Nešťastná láska Nataši Gollové

„Nikdy se nespoléhej na plnění slibů daných jinými, ani od nich nečekej žádné projevy lásky. Vyhneš se tak většině citových zranění.“

Tento výrok pochází od básníka, který je s naší zemí i zábavním uměním spojen takřka skutečně stříbrnou nití. Jeho jméno bylo Tristan Tzara, patřil k rumunským symbolistům i představitelům francouzského dadaismu a surrealismu, učil po nějaký čas v Praze a byl jednou z největších, možná vůbec největší láskou české herečky a Legendy zábavního umění Nataši Gollové. Bohužel šlo o stejně nešťastnou lásku, jaké zažívala tato česká herečka celý svůj život.

Tzara se narodil jako Samuel Rosenstock v rumunské židovské rodině 16. dubna 1896. To ho předurčilo už v dětství k odcizení v jeho vlastní zemi, protože Židé to v té době neměli v Rumunsku (tak jako ve většině Evropy) právě jednoduché. V Bukurešti vychodil gymnázium a už v té době se také začal věnovat psaní, poprvé pro časopis Simbolul, kde uveřejňoval své symbolické verše. Byl sice ještě mladý, ale už tehdy vynikal a nakonec se propracoval mezi nejvýznamnější rumunské symbolisty. Někdy kolem roku 1914 se z něj nakonec stává Tristan Tzara a pod tímto pseudonymem už vystupoval po zbytek života. Stejně tak nikdy nezměnil své životní postoje. Od vypuknutí první světové války začal psát protiválečně a hlavně protinacionalisticky. Roli určitě hrál jeho rodinný původ i skutečnost, že patřil mezi mladou generaci intelektuálních umělců. Války se účastnit nemusel, protože ho krátce před vypuknutím přijali na univerzitu. Nicméně i tak se rozhodl pro emigraci a přestěhoval se do Curychu, kde poprvé začal tvořit ve francouzském jazyce. Zde se také přidal ke skupině umělců, kde s ním byli i Hugo Ball, Emma Henningsová nebo Marcel Jance. Spolu s nimi se Tzara stal jedním ze základních pilířů básnického odvětví dadaismu.

Ze Švýcarska bylo do Francie už jen kousek. Tzara se tam přestěhoval v roce 1919, začal spolupracovat s literárním časopisem Littérature a okamžitě se zapojil do místního kulturního života, zejména do kolektivu místních dadaistů. Názorově se s nimi rozešel až po pěti letech, protože se mu nelíbil vývoj směřování tohoto uměleckého stylu. Sám ještě několik let odolával, než se i on přiklonil k surrealismu.

V době, kdy se Tzara zapojil do kulturního života v Paříži, bylo Nataše Hodáčové, později Gollové, teprve sedm let. Narodila se 27. února 1912 „se stříbrnou lžičkou v ústech“, tedy obrazně řečeno. Její otec byl významný právník a pedagog a také hlavní tajemník Ústředního svazu československých průmyslníků, její dědeček, po kterém převzala příjmení, byl zase význačným českým historikem a profesorem. Nataša tak vyrůstala v intelektuálním prostředí a není tajemstvím, že i ona sama byla velmi inteligentní a vzdělaná. Rodiče ostatně na jejím vzdělání nijak nešetřili, nechali ji studovat na nejvýznamnějších a nejkvalitnějších školách u nás a později ji poslali na zkušenou také do Anglie. Během života se naučila plynně anglicky, francouzsky, německy i rusky, ale měla i perfektní češtinu a velké vědomosti v oblasti historie, filozofie a dalších oborech. Dostalo se jí i uměleckého vzdělání, Tanec studovala u Jarmily Kröschlové, herectví u Karla Dostala a Jiřího Frejky.

V roce 1932 se Nataša Gollová, teprve budoucí úspěšná a známá herečka (v tom samém roce se poprvé objevila v epizodní roličce ve filmu Kantor Ideál) dostala s taneční skupinou už zmíněné Jarmily Kröschlové na soutěž do Paříže. Byla v souboru jako jedna z hlavních sólistek a protože byla skutečně nádherná, upoutala pozornost Tzary, který si nemohl taneční vystoupení nechat ujít. Ve skutečnosti se ale seznámí v ateliéru jejich společného přítele českého malíře Josefa Šímy. Ten se rozhodl Natašu Gollovou namalovat a přitom se zde se slavným básníkem seznámila. Byl o šestnáct let starší, ale jejich vztahu to nikterak nevadilo. Nevadil dokonce ani fakt, že Tzara byl tou dobou již sedm let ženat a měl syna. Láska je zkrátka láska. Dokonce se šušká, že Tzarovo manželství bylo rozvedeno právě kvůli překrásné české dívce, důkazy ovšem chybí.

