Drobné pousmání s Eduardem Bassem
Už několikrát jsme zde měli jako téma kdysi známý kabaret Červená sedma a jeho hlavního duchovního otce Jiřího Červeného. Proto si dovoluji na naše povídání volně navázat, ovšem tentokrát vzpomínkou, kterou právě Jiří Červený zachoval ve svých pamětech pro budoucí generace, aby se na ni, stejně jako na mnoho ostatních, nezapomnělo. Ta vzpomínka se týká další důležité osobnosti Červené sedmy, člověka vskutku velkého. Tedy co do významu, i do rozměrů. Moc jeho přátel i pamětníků vzpomínalo, že ne nadarmo ho přirovnávali ke kontrabasu, tedy k base. A proto si prý sám nakonec dal pseudonym Bass. Zkrátka si uměl udělat sám ze sebe legraci – jinak by také nemohl dělat kabaret a humoresky. Nicméně o samotném Bassovi jistě ještě někdy něco uveřejníme, stejně jako o mnoha dalších skvělých českých humoristech. A tak se rovnou vrhněme na Červeného vzpomínku:
Jednou, maje v kapse větší honorář, dovolil si Bass cestu drožkou do Národního domu na Vinohradech, kde měl další schůzku. U nádraží, tehdy tzv. Státního, blíže Arka, majestátně usedl do povozu, vyjednav si s drožkářem, že pojede za zlatku. Jeli skoro k Muzeu, tam drožkář slezl z kozlíku, aby koni ulehčil náklad. Za Muzeem požádal drožkář i Basse, kdyby prý mohl laskavě vystoupit, že by to ten ubohý kůň nevytáhl, že je nouze o seno i oves, tak je prý kůň trochu slabší a pán má pěknou váhu. Bass ihned vyhověl, sestoupil a šel zvolna vedle vozu s drožkářem. Výborně se bavili. U Národního domu na Vinohradské drožkář uctivě smekl: „Tak jsme tady, vašnosti, a dostanu zlatku.“ Bass mu ji dal a řekl: „Že jsem tady já, to chápu, já tu mám schůzku. Že jste tady vy, to také chápu, vy jste chtěl vydělat zlatku. Ale proč jsme sem táhli toho ubohého koně, to tedy nechápu.“
Abychom zbytečně nezabředli do podrobností, zastavme se jen na chvilku u Basse a zmíněného kabaretu Červená sedma. Ten se k němu dostal při setkání s hereckou skupinou a Jiřím Červeným v Luhačovicích, když byla Červená sedma ještě amatérským putovním kabaretním spolkem z Hradce Králové. Bass byl už v té době známý svým jedinečným humorem, ale na kabaretní scéně se skutečně našel. S Červeným si ihned padli do noty, a tak začala jejich plodná a úspěšná spolupráce, která trvala téměř po celou dobu existence Sedmy, hlavně když měla svoji stálou scénu v Praze. Bass zde měl jedinečné výstupy reagující na současné události i na poptávku diváků, vyprávěl anekdoty vlastní i přejaté, psal scénky a výstupy pro ostatní, přispíval do kabaretního „časopisu“. Později stejně působil i s Hašlerem v Rokoku a na mnoha dalších místech. Nicméně i Bass by se dal označit za jednu z příčin pádu Sedmy v době, kdy byl kabaret v útlumu a na samé hranici své existence. Na rozdíl od Červeného a některých dalších nebyl totiž ochoten se snížit k nižším honorářům – byl si zkrátka vědom své ceny.
Zánik Červené sedmy jistě Basse mrzel, i když neměl příliš důvodů tehdy naříkat a rozhodně ho to neohrozilo na živobytí. Stal se úspěšným novinářem v Lidových novinách, kde psal své fejetony, soudničky, eseje a povídky, Kázáníčka a Rozhlásky, Šibeničky a další věci. A pak tu byly knihy, působení u Hašlera a vůbec – z Basse se stala uznávaná osobnost české zábavy, žurnalistiky i literatury. To už je ale opravdu na jiné povídání.
Tomáš Hejna
