MALÝ VELKÝ ZPĚVÁK
Petr Spálený
Narodil se do muzikantské rodiny 22. března 1944.
Bubeník, kytarista, flétnista, skladatel, herec a hlavně zpěvák.
Ne, není to špatně, on opravdu začínal jako bubeník a kytarista. Již od mládí hrál jako amatér a tak si toho hodně vyzkoušel. To se mu hodilo, takže když ho čekala tehdy běžná dvouletá vojenská základní služba, nastoupil k vojenské kapele v Klatovech, a to právě jako hráč na bicí a kytaru. Měl ale nějaký malér, tak ho pro jistotu převeleli k silničnímu vojsku, což byla přejmenovaná armádní složka bývalých PTP, tedy nespolehlivých mladíků z nespolehlivých rodin. Jeho tatínek byl za války v koncentráku, ale protože ho osvobodila anglická armáda, tak ho podezírali komunisté, že je agent a znovu ho zavřeli. Po amnestii v roce 1960 však v zaměstnání tragicky zahynul.
Petr po vojně opět začal hrát a současně i zajímavě zpíval, převzaté skladby Elvise Preslyho, Cliff Richarda aj. Byl dobrý, a tak dostal roku 1967, jak se říká „lano“ od Jiřího Štaidla, aby přešel do Divadla Apollo. V té době totiž Karel Gott odcházel na roční angažmá do Las Vegas a Štaidl potřeboval doplnit soubor. Nastoupil tam do hvězdné sestavy: Karel Hála, Yvonne Přenosilová, Sally Sallingerová a teď Petr Spálený. Pro ně vznikla skupina ApoloBeat, se kterou nakonec Petr zpíval téměř dvacet let. Současně občas zpíval i s velkými orchestry, třeba s Orchestrem Karla Vlacha, TOČRem aj.
Připomeňme si jen několik TOP Petra Spáleného:
Plakalo bejby (už 1967)
Bylo fajn (1970)
Dáma při těle
Ústa dívky Dáši (1971)
Táňo, na shledanou
Když mě andělé.
Ale přišly i filmy:
Trhák
Noc na Karlštejně
Pane, vy jste vdova
Přišly samozřejmě i úspěchy ve Zlatém slavíku, nejdříve byl třetí a pak v roce 1971 druhý. Texty mu psali Pavel Vrba, Zdeněk Rytíř, Eduard Krečmar a další špičkoví textaři. Začínal od rocku, přes inspiraci country až po poněkud specifický pop.
Spíše nebývalý styl prezentace. Na podium přicházel vždy elegantně oblečený menší muž v obleku, vesměs s vestičkou. Nehnutá tvář s mužným knírem, žádné pobíhání po scéně a rozmáchlá gestikulace. Stejně tak mužný basbaryton, který klidně spíše vyprávěl hezký příběh. To tu ještě nebylo, a tak se výrazně odlišoval od jiných hvězd popmusic.
Začal také skládat vlastní muziku. Především pro své domovské Divadlo Jiřího Grossmana, konkrétně pro soubor Miloslava Šimka tehdy s Jiřím Krampolem. Prakticky pro všechny inscenace té doby, i třeba pro v televizi dodnes oblíbené programy „Zajíc v pytli“.
Jednu asi nejslavnější píseň jsem záměrně nechal až na závěr. Vzpomíná její textař a také dlouholetý člen divadla Semafor Josef Fousek:
„Petr Spálený a jeho ojediněle mužný hlas jsou vzácné originály. Když mě navštívili chmury, rozehnala je píseň „Plakalo bejby“. Naše cesty se setkaly v divadle Semafor ve skupině Miroslava Šimka. Hřálo mě u srdce, že jsem se mohl podílet svými texty na Perových písních.
I když byl mladší, byl pro mě učitelem. Naučil mě trpělivosti. Proč bych „na stará kolena“ neprozradil, že mé srdce se rozbíhalo radostí, když jsem slyšel své písně, které zhudebnil.
Petr zhudebnil text, který jsem před léty napsal v sanatoriu Jiřího Wolkera v Tatranské Poljance a Slávek Šimek ho uvedl v Semaforu. Byla to „Až mě andělé zavolají k sobě“ a Karel Gott, který stál za oponou řekl „On ví, o čem zpívá, tu píseň může zpívat jenom on“.
Bylo to velmi úspěšných dvacet let zpívání a koncertování později s vlastní skupinou Apollo, v letech 1967 až 1987. Pak mu kariéru přerušily zdravotní problémy, ale znovu se vrátil na scénu a občas vystupuje i letos.
V roce 2020 byl vyhlášen jako MISTR zábavního umění. Stejně jako jeho manželka Miluše Voborníková (o tom, ale jindy).
Václav Soldát
Opět samozřejmě ukázka ze „Síně slávy zábavního umění“.
