv. Prokopa, nachází se zde ale i mariánský sloup, socha Jana Husa, pomník padlým z první světové války a především nádherné muzeum věnované bohaté historii vamberské krajky. To se nachází v nádherné budově tak zvané Bednářovy vily, která patřila textilnímu průmyslníkovi Antonínu Bednářovi. Samotné muzeum potom zajímavou formou přibližuje návštěvníkovi historii krajkářství v českém Podorlicku a Orlických horách od jeho počátků po současnost. Dokonce si zde mohou lidé vyzkoušet i jeden z historických strojů. Za návštěvu stojí také zdejší městský hřbitov s kostelem sv. Barbory a také židovský hřbitov. Co ale táhne do Vamberka nás? Jsou to především tři osobnosti české kultury, které se zde narodily. Pojďme si je nyní krátce představit.

Jan Václav Hugo Voříšek (1791 – 1825)

11. května 1791 se ve Vamberku narodil Jan Václav Hugo Voříšek, dnes zapomenutý, dříve ale velmi význačný skladatel českého původu, jehož umění se srovnávalo s Beethovenovým. Byl synem ředitele školy ve Vamberku, který se zároveň živil i jako sbormistr a varhaník. Právě u otce získal Voříšek základy hudebního vzdělání.

Otec z něj nechtěl mít skladatele, ale právníka. Voříšek se tak dostal do Prahy, kde získal stipendium na Univerzitě Karlově. Práva potom dostudoval v roce 1822 ve Vídni, ale i zde se věnoval hlavně hudbě a zajímal se o zdejší významné skladatele. S řadou z nich se také osobně setkal, včetně svého hudebního vzoru Beethovena a pozdějšího přítele Franze Schuberta. Sám se začal během studií věnovat kompozici a časem se víc než jako právník prosadil právě jako skladatel orchestrálních a vokálních skladeb i klavírních koncertů. Postupně se vypracoval na druhého a později i prvního varhaníka u císařského dvora a vedle toho se věnoval výuce hudby na klavír. A to ne jen tak v ledajakých rodinách, ale u těch nejprivilegovanějších. Mezi nimi nechyběl vévoda zákupský a dokonce ani Napoleon II.

Pamětní deska narození Jana Václava Hugo Voříška se nachází hned vedle budovy muzea. S výjimkou děl, která se zachovala, je to bohužel jediná památka na něj. Zemřel 19. listopadu 1825 ve Vídni na tuberkulózu, když mu bylo pouhých třicet čtyři let. Pohřben byl na währingském hřbitově, kde vedle něj spočinuli jen o pár let později i Schubert a Beethoven. Na rozdíl od nich ale nebyly jeho ostatky při rušení přeneseny jinam, a tak nejspíš skončily v hromadném hrobě.

Josef Richard Vilímek (1835 – 1911)

Ve Vamberku se narodila ještě jedna hudební osobnost, nicméně abychom dodrželi pořadí narození, další osobou narozenou ve Vamberku byl známý a významný český nakladatel, dá se říct i nakladatelský průkopník, Josef Richard Vilímek. Na svět přišel 1. dubna 1835 mlynářskému mistrovi. Vlastně celý jeho rod byl provázán s tímto řemeslem a teprve on se vydal zcela jiným směrem. A nutno říct, že v tom byl skutečně úspěšný. Po gymnáziích v Rychnově nad Kněžnou a Šumperku odešel studovat do Prahy, kde odmaturoval a přešel na Německou technickou univerzitu, kde studoval lesnictví a hospodářství. Jenomže ho to daleko víc táhlo k literatuře.

Ještě jako student si vymyslel pseudonym Jan Velešovský a psal pod ním články, pohádky a také básničky do různých časopisů. Do Vamberka k rodině se již nevrátil a zůstal v Praze, kde se pokoušel živit jako novinář. Protože se ale prezentoval jako odpůrce tehdejšího politického zřízení a nedbal různých varování, byl nakonec pro politické důvody z Prahy vykázán. Naštěstí jenom na čas, a vedle toho se nechal přesvědčit k umírněnosti. V roce 1858 se dal dohromady s básníkem Josefem Svátkem a společně založili časopis Humoristické listy. Ten stál na počátku jeho úspěšné vydavatelské a nakladatelské kariéry. Vedle Humoristických listů vydávali také kalendáře, almanachy a hry Matěje Kopeckého, nicméně Vilímek společný podnik později opustil a založil vlastní. Tak vznikla v roce 1872 tiskárna a v roce 1884 Nakladatelství Josef Richard Vilímek (také J. R. Vilímek), které se postupně rozrostlo na jedno z největších nakladatelství v Čechách v době Rakousko-Uherska i první republiky. I přes velké zásluhy mu ale skutečný rozkvět a věhlas zajistil až Vilímkův syn Josef Richard Vilímek mladší.

Josef Richard Vilímek se postupně stal důležitou osobností české kultury, společnosti a také politiky. V roce 1868 byl zvolen do Českého zemského sněmu a jako takový patřil i k signatářům listiny, která odmítala centralismus. Nového státního zřízení se ale už nedožil. 16. dubna 1911 v Praze zemřel. Pohřbít se ovšem nechal ve svém rodném městě, kde je také na budově současné Městské knihovny umístěna jemu věnovaná pamětní deska.

