Dušan Pálka – „…to je ten, co kreslí vtipy, co mají vtip?“

Kde jen jsou ty doby, kdy ČTK vydávala mimo jiné i vlastní knihy – a musí se s odstupem přiznat, že vcelku zdařilé a zajímavé. Šestou vydanou v řadě v roce 1989 byla i kniha kreslených vtipů a karikatur Dušana Pálky pod názvem Co je zase tohle?. Zde v úvodu o autorovi je mimo jiné psáno:

„Pálka patří k tvůrcům, kteří se zasloužili o konstituování kresleného humoru jako uměleckého žánru stojícího na pomezí výtvarného umění, publicistiky a literatury a jejichž neopomenutelnou zásluhou je, že termín lidový humor přestává mít hanlivý a vulgární nádech.“

Josef Kučera Kobra

Ve stejné předmluvě bychom také nalezli velmi pravdivé tvrzení, že není mnoho autorů ilustrovaného humoru, jejichž tvorba by měla svoji hloubku a neměnila se jen v cosi pomíjivého, jízlivého, křiklavě tendenčního, parodujícího všechny a všechno, aniž by byl brán ohled na kvalitu a vtip samotný. Uměli to Renčín nebo Neprakta – a právě Dušan Pálka. Přitom jeho humor není jen kreslený, ale je spojen i s kvalitním textem, který odráží jemné nuance českého jazyka s jeho dvojsmysly, náznaky i lidovou mluvou. A i jeho kresby, odrážející většinou klasické a typické situace běžných lidských životů, dokazují jeho mistrovství v pozorování a vnímání okolí.

Cesta Dušana Pálky k úloze profesionálního humoristy a umělce přitom byla velmi klikatá a měla spoustu podivných až bizarních zákrut. Narodil se 3. listopadu 1942, a když později vystudoval gymnázium, podal si žádost na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Vydržel tam přesně tři dny a dalších devět let potom pracoval jako skladník a pomocná síla na nádraží v Bubnech. Celý život měl velmi rád fotografování a jako amatér se mu věnoval, zejména fotografování centra Prahy a jeho „figurek“, plácků s náhodnými chodci a hloučky lidí, mezi nimiž hledal zajímavé typy, nečekané kombinace i pitoreskní situace, které ho vizuálně inspirovaly.

Právě jeho koníček ho vyvedl z nádraží na pozici fotografa v Sociologickém ústavu ČSAV a odtud se mu podařilo v době, kdy to bylo pro mnohé prakticky nemyslitelné, dostat na dva roky (1969 – 1971) do Londýna na studijní pobyt. Návrat byl ovšem jiný, než si představoval. Opět se stal skladníkem, i když v knihkupectví mu jistě bylo mnohem lépe. V té době začal cíleně kreslit humoristické karikatury a posílat je do redakcí. Už po roce se v jedné z nich, v týdeníku určeného zemědělcům, stal technickým redaktorem.

Jeho fotografie i karikatury se brzy těšily takové oblibě, že si mohl už v době 1973 dovolit odejít ze zaměstnání a vrhnout se na dráhu profesionálního umělce. Tehdy ještě bylo možné, aby se člověk podobnou činností uživil, dokonce i s rodinou. A tak se objevovaly zejména karikatury Dušana Pálky všude možně, především v tehdy populárním časopise Dikobraz. Ve svém počínání byl tak úspěšný a zabýval se jím tak živelně a se zájmem, že v roce 1988 získal neoficiální titul HUDr. neboli Doctor humoris causa a v roce 1990 stál u zrodu dodnes existující České unie karikaturistů.

Po revoluci se Dušan Pálka pokoušel spolu s dalšími oživit tradici českého tištěného obrazového humoru, a tak se aktivně zapojil do publikování v Novém Dikobrazu, KUKu, ŠKRTu a Sexboxu. Všechny zmíněné časopisy ovšem brzy zanikly. Už v roce 1978 byl součástí autorského kolektivu knížky 100x hoří, v letech 1989 a 1990 mu vyšly kromě zmíněné knihy Co je zase tohleto? Ještě dva další tituly, a to Bedřich a Božena v říši divů a Dobrá, dobrá. V roce 2008 také vyšla velká kniha jeho fotografií Pražský spektákl, kterou vydala Galerie Nový svět. 17. 6. 2011 Dušan Pálka zemřel – a zanechal po sobě obrovské množství ilustrovaných vtipů a fotografií.

Tomáš Hejna

Ukázky z knihy Co je zase tohle? (c) Dušan Pálka, ČTK 1989