Antikvariát zábavního umění – Ilustrovaná frazeologie

Tentokrát se podíváme nejen na knihu spojenou se zábavním uměním a s ním spojenou osobou, ale vyprávění propojíme také s naším povídáním o historii humoru, grotesky a karikatury. Josef Lada totiž souvisí s obojím. Byl veliký umělec se skvělým smyslem pro humor, uměl kreslit nádherné lidové obrázky a ilustrace i karikatury do časopisů. S tím souvisí i jeho jedinečný smysl pro humor, který do takových kreseb dával.

Kniha: Ilustrovaná Frazeologie

Autor: Josef Lada

Nakladatelství: Mladá fronta, edice Máj

Rok vydání: 1971 (první vydání 1970)

Stran: 128

Na zastávce u nás v obci jsem ji našel zcela náhodou, podpírala malá a maličká hromadu jiných knih, které zrovna vyřadili z obecní knihovny. Nejspíš mne na první pohled zaujala její sytě starorůžová barva. Tedy spíš purpurová – já se v barvách tolik nevyznám! No a potom to už šlo ráz na ráz! Na obálce byl pěkně vyvedený ladovský obrázek a k tomu, i když zbytečně malé, jméno samotného Josefa Lady. Úplně dole se krčí logo prémiové edice Máj, a právě v rámci ní vyšla kniha v dnes neuvěřitelném nákladu, dokonce ve druhém vydání. Šlo o úžasných 20 000 výtisků. Zkuste takový počet vydat dnes – nedoplatíte se, skončíte v exekuci a nakonec, dost možná, i v blázinci. A to se prémiové knihy Máje rozdávaly věrným zákazníkům zdarma. Inu – ne všechno fungovalo za minulého režimu až tak špatně.

Ilustrovaná frazeologie je nádhernou ukázkou uměleckého nadání Josefa Lady vystihnout ve zkratce přesně, vtipně a výstižně dané téma, ať už se jedná o ztvárnění lidového pořekadla a přísloví, slovní hříčky nebo dobového humoru. Přesně z těchto nádherných ilustrací, doprovázených jen kratičkými anekdotickými texty, je malá knížka kapesního formátu tak dokonale úžasná. Nejen že přináší soubor jinak těžko dohledatelných Ladových ilustrací, které se objevovaly zejména v dobovém tisku, ale je zároveň i nesmírně cennou sondou do tehdejšího humoru a zábavního, jehož byl Lada nedílnou součástí. Vždyť jedním z jeho nejbližších přátel byl samotný mistr grotesky a anekdoty Jaroslav Hašek, s nímž Lada nejednou bloudil po Praze a rovněž mu nejednou ilustroval jeho povídky a knížky. Konec konců ta nejslavnější vydání Švejka jsou spojena s jeho ilustracemi, a ty jsou díky Švejkovi známé po celé střední Evropě.

O vtipech v Ilustrované frazeologii se jen velmi těžko hovoří – bez ilustrací, které přinášíme kvůli autorským právům pouze jako stručnou ukázku obsahu knihy v obrazové příloze článku, jsou totiž tyto texty jen tím, čemu se říká s nadsázkou „výstřel do tmy“. Zvlášť první část, která je tvořena vyloženě ilustracemi k lidovým rčením a pořekadlům, je v tomto ohledu těžko uchopitelná. Copak můžeme popisovat, jak vypadá ilustrace k úsloví:

„Je u vytržení.“

„Je celý pryč.“

„Nešlo mu to do hlavy.“

„Maluje straku na vrbě“

a další? A teď se pokochejte těmito vtipy v podání ilustrací Josefa Lady.

A co teprve takovéto výroky:

„Je špatně naložen.“

„Hezký člověk, ale trochu moc zabedněný.“

„Vzal nohy na ramena a utíkal.“

No anebo třeba úsloví a situace:

„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!“ – „No jo! Náhodou, já jsem dnes trochu přebral!“

„Drahý čas.“ – „Mordhadry! Už tady čekáme půl hodiny a pořád nás nikdo neoddává. To je naposled, co se ženíme!“

A jeden z posledních kreslených vtipů:

„Snad nepřicházíte, člověče, žebrat?“ – „A snad si voni nemyslejí, že jsem jich přišel požádat vo jejich ruku?!“

Ba ne. Jak jistě vidíte, psát o Ladových ilustracích bez nich se jednoduše nemá – ovšem práva na ně budou volná až za několik let, a tak si ještě budete muset počkat, než se třeba zrovna Ilustrovaná frazeologie objeví k dispozici současným čtenářům. Takže pokud na tuto knížku někde v antikvariátu narazíte, rozhodně si ji kupte, zasmějete se a v knihovně vám zrovna moc místa nezabere.