Augustin Vyskočil (1852 – 1902)

Na svět přišel 4. srpna 1852, a to v budově fary, která stojí v blízkosti již zmíněného kostela sv. Prokopa. Už jako malý byl veden k hudbě a později se stal dokonce žákem samotného Bedřicha Smetany, který ho vyučoval hře na klavír. U profesora Vogla potom vystudoval na pražské konzervatoři zpěv, a protože byl velice nadaný, dostal se dokonce na studia do zahraničí, kde v roce 1874 přijal místo u ruského mecenáše P. D. Derviese v Nizze a Luganu v jeho soukromém operním souboru.

Když jeho chlebodárce zemřel, vrátil se Vyskočil zpátky do Čech a na nabídku tehdejšího ředitele Prozatímního divadla Jana Nepomuka Maýra přijal v roce 1881 angažmá v divadle, ze kterého přešel o dva roky později do Národního divadla. Působil zde jako kapelník a sbormistr, později i jako inscenátor a dirigent. Později se stal také učitelem na konzervatoři, kde vyučoval hře na varhany a chrámový zpěv. Mezi roky 1890 a 1895 kromě toho vedl jako sbormistr i vinohradský Hlahol.

V roce 1900 se Vyskočil stáhl z veřejného života a odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek. O dva roky později, 15. února 1902, předčasně zemřel a byl pohřben na pražské Olšanské hřbitovy.

Kam v okolí?

Ve vedlejších Doudlebech se nachází jedinečný zámek, který v minulosti patřil rodu Bubnů a dnes je v držení jejich potomků. Jde o renesanční zámek, který má zvenku jedinečnou sgrafitovou výzdobu, jaká není v Čechách běžně k vidění. Podobně unikátní jsou i vnitřní nástropní fresky. Zámek byl rodině odebrán po druhé světové válce a později chátral. Zachránil ho právě náhodný nález některých zmíněných fresek, díky kterým pod nátlakem památkářů muselo dojít k jeho rekonstrukci a záchraně. Dnes je zámek přístupný veřejnosti, natáčí se na něm filmy a pohádky a odehrávají se zde četné svatby. V sousedství se také nachází přírodovědné muzeum, seznamující návštěvníky s českou faunou a florou.

Blízko se také nachází městečko Potštejn. Zde stojí zámek, který patřil v 18. století Janu Ludvíku Harbuvalovi-Cahamaré. Právě z doby jeho vlastnictví pochází současná podoba zámku. Zámek má jedno patro, je čtyřkřídlý a přiléhá k němu anglický park a růžový sad. Hned naproti se nachází Kostel sv. Vavřince a blízko u řeky Divoká Orlice ve spodní části města najde návštěvník Vojenské muzeum zaměřené na výzbroj a výstroj armády první republiky. Nad městem se tyčí zříceniny hned dvou hradů. Na stejném břehu je to zřícenina hradu Potštejn z počátku 13. století, který se svým prostorem a opevněním řadil k největším opevněným objektům u nás. Nejvíc ho ale proslavil zmíněný hrabě Chamaré, který zde usilovně hledal dvacet let poklad, údajně uložený někde ve skále. Povídku o tom napsal Alois Jirásek a podle této předlohy nakonec zfilmoval v roce 1984 Zdeněk Troška. Součástí hradního areálu je také kaple sv. Jana Nepomuckého a kaple Svatých schodů. K těmto objektům vede křížová cesta. Na druhém břehu se potom nachází zřícenina hradu Valečov, která dnes slouží jako vyhlídka do kraje.

Jen kousek od Vamberka se nachází Kostelec nad Ohří, kde se nacházejí hned dva zámky – starý a nový. Starý zámek byl vystaven v místech, kde se kdysi nacházela tvrz. Byl postaven v 17. století, vyhořel v roce 1777 a později opraven. Nakonec byl postaven Nový zámek a Starý se proměnil na panský dům určený úředníkům a správě panského majetku. Po roce 1989 byl vrácen rodu Kinských, stejně jako Nový zámek. Ten byl postaven jako empírový mezi roky 1829 a 1833. Jde o jednoduchou stavbu uprostřed anglického parku. Po druhé světové válce zde byl Výzkumný ústav pro chov prasat. Ve měste se také nachází hřbitov, kostely sv. Anny, sv. Jiří, a kostel Jana Amose Komenského a blízko města také křížová cesta.

Další blízké město je Rychnov nad Kněžnou, který nechal postavit v roce 1676 František Karel I. Libštejnský z Kolowrat. Podobu dnešního zámku vytvřil slavný architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Zámek je přístupný a návštěvníci si mohou prohlédnout dobové interiéry s originálním nábytkem, zbraněmi a obrazy. Místní rodové galerie patří k největším na našem území. Součástí zámku je také Muzeum a galerie Orlických hor, která má druhou budovu na druhé straně města. Ve městě se dále nachází velký kostel Nejsvětější trojice, Památník Karla Poláčka, synagoga a zbytky židovského ghetta a také židovský hřbitov.

Jak se dostat do Vamberka

Nejsnadnější cesta je samozřejmě automobilem, a to směrem na Hradec Králové a odtud potom po nedokončené dálnici D35. Na posledním sjezdu se potom musíte dát směrem na Holice, Borohrádek a Kostelec nad Orlicí, který už je od Vamberka jen kousek. Jinak se musíte dostat do Rychnova nad Kněžnou, Chocně nebo Ústí nad Orlicí. Do sousedních Doudleb nad Orlicí vede také železnice, po které jezdí spoje z Rokytnice v Orlických horách, Častolovic, Kostelce nad Orlicí nebo České Třebové. I Vamberkem probíhá trať do Rokytnice a Týniště nad Orlicí. Zajíždí sem také autobusy z okolních velkých měst.

Tomáš Hejna