Neznámý známý Karel Hynek Mácha

Je jen těžko uvěřit, že se dá o Karlu Hynku Máchovi ještě napsat něco, co by člověk neznal z tolika každoročně publikovaných článků a knih. Je natolik populární osobností české literatury, že jeho nejslavnější dílo Máj vychází skoro každoročně v novém vydání a o ilustrování se postarala již celá řada velkých českých malířů. (počet vydání se pohybuje mezi třem a čtyřmi sty). Přesto se mi podařilo při čtení jeho deníků, korespondence a méně známých děl najít několik drobností, které jste nejspíš o našem největším básníkovi nevěděli.

Krabičky

Jak nejspíš víte, deník Karla Hynka Máchy z roku 1885 byl šifrován a částečně se jej podařilo rozluštit až Jakubu Arbesovi na začátku minulého století. Ten se ale zveřejnění bránil, aby Máchova pověst před veřejností neutrpěla. Úplně rozluštěn byl až později a jeho první ucelené vydání vyšlo až v roce 2007 ve vědecké publikaci Pavla Vašáka Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy. Již na konci 20. století se však dostávaly na veřejnost některé úryvky, které zcela měnily pohled lidí na romantického básníka, který se dle vlastních zápisků o vztahu s Lori Šomkovou choval spíš jako násilník, despota a sexuální maniak.

Nicméně co ví opravdu jen málokdo, je velmi složitý vztah Máchy a Loriina otce, kterého neměl příliš rád. Ostatně nevraživost byla zřejmě oboustranná, Mácha nebyl zrovna nejlepší partie, se kterou by chtěl otec vidět dceru. Když se potom Lori dostala do Máchova vleku, zakazoval jí s otcem se stýkat, podobně jako s některými jejími přáteli a nakonec i s herci z divadla, kde se potkali. Přesto ne vždy se choval Mácha k Lorinu otci tak odmítavě. Než si ji totiž úplně získal, musel si ho alespoň chvíli předcházet a udržovat s ním korektní vztahy. Herec, romanopisec a básník, odmítající manuální práci, si tak v té době musel namáhat i ruce.

Josef Šomek, invalida, měl v Praze v Truhlářské ulici malou dílničku, ve které vyráběl kartonové krabičky a krabice. Ty potom dodával nejrůznějším lékárnám a obchodům, také žižkovské továrně na munici Sellier & Bellot a dalším. Protože občas nestíhal plnit zakázky, chodila mu pomáhat celá rodina, a to včetně Lori. A právě v době jejího namlouvání sem chodil občas vypomáhat i Mácha. Velký umělec se tak na čas stal i pomocným dělníkem.

Hrál jsem na divadle Českém

Jak jsem již zmínil, Karel Hynek Mácha si vedl celou řadu deníků, kam si zaznamenával události z každodenního života, své cesty, náměty, verše a další věci. Dodnes jsou tyto deníky spolu s jeho korespondencí cenným pramenem nejen pro přesnější popis událostí kolem jeho života a díla, ale i k popsání celé společnosti a doby, v níž Mácha žil.

Kromě psaní byl Mácha zdatný výtvarník (což dokazují jeho kresby hradů, které navštívil sám či s přáteli) a především výborný herec, alespoň podle dochovaných pamětí některých jeho kolegů a dobových recenzí. Ví ale někdo z nás, v kterých hrách vlastně Mácha hrál? Částečnou odpověď nabízí záznam v jeho denících, kde pod názvem této pasáže zaznamenal tento seznam svých rolí a her, v nichž se objevil:

1. Jindřich Prachatický (v Blaníku)
2. Tobiáš, vrchnostenský zahradník (Hastroš)
3. Konrád, hradní (Loupežníci z Chlumu)
4. Karel, důstojník (Žižkův meč)
5. Ferdinand (Pivovár v Sojkově)
6. Hubert (Žebrák)
7. Jan, sloužící Karlův (Žižkův meč)
8. Vilím (Rod Svojanovský)
9. Poňatovský, vůdce (Sittah Mány)
10. Zenobius (Dívka z čarovných krajů)
11. Jesenský, mladý měšťan (Každý něco pro vlast)
12. Pastýř mladý (Loupež)
13. Křepelka, student (Divotvorný klobouk)
14. Poručík Kamenský (Uhlířka)
15. Myslivec (Princ a had)
16. Raimond Vrchník (Spáleniště v Burnyně, benefic pí. Hartmanové)

Tak schválně – kolik z těch her znáte a u kolika jste věděli, že v nich Mácha hrál?

Pár neznámých slov k Máji a Máchovým Cikánům

Jde nejspíš o dvě nejznámější Máchova díla, o kterých se pravidelně píše a hovoří. Cikány si občas berou za štít lidé brojící proti označení Rom nebo naopak ti, kteří se snaží dokázat rasismus vůči cikánům v naší společnosti – mimochodem Mácha žádný rasista nebyl, cikán se tehdy běžně užívalo. K Máji samotnému, ať už k jako naší historicky nejvýznamnější básni nebo jako námětu pro stejnojmenný film F. A. Brabce (2008), se jistě někdy v budoucnu ještě vrátíme samostatně. Neuškodí ale pro zajímavost si přečíst o nich pár slov, které se dochovaly v dopise K. H. Máchy Eduardu Hindlovi z roku 1836. Citujme:

(k Cikánům)

Na požádání pana kněhkupce Neureitra dohotovil jsem román: „Cikáni“; censůra však jej nepropustila – neví žádný proč. Já jsem šel k p. Zimmermannovi – censorovi – a jsme spolu tak za dobré, že mi slíbil, abych se nestaral že tomu pomůže, a že projde – jen abych posečkal nějaký čas a zatím vydal svou báseň;

(Ve skutečnosti se Mácha vydání kompletní verze svého nejslavnějšího románu nedožil, celý vyšel poprvé až v roce 1857 a ani při zpětném pohledu zpět se nedozvíme, proč jej tehdejší cenzura nedovolila vydat, protože nic škodlivého neobsahuje – jde o romantické pojetí příběhu, který je částečně pohádkou pro dospělé a částečně dobrodružnou detektivkou.)

