Antikvariát zábavního umění – Písničky Josefa Švejka

Běžně v tomto seriálu připomínáme především paměti a vzpomínky herců nebo knihy zabývající se různými historkami o známých umělcích a kumštýřích. Už jsme takto za dva roky připomněli víc než deset opomíjených a zapomínaných knih, například od Václava Wassermana, Karla Effy, Václava Laciny, Jiřího Červeného, Josefa Flekáčka nebo Petra Hořce. Dnes se zaměříme na skutečnou raritu, kterou zde zmiňujeme s nadcházejícím výročím snad největšího českého spisovatele Jaroslava Haška. A nejde o knihu jen tak ledasjakou. Vrátíme se totiž díky ní na přelom 19. a 20. století a jejím prostřednictvím si připomeneme písničky, které poslouchaly naše prababičky a pradědečkové ještě za Rakousko-Uherska a první republiky. Zároveň jako zajímavost uveďme, že tato kniha je stejně stará, jako Artes.

Kniha: Písničky Josefa Švejka

Autor: Václav Pletka

Nakladatelství: Supraphon

Rok vydání: 1968

Stran: 192 stran

Vše uvádí veršovánka signovaná samotným Josefem Švejkem L. P. 1914 – netřeba říkat, že už tento detail předznamenává „humornou notu“, která je s touto knihou spojena od začátku do konce. V tomto krátkém úvodu se píše:

Založil jsem tento sešit,

bych se moh´ s ním občas těšit,

když tu marnou touhou hynu,

vzpomínaje na otčinu.

Než si lehnu na palandu,

zapíšu vždy ňákou srandu,

a když srdce bude v tísni,

tak to zkusím třeba s písní.

Když mně lenost schromí ruku,

tak se najde vždy pár kluků,

kteří zvěční strasti války

v téhle knížce pro cancálky.

Budete-li se v tom hrabat,

až mne budou červi dlabat,

vězte, že jsem žil jak bejk!

To vám přeje

Josef Švejk.

Jistě si všichni vzpomínáte na některé písničky, které provázely Švejka ve filmovém zpracování z roku ___ s Rudolfem Hrušínským; asi nejpopulárnější je písnička Na Pankráci, kterou si řada z vás dokáže zanotovat jistě zpaměti. Ve skutečnosti je to jen jedna z mnoha zlidovělých písniček tehdejší doby, se kterými chodili po Praze harmonikáři a flašinetáři ve snaze vydělat si v parku, na ulici nebo po hospodách na skromné živobytí. Kdysi jsme na Artesu psali o lidovém písničkáři Františku Haisovi a mnohokrát tu padla zmínka o slavném písničkáři Karlu Hašlerovi nebo písničkách spojených se slavnou érou Červené sedmy. Ty všechny patří do tohoto období a všechny provázely vojáky i civilisty před první světovou válkou, během ní i po ní.

Tato unikátní kniha obsahuje několik desítek písničkových textů, z nichž mnohé upadly v zapomnění. Často přitom jde o texty na melodie i dnes notoricky známé, a v mnoha případech vlastně ani nevíme, kdo je jejich autorem. Ostatně to je přeci jedním ze základních prvků lidové tvořivosti, lidových a zlidovělých melodií, že neznáme původní autory.

Václav Pletka si při přípravě knihy ovšem dal tu práci, že dohledal co nejvíc informací o vzniku jednotlivých textů a písní, jejich původu a ohlasu v tehdejší době. Jen krátká ukázka – píseň Stará vojenská, kterou si Švejk notoval v posteli krátce předtím, než zjistil, že je povolán před komisi. Podle knihy u toho řval tak strašně, že jeho bytná, na kterou měl Švejk udělat písní dojem hrdiny odhodlanému k boji i přes jeho nemoci, běžela pro lékaře. Tato píseň začíná textem:

Jenerál Windiškrec, dva vojenští páni, dva vojenští páni dva vojenští páni,

vod východu přišli, vojnu započali, vojnu započali, ric, pic, bum.

Píseň vznikla podle Pletky dlouho před první světovou válkou, kolem roku 1859, když Rakousko válčilo s Itálií a její obsah tuto válku také reflektuje – v dalších slokách se postupně odráží průběh vítězného tažení francouzsko-sardinské armády. Hovoří se tu o prohře u Piavi, o cestě francouzsko-sardinské armády přes řeky a v jedné části se také hovoří o pražském praporu polních myslivců, který se tažení na straně Rakouska účastnil. Samozřejmě jak už to tak bývá, píseň se průběžně upravovala a měnila podle doby, zpívala se i během války v roce 1866 a jak dokazuje kniha a Hašek, tak její obliba neopadla ani během první světové války.

Mnohem známější je píseň Vivat Laudon!, ze které pochází známý text:

Generál Laudon jede skrz vesnici, generál Laudon jede skrz ves. Jede skrz vesnici, veze si vopici, generál Laudon jede skrz ves. Stůj – Kdo tam? – Patrola. – Jaké? – Vojenská. – Kdo ji vede? – Ženská. – Jaká? – Zrzavá.

