Obec zapomenutá a přeci známá

Schválně kolik z Vás si hned na první dobrou uvědomí, kde leží Blevice! Že si žádnou obec nevybavujete? Vůbec nic si z toho nedělejte. Pokud nebydlíte někde vyloženě v okolí nebo se nevěnujete historii opravdu podrobně, nemohli jste na ni narazit. Blevice jsou totiž velmi malá obec mimo všechny hlavní cesty, schovaná v malém dolíku nad Zákolany, dostupná jen po pár špatných silnicích, a s výjimkou starého židovského hřbitova, kapličky a pár starších statků zde nic zajímavého není. Tedy jako vždy jen velmi vzdáleně. Ve skutečnosti bývaly Blevice velmi významnou obcí pro milovníky české hudby, a to díky zdejšímu statkáři Václavu Brtníkovi. Byl to nadšený vlastenec a zejména milovník hudby, a tak ve zdejším hostinci U Primasů, co patřil k jeho hospodářství, pořádal nejpozději od roku 1865 setkání veřejnosti s nejrůznějšími hudebníky a kapelami. Dnes bychom to označili za takový lokální festival. Tehdejší význam byl ale mnohem větší. Jakákoliv podpora kultury byla vítána, a zvláště na vlastenecké aktivity slyšely jak vlastenecké kruhy, tak i s nimi tehdy spojený vlastenecký tisk. A tak se nám dochovala jedinečná svědectví o těchto blevických koncertech, na kterých například vystoupil slavný Ferdinand Laub, nedaleký rodák, a poprvé také za honorář teprve jedenáctiletý Jan Kubelík v roce 1891.

V dobovém tisku se pak dočteme například toto:

Z Blevic. Mezi místy hudebním ruchem proslavenými zaujímají Blevice – ač nepatrná to jen osada – vynikající postavení. Vedením nadšeného přítele hudby pana A. Brtníka sestavil se zde kruh ctitelů zvěčnělého mistra B. Smetany a ustanovil uctíti památku jeho v letošním roce provedením skvostné jeho národní opery „Hubičky“. Jeto lonského roku provedena byla tamtéž „Prodaná nevěsta“, nemohla volba býti ani vhodnější. A jestliže jest nám s neobmezenou chválou zaznamenati tuto obětovnou činnost „ctitelů Smetanových“, jest nám stejně uznati i účastenství, jakého se myšlenka ta v nejširších kruzích zdejšího obecenstva dodělala. V poledne, dne 24. m. m. byly Blevice plny příchozích, kteří toužili pookřáti líbeznými tony Musy Smetanovy. Po zahradním koncertu – kde předneseny ponejvíce skladby Smetanovy – vylíčil p. prof. Vilikovský nadšenou řečí dojemně život nešťastného mistra, jakož i nesmírné zásluhy jeho o veškerou hudbu českou a probral jednotlivá díla jeho v přehledu velmi jasném. Bouřlivá pochvala byla p. přednašiteli odměnou za jeho píli. Na to provedena „Hubička“. Nikdy snad nebyla opera tato na venkově provozována za většího účastenství a napnutější pozornosti. Každý z přítomných zaujat byl jediným pocitem nesmírných krás tohoto díla.

Provedení bylo celkem zdařilé. Zmíniti se musíme především s uznáním o výkonech sl. Marie Chalupecké, která nelitovala ani času ani namahání k důkladnému a svědomitému nastudování ne příliš lehké úlohy Vendulčiny. Krásný, plný soprán slečnin zněl příjemně ve všech polohách, a podporován živou a případnou hrou všeobecně se líbil. Martinku dávala zcela správně i co do stránky pěvecké i herecké milou, příjemný timbre jejího hlasu došel uznání hlavně v přeskvostné „skřivánčí arii“, po níž potlesk nejhlučnější následoval. Z pánů sluší na prvém místě jmenovati p. K. Lamače (Lukáš), také žáka mistra Lukyase, jehož silný, velice lahodný tenor jest již příliš dobře znám, než abychom museli se zde o něm teprve zmiňovati. Také přednes jeho i hra byly co nejsprávnější. Příbuzným jeho i v ději i v zdařilém zpěvu byl Tomeš páně Minaříkův. Oby vyznamenáváni často potleskem, zvláště ve známém duettu v první scéně druhého jednání. Palouckého provedl zcela korrektně p. V. Tůma, Matouše p. A. Brtník a četníka p. K. Manšigr k úplné spokojenosti. Uznání zasluhuje i sbor, u něhož zvláště nezvyklou jinde precísnosť jsme pozorovali. Průvod na pianě – úloha to velice obtížná, – převzala na se s obvyklou svou liberálností chvalně známý pianista p. Ant. Hoblík, žák slovutného virtuosa českého Jindřicha z Káanů, který s osvědčenou routinou četné obtíže klavírního partu překonal a tak valnou čásť zásluhy celého představení k sobě strhl. Dále dlužno ještě jmenovati p. Jos. Šrogla, který celou operu nastudoval a řídil, jakož i p. Jos. Švandrlíka, který k příležitosti této zdařile velikou podobiznu Smetanovu nakreslil.