(k Máji)

hodlám tedy „Máj“ co nejdříve dohotoviti – čísla – 1 – 2- 3 – jsou hotova, ještě číslo čtvrté. Vy jste jej teď venku pozornější četl, – žádám Vás – piště mi obšírně jak se Vám líbil – kde co změnit?, co se Vám zdá nejlepší? – a. t. d. – Jestli jste ho dal Svému panu otci čísti, prosím – mně bude Jeho mínění velmi vzácné! Nezapomeňte; já bych předci rád po prvé nějak hlučněji vystoupil, a proto chci opraviti, co bych byl pochybil. – člověk je slabé zvíře. –

(…) Budoucí týden očekávám od Vás list, obzvlášť stranu !máje“ úsudek, abych ho mohl dáti dříve p Censorovi čísti – a – pak zaslati do Censury! sapienti sat. (…)

Karel Hynek

Máj vyšel poprvé v roce 1836, v Máchových poznámkách se však jeho první verze zachovala již z roku 1834, kdy měl hotový nástin. Jde o jedinou knihu, která vyšla za Máchova života, a to ještě vlastním nákladem za čtyřicet čtyři zlatých. Celkem Mácha zaplatil vydání 600 kusů, z nichž část byla na zvlášť kvalitním papíře. Dnes se jedná o cenné sběratelské kusy.

Úspěchu se nedožil

Není to výjimkou, že se autor dočká uznání až po smrti. Máchovi se to stalo právě u jeho jediného za života vydaného a nakonec i nejvýznamnějšího díla Máje. Ovšem je zapotřebí říct, že se jednalo o neúspěch pouze v ohlase, jinak si Mácha prodával knihu sám a již za pár dní po vydání jich prodal víc než polovinu. Pomohly tomu také informace o vydání v Květech a České včele. Nicméně přijetí Máje ostatními spisovateli a vlastenci nebylo zrovna nejlepší. Posuďte sami.

Josef Kajetán Tyl, jeden z tehdejších předních novinářů a kritiků (o jeho dalších úlohách nyní pomlčme) neviděl v Máji nic, co by posunovalo českou literaturu kupředu. V Květech 21. 7. 1836 napsal: „Smáti se všickni a napořád nemůžeme; protoliž ale oči k zlosynu, jakož jest ,lesů pán´, obraceti musím, abych slzy žalu nebo touhy vyléval? Není-liž nic potřebnějšího ve stavu, nic půvabnějšího v stoletínašem, nic důležitějšího v životě, než vrahovo rozbírání neznámého ,nic´ – není-liž i nic pěknějšího v říši ideálů, čím by se v p. Máchovu srdci byl mohl zpěv vzejmouti, aby ,všemi vlastmi´ pohýbal? (…) Zde není místa k dolíčení, že u nás potřeba větší než kde jinde, aby poezie vznikající rázu národního nabyla.“

Zjednodušeně Tyl ve své kritice připodobňuje Máchu k Byronovi a vyčítá mu přílišnou poetičnost, zatímco na místě by byla podle jeho mínění báseň vlastenečtější. Ještě ostřeji se do Máchy pustil Josef Krasoslav Chmelenský v Časopisu českého muzea 1836: „Máj p. Máchy nechci posuzovati; nedospělať tato báseň ještě pro kritiku; ale z té příčiny přece dlužno na ni poukázati, protože ze všeho, cožkoliv p. Mácha ve svém Máji podal, poezie vysvítá. Až podruhé – totiž tenkráte o panu Máchovi šířeji promluvíme, až nám pěknější příležitost k tomu podá. Jeho Máj – aspoň mne – příliš uráží; neboť od oběšence a anjela tak nepoeticky padlého s nechutí oči obracím.“ A i on se v závěru zlobí na Máchu, že podléhá vlivu Byrona.

K Chmelenskému se přidal i František Palacký a František Josef Čelakovský v jednom z dopisů Máchovi poznamenal: „Nešťastný básník s celou svou romantikou. Kozla nám po ní…“ Pouze Karel Sabina Máchu otevřeně chválil, a tím předznamenal názory pozdější vlny obrozenců, kteří teprve Máchovi a jeho Máji dokázali přisoudit ten správný význam.

Jak jsem psal v úvodu, Karel Hynek Mácha je osobnost, o které se každoročně píší desítky článků. Jeho Máj je nejen nejvýznamnější a nejznámější českou básní, ale zároveň patří mezi naše nejvydávanější knihy. Přesto, jak můžete vidět z tohoto článku, se o něm dá stále zjišťovat něco nového. Proto věřím, že se k jeho osobě a dílu společně ještě několikrát v budoucnosti vrátíme.

Tomáš Hejna