Tzara česky neuměl, zato Nataša Gollová uměla francouzsky, a tak si velmi dobře rozuměli. Za Natašu ostatně hovořil i její úsměv, její taneční pohyby, smysl pro humor a příjemné vystupování. Zamilovali se do sebe téměř okamžitě. Pod vlivem nového bouřlivého vztahu Nataša zavrhla vztah, který měla v Praze, domů poslala lístek a v něm uvedla, že se svým novým přítelem Tristanem Tzarou uteče do Pyrenejí. A opravdu – románek se krátce odehrával v kulisách překrásných hor, kde prožili zamilovaní milence několik týdnů. Potom se ale Nataša Gollová vrátila zpátky do Prahy. O něco později vytvoří svoji první malou filmovou roli pod vedením Martina Friče a začne se sbližovat s českým hereckým prostředím a s kolegy. Jedním z nejlepších přátel se jí stal herec-milovník Svatopluk Beneš, který později vzpomínal:

„Moc se milovali. Často za Natašou jezdil. Do Prahy i do Olomouce, kde měla potom angažmá. Tehdy byla Nataša opravdu šťastná.“

Jejich vztah se ale jevil už na první pohled neudržitelným. Tzara napevno zakotvil ve Francii, zatímco Nataše se postupně propracovávala v oblíbenou, populární a tedy i vytíženou filmovou herečku stříbrného plátna a jednu z filmových ikon první republiky. Společný čas byl tedy vzácný, a k tomu se blížila druhá světová válka, která je rozdělila definitivně. Vždyť: v roce 1938 přichází Mnichov a tím defacto zánik první republiky, 15. března 1939 zaniká Československo definitivně a v září téhož roku oficiálně začíná druhá světová válka. V roce 1940 postihuje i Francii, která byla obsazena během několika týdnů. Tzara se svým židovským původem a svobodomyslnými myšlenkami, se zapojil ihned od odboje, začal pomáhat ilegálním uprchlíkům, vysílat v tajných rozhlasových relacích a jeho syn je členem partyzánského hnutí. Na druhé straně Nataša Gollová je během války na vrcholu své filmové kariéry, vznikají její nejlepší komedie, je v centru zájmu veřejnosti, a bohužel je také nucena se v tomto prostředí přizpůsobit poměrům a navázat kontakty i s nacistickými prominenty. Jedním z nich byl i Willy Söhnel, který měl na starost protektorátní film. Vztah s ním vedl po válce k jejímu obvinění z kolaborace. Během války si také prožila neúspěšný románek s kolegou Františkem Vnoučkem, který byl nejspíš skrytý homosexuál.

Vztah Gollové a Tzary se během války definitivně rozpadl, odloučení bylo dlouhé a po válce nebyl prostor pro jeho obnovu. Tzara získal občanství ve Francii, Gollová skončila před soudem. Na romantické chvíle prožité v Paříži a Pyrenejích zůstaly oběma jen hezké vzpomínky. Krátce se ještě setkali, když se Gollové podařilo za ním odjet v roce 1947 do Paříže. Kdyby tam zůstala, možná by se uchytila ve filmu v některé ze západních zemí. Setkání s životní láskou ale nejspíš nedopadlo přesně podle jejích představ, a tak se po krátké době zase vrátila zpátky do Čech. Tento její krok, jak se ukáže, ovlivní na dlouhou dobu její kariéru. Získala sice angažmá v divadle v Českých Budějovicích, kde se seznámila se svým manželem Karlem Konstantinem, ale se zatím zářivou filmovou kariérou byl konec. Napříště dostávala jen menší role. Ještě v roce 1948 za ní přijel Tzara do Prahy, procházeli spolu hlavním městem a vinuli se k sobě. To bylo ovšem naposledy, co se spolu setkali. Napříště je rozdělil komunistický režim, který Tzaru nepustil a Gollovou zařadil do škatulky buržoazních prvorepublikových hereček.

Tristan Tzara se v roce 1956 zapojil do povstání v Maďarsku a neustále ze zahraničí vystupoval se svými svobodomyslnými názory, které provázely od počátku jeho tvorbu. 25. prosince 1963 zemřel v Paříži v domě, který pro něj o víc než třicet let dříve postavil na Montmarteru český architekt Adolf Loos. Nataša Gollová přišla o manžela už v roce 1962. Někdy v té době zemřela i její matka, a tak Nataša Gollová najednou ztratila potřebu žít – ostatně velké umění, které dříve předváděla, už stejně dělat nemohla. Obrátila se tak k alkoholu, postupně ztratila na své bývalé kráse a nakonec dožila téměř zapomenutá v domově pro seniory v pražské Krči, kde zemřela 29. října 1988. Tristana Tzaru tak přežila o celých dvacet pět let. Nevíme, jak se na jejich románek dívala v posledních letech svého života, nicméně víme, že žádným ze svých životních partnerů, včetně svého manžela, šťastná nebyla. Tristan Tzara byl tedy prokazatelně její největší životní láskou.

Tomáš Hejna