Zrzavou, zrzavou, tu já mám nejradši, zrzavou, zrzavou, tu já mám rád. Já ji pomiluju, ona zase mne, mne, mne, že je zrzavá, to trápí srdce mé!

Píseň připomínala jednoho z nejslavnějších generálů Rakousko-Uherské armády v 18. století, hrdinu, kterého si připomínali touto písní zejména studenti. Píseň měla ale ještě jednu důležitou vlastnost – dala se snadno upravovat a vznikala tak celá řada parodií, které reagovaly aktuálně na různé situace v kultuře a politice. Proto se tato píseň držela tak dlouho v kurzu. Dokonce existuje verze, která reagovala na kandidaturu Radoly Gajdy do Národního shromáždění.

K těm známějším „šlágrům“ tehdejší doby patří taky píseň Nám už je to fuk!, z níž si i dnes často lidé broukají refrén:

Šup sem, šup tam, nám už je to všecko jedno, šup sem, šup tam, nám už je to fuk.

Jen málokdo ví, že refrénu ještě předchází sloka:

Když se všichni oženili, já se taky ožením, vezmu si já starou bábu, co handluje s kořením.

V knize se objevují mnohé další tehdejší hity, o jejich existenci dnes nemají běžní lidé ani to nejmenší tušení. Tak třeba písně Čert vem zupáky!, Čtyři javory, Malér, Domove, domove!, Píseň starých mazáků a četné další – v mnoha případech byly tyto písně inspirovány různými válkami, které vedlo Rakousko-Uhersko v 18. a 19. století a jejich osobnostmi nebo i vojenskými jednotkami, které se během nich proslavily.

Texty písní, včetně notového doprovodu většiny z nich a v některých případech i několika různých alternativ nebo nápěvků, jsou tu doprovázeny i některými dalšími zajímavými dobovými texty a poznatky o nich. Jen pro ukázku dva z nich, které v knize autor uvádí:

Vojenský jídelní lístek

Pondělí: Čočka kyselá (dobře mně nedělá)

Úterý: Guláš a knedlíky (velká poptávka)

Středa: Zapražené brambory (nelezou)

Čtvrtek: Uzené s hrachem (tužme se)

Pátek: Rýže v mléce (bolení břicha)

Sobota: Vepřová, knedlíky a zelí (to si dáme)

Neděle: Sladké čarokrásné chvíle trávím večer u své milé

Připravil Kuchař Jurajda.

Českému vojsku

Jaroslav Hašek

Den starý prch, jej nový vynahradí,

ať celá Austrie se v ssutiny jen sřítí,

den nový zvěstuje, vy vyvolenci mladí,

by na troskách teď nové vzešlo žití.

Zde tvrze Austrie ať padnou v kruté bouři,

svůj ortel podepsala z předu,

za okéány krve k nebesům jež kouří.

Dnes v rukou bodáky a české srdce z ledu.

Tušili jste, že se Jaroslav Hašek zabýval nejen psaním povídek, ale i básniček? Pokud ne, nejste určitě jediní, i když i výbor z jeho básní před několika lety vyšel. I v této knize je jich hned několik, například jedna věnovaná „nejlepším přátelům vojáka“ – vším. I to byl kolorit doby, něco, čemu se nedalo vyhnout, a co v lidech budilo nejrůznější vášně!

Dejme závěrečné slovo autorovi, který si s přípravou této knihy dal opravdu hodně práce. Dohledat nejen texty, z nichž některé se objevují v Haškově díle v různých variantách, ale i notové zápisy a k nim i historické rozbory písní muselo být zajímavou a mravenčí prací, jejíž výsledek se ovšem dostavil – kniha je vzácnou připomínkou života našich předků a lidové zábavy té doby. „O Haškovi a jeho nesmrtelném díle, jehož hrdina – Josef švejk – se tak samozřejmě zařadil mezi světem uznávané ,živé´ literární postavy, bylo už napsáno nemálo knih, úvah i všelijakého povídání,“ píše v závěru knihy samotný autor. „A přece – ačkoliv Osudy dobrého vojáka Švejka budou slavit co nevidět šedesátiny, zůstávala po celá ta desetiletí jedna oblast tohoto díla téměř nepovšimnuta: totiž písničky, které Hašek vložil do úst Švejkovi či jiným svým postavám.“

Pletka také uvádí, že: „První podnět k přemýšlení, zda by nebylo možné rekonstruovat z oněch úryvků jakýsi ,Švejkův zpěvník´, se objevil někdy před rokem 1959 při rozhovorech s dr. Benešem z brněnské pedagogické fakulty. On sám se o to tehdy začal pokoušet a když jsem projevil zájem, poslal mi brzy opis excerpt písňových citátů ze ,Švejka´s poznámkami, co se mu již podařilo rozluštit. Ve čtyřsvazkovém vydání, které bylo po r. 1945 několikrát tištěno, to bylo celkem 26 citovaných písňových úryvků. Značná část však byla tehdy těžko rozluštitelná, neboť Hašek často citoval ne začátky písní, ale spíše odněkud zprostředka.“

Tomáš Hejna