Josef Hruška – zapomenutý úředník, který psal o správě a hospodářství

Když se řekne „spisovatel 19. století“, většina lidí si představí básníky, romanopisce nebo novináře. JUDr. Josef Hruška (1852–1926) ale do této představy úplně nezapadá. Nebyl literátem v uměleckém smyslu slova, přesto po něm zůstal zajímavý odkaz – jen trochu jinde, než bychom čekali.

Narodil se v roce 1852 v Okoři pod známou romantickou hradní zříceninou, jejíž okolí bylo jistě místem jeho dětských her. O tomto období toho ale bohužel mnoho nevíme – jsme totiž bez bližších pramenů, které by nám přibližovaly jak jeho dětství, tak mládí. Víme pouze, že vystudoval práva, což ho přivedlo na dráhu státního úředníka.  A podle všeho velmi schopného, protože v rámci tehdejší rakousko-uherské správy zastával významnou funkci okresního hejtmana – tedy člověka, který měl na starosti chod okresu, dohled nad úředníky, správní rozhodování i kontakt mezi místní samosprávou a státem. Právě tato pozice ho přirozeně vedla k psaní. A to ne jen úředních listin a bohaté úřední korespondence.

Hruška totiž nebyl jen „výkonní úředník“, ale také člověk, který své zkušenosti dával na papír. Jeho texty přirozeně nepatřily do tehdy populárních literárních salonů, ale spíše do odborných časopisů a národohospodářských listů. Psával o právu, správních postupech a hospodářských otázkách okresů. Jeho články měly praktický charakter – vysvětlovaly, jak funguje správa, jak řešit konkrétní administrativní problémy nebo jakým způsobem lze lépe organizovat veřejnou správu. Svým způsobem vykonával to, co dnes najdeme na internetových stránkách úřadů nebo na odborných fórech a přispíval tak nejen k povědomí o fungování státního aparátu a řešení komunikace, ale i ke vzdělání budoucích úředníků.

Styl těchto textů byl věcný, přesný a systematický. Nešlo o osobní výpovědi ani literární experimenty, ale o odbornou publicistiku určenou jiným úředníkům, právníkům a lidem z praxe. Hruška tak patří k typickým představitelům „úřednické inteligence“ 19. století – vrstvy vzdělaných státních zaměstnanců, kteří nejen vykonávali správu, ale zároveň ji i teoreticky popisovali a vysvětlovali. To bylo velmi důležité a zatímco beletristická díla takovýchto úředníků musela často vycházet pod pseudonymem, protože erár neměl rád veřejné prezentace svých zaměstnanců, v tomto případě měl Hruška od svých nadřízených plnou podporu. Aparát Rakousko-Uherska totiž potřeboval stále více a více vzdělaných úředníků, aby mohl udržet monarchii v chodu.

Význam Josefa Hrušky tedy nespočívá v literárních dílech, která by přežila staletí, ale spíše v každodenní intelektuální práci, která pomáhala fungování tehdejšího státu. To ovšem neznamená, že by jeho do značné míry až vědecké nebo pedagogické literární dílo mělo stát stranou ostatních. Josef Hruška nám naopak dnes připomíná spíše jiný typ „spisovatele“, takového, díky kterému se nám dochoval popis a vysvětlení fungování společnosti v její každodenní administrativní realitě. Hruškovo dílo, byť roztříštěné, je tak i dnes cenným zdrojem pro historiky, kteří i díky němu mohou rekonstruovat rakousko-uherský úřednický aparát.

Když 19. dubna 1926 Josef Hruška zemřel v Praze, zanechal po sobě nenápadnou stopu úředníka, který se snažil dát řád světu, ve kterém pracoval. Podobně jako u mnoha dalších platí i u něj smutná realita – nedlouho po jeho smrti se jeho osoba postupně vytratila z paměti většiny lidí a jeho články se staly zajímavými jen pro vybrané čtenáře. Ostatně jejich platnost se s příchodem Československé republiky přirozeně vytrácela, protože státní aparát se měnil s dobou. Dnes si můžeme JUDr. Josefa Hrušku připomenout pouze těmito několika zmínkami, nebo při návštěvě na hřbitově v Noutonicích,

Tomáš Hejna