Josef Lada byl jedním z významných, troufám si říct nejvýznamnějších českých malířů a ilustrátorů na přelomu 19. a 20. století. Na rozdíl od jiných tehdejších umělců se neorientoval na velká dobová témata nebo krajinomalbu, ale vytvořil si zcela originální vlastní styl, jaký tehdy, ale ani později, nikdo jiný neužíval. Přitom mu k tomu vlastně pomohlo menší rodinné neštěstí. Josef Lada se narodil do rodiny ševce a jako malý si poranil šídlem jedno oko. Na to celoživotně špatně viděl a možná i proto nebyl schopen vidět prostorově (dnes bychom řekli 3D). Byl si ovšem tohoto hendikepu vědom, a tak, i když postavy maloval buď pouze z profilu, nebo pouze z ánfasu, budovám dával alespoň dvě stěny, takže působí věrohodně. Jeho ilustrace jsou navíc o to přívětivější, že Lada volil pro své obrázky většinou zaoblené střechy, a jen výjimečně se pouštěl do vyloženě pravých úhlů, které by z ilustrace vybočovaly. Tím jsou jeho obrazy, kresby a ilustrace pro diváka přívětivější, protože jsou uhlazené, navozují dojem kreseb o jednom tahu a nestrojeného vyjádření prostoru i postav. Zkrátka ilustrace a obrázky v podání Josefa Lady jsou pro diváka pohledově ze zásady příjemné.

Lada sám si na velké umění nehrál, ani na velkého umělce, a cítil se dobře spíš v blízkosti běžných lidí. Vlastně se ani jeho díla dlouho za vrcholné umění nepovažovala, spíš za vyjádření lidově pojatého umění. Z tohoto hlediska se ale stal Josef Lada ve skutečnosti jedním z průkopníků české karikatury a ilustrovaného vtipu, aniž by to sám věděl. Tento výtvarný projev sice existoval už před érou Josefa Lady, on se ovšem ve zkratce projevu dopracoval nejdál a po něm později přebírali toto vyjádření i další. Zatímco ilustrované vtipy v Kopřivách, Palečkovi a dalších starších humoristických časopisech byly ještě ilustrace velmi propracované, karikatury zabíraly často velký prostor kvůli grafickému vyjádření a neobešly se bez vysvětlujících popisků, karikatura Lady byla jednoduchá, výmluvná a pro čtenáře také vizuálně příjemná i díky charakteristickým silným linkám. To platí dodnes. Vždyť i proto jsou Ladovy obrázky oblíbené třeba u dětí.

Josef Lada se narodil 17. prosince v Hrusicích, kreslením zvířat a postaviček se prý zabýval už jako malý chlapec ve škole a později byl rodiči poslán do Prahy do učení na malíře pokojů. Vydržel čtyři týdny a nakonec se vrátil domů, aby se za rok přihlásil do učení na knihaře v Ječné ulici u Jana Karáska. Vedle toho se ale intenzivně zabýval kreslením a postupně si vytvářel osobitý styl, který se pokoušel prezentovat v tehdejších časopisech. Poprvé se mu to podařilo v šestnácti letech v Máji, ovšem ještě ne pod svým jménem. O rok později už se pravidelně objevovaly jeho ilustrace ve Švandovi Dudákovi a později už se živil především časopiseckými karikaturami a ilustracemi. V roce 1906 se na druhý pokus dostal na Umělecko-průmyslovou školu, ale o jeho umělecké pokusy přílišný zájem nebyl. Zato se už během studií prosadil jako autor knižních ilustrací. S trochou nadsázky bychom ho mohli označit i za vynálezce prvního českého komiksu, když po smrti Jaroslava Haška začal Švejka kreslit jako obrázkový seriál. Pustil se také do vlastní literární tvorby, kterou doprovázel vlastními ilustracemi, a později spolupracoval jako scénograf s Národním divadlem. Bez problémů přečkal obě války a dokonce i poúnorový režim, kdy byl zaměstnán ilustrováním a psaním dětských knih a vedle toho i spoluprací s televizí na několika animovaných filmech a seriálech. Zemřel 14. prosince 1957 v Praze. V rodné vsi je dnes jeho památník a také několik naučných stezek, které jsou inspirovány zejména jeho pohádkovými postavičkami. Mezi ilustrátory patří stále k těm nejvyhledávanějším a nejprodávanějším.

Tomáš Hejna

Uvedené ilustrace jsou součástí textových citací, samostatně podléhají autorským právům a nejsou určeny k veřejnému užívání.