Když film zabíjí – díl VI. – Poslední klapka

Její divadelní a filmová kariéra nebyla bohužel příliš dlouhá. Však také když Anna Letenská (1904 – 1942) zemřela, bylo jí pouhých 38 let a většinu života měla mít teprve před sebou. A mohla to být velká kariéra, jak na divadelních prknech, tak na stříbrném plátně. Hostovala v Osvobozeném divadle, kde si zahrála například paní starostovou v Těžké Barboře, ale úspěch slavila zejména ve Vinohradském divadle v rolích v Rozbitém džbánu, Veselých paničkách windsorských, Strakonickém dudákovi nebo ve Vdovině groši. A film? Stihla se vlastně propracovat jenom k malým a vedlejším filmovým rolím, třeba paní správcové v Babičce, posluhovačce v Pražském flamendrovi, manželce zřízence ve Valentinu Dobrotivém… A přeci si budovala cestu k většímu obsazování, když zazářila například v jedné z hlavní rolí v Čekankách Vladimíra Borského.

Bohužel do její kariéry zasáhla válka. Podobně jako Karel Hašler byla i ona velká vlastenka a s ní i její manžel. Když se tak k nim dostal s prosbou o přenocování jeden člen odboje, neodmítli ho. Gestapo na to ovšem přišlo, a to se tehdy rovnalo rozsudku smrti. Jako první byl zatčen její manžel, pro gestapo měl hodnotu pouze jako zrádce a přisluhovač odboje. Anna Letenská měla trochu víc štěstí. Jako herečka, která hrála hned ve dvou velkých filmech v produkci význačné filmové společnosti Lucernafilm, získala zastání od Miloše Havla. Tomu se tak podařilo její zatčení pozdržet, dokud nepadla poslední klapka filmu. K tomu došlo 3. září 1941 – ovšem nikoliv u Městečka na dlani, jak se občas tvrdí, ale u dotáček filmu Přijdu hned se Sašou Rašilovem v hlavních rolích. Ani jedné z premiér se nedožila. Zemřela přibližně měsíc před svým hereckým kolegou Karlem Hašlerem ve stejném koncentračním táboře.

Tomáš Hejna