Slavnosť – nebo jinak zdařilý tento podnik ctitelů Smetanových nazvati se nemůže – zakončena taneční zábavou, při níž koncertovala chvalně známá hornická kapela Kindlova z Kladna. Zakončujeme zprávu svou přáním všech přítomných i nepřítomných, aby letošní tato produkce nebyla poslední, abychom se na rok zase při podobné manifestaci české hudby v Blevicích sešli.

Dalibor, 1884

Blevice. K oslavě honů ve zdejší obci dne 10 m. m. pořádal osvědčený p. Václ. Brtník hud. večer s 20ti nejlepšími silami voj. kapely c. k. pluku č. 35. říz. P. Pastora. Program zahájen ouverturou k opeře „Zmařená svatba“ od Šebora, načež přednesena řada skladeb domácích i cizích. Jednotliví solisté měli velký úspěch, tak pan Vítek za Wieniaswského Polonaisu, pan Vondra za Uherské variace na kídlovku, pan Šlemr za koncertní polku pro flétnu od Filipovského.

Dalibor, 9. 1. 1892

Velký vojenský koncert kapely c. a k . pěšího pluku č. 35. svobodného pána ze Sternecků řízené p. B. Pastorem pořádal dne 19. m. m Václav Brtník: I. 1. Šebor, Ouvertura k opeře „Zmařená svatba“. – 2. Weber, Koncertino pro klarinet s průvodem orchestru (pan Hönich). – 3. Dvořák, „slovasnký tanec“ č. 3. – 4. Servais, „Souvenir de Spa“, koncert pro violoncello s průvodem orchestru (pan Pavlata). – 5. Smetana, Směs z opery „Prodaná nevěsta“. – II. 6. Rozkošný, Slavnostní pochod z op. „Záviš z Falkenštejna“. – 7. Rossini, Arie z opery „Lazebík sevillský“ pro křídlovku (pan Vondra). – 8. Dvořák „Legenda“ č. 10. – 9. Ziehrer, „Sen rakouského záložníka,“ velká směs. – 10. Schreiner, „Všeuměl aneb bubeník v tisíci nesnázích“, hudební žert (pan Krebs).

Dalibor, 30. září 1893

Blevice. Akademie Václava Brtníka dne 6. dub. ve vlastních místnostech za spoluúčinkování skladatele a klav. virtuosa p. K. Pospíšila, pražských salonních komiků pp. J. Švába aj. Wanderera a vojenské kapely c. k. pěš. pluku č. 73.: 1. Offenbach, Ouvertura k op. „Orfeus v podsvětí“ (vojenská kapela, houslové solo p. Schleicher); 2. Smetana, „Z mého života“, smyčcový kvartet (pp. Schleicher, Smolík, Puc a Heinz); 3. Šváb, „Vlaštovičky“, salonní duetto (sl. Švábová a p. Wanderer); 4. Blodek, Koncert pro flétnu (p. Jakš); 5. a) Wanderer, „Realismus v básni“ a b) Šváb, „Suchá, prorostlá a tlustá“ (p. Wanderer); 6. Liszt, Fantasie na motivy z opery „Rianzi“ od Wagnera pro klavír (pan Pospíšil); 7. Šváb, „Zubožený exemplář“, solový výstup (p. Šváb); 8. Wieniawski, „Faust“, fantasie pro housle (pan Schleicher); 9. Život vojenský – život veselý“, solový výstup (pp. Šváb a Wanderer). – Průvod na pianě obstará p. K. Pospíšil.

Dalibor, 21. 3. 1896

Brtník byl jako osobnost skutečně jedinečný. Nešlo mu o peníze, koncerty byly volně dostupné všem, a co dostal od movitějších návštěvníků z okolí, to dal buď umělcům nebo na dobročinné účely. Dokonce i v cihlách Národního divadla a Národního muzea jsou cihly, které byly zaplaceny z těchto výdělků, alespoň obrazně řečeno. Jenomže náklady na koncerty, zvláště na zmíněné velké kapely a vojenské hudby, časem překračovaly výdělky z dobrovolného vstupného, až se koncerty stávaly nerentabilními. Toho si bohužel Václav Brtník z principu nevšímal, a nakonec také na tuto skutečnost doplatil. Ubývalo honosných kočárů před branou jeho statku, tedy i vážených a movitých hostů. Poslední roky na pořádání těchto hudebních akcí dost tratil. Přesto je pořádal až do roku 1906, kdy proběhl čtyřicátý ročník. O dva roky později, v roce 1908, zemřel a s ním zanikla i tato tradice koncertů Blevicích. Zůstaly jen vzpomínky několika osobností, pár zápisů v kronikách a výše uvedené články z dobového tisku.

Tomáš Hejna