OLYMPIA 70! K výročí našeho partnerského nakladatelství – OLYMPIA (1967 až 1989)

Pokud můžeme nějaké období označit za skutečně zlatá léta, a především za nejdůležitější období v historii Olympie, potom jsou to určitě roky od přejmenování STN na Olympii 1. října 1967 až do roku 1989. Spolu s novým názvem a přirozeně také logem, které navrhl známý umělecký grafik Jiří Rathouský, změnilo nakladatelství rovněž svoje vedení. Novým ředitelem byl jmenován koncem roku 1967 funkcionář ČSTV a člen jeho předsednictva Ludvík Uhlíř. Ten převzal novou Olympii i s jejím původním edičním plánem a také se všemi redakcemi, nicméně brzy poté byl do funkce šéfredaktora knižní redakce nově uveden Ctibor Rybár, spisovatel, který se specializoval na psaní turistických průvodců a pragensií vycházejících právě v Olympii, kde byl Ctibor Rybár dlouholetým redaktorem. Šlo o skutečně pozoruhodnou osobnost. Na úvod trochu vzpomínek Karla Zelníčka, tehdejšího náměstka ředitele:

Původně se jmenoval Tibor Fischer a pocházel z židovské rodiny. Druhou světovou válku přežil jen zázrakem – ilegálním přechodem do Maďarska, kde nakonec zůstal naživu jen díky práci Raula Wallenberga v jednom z jeho záchranných domů. Bohužel jeho vzpomínky Do půlnoci času dost, které vydala v roce 2008 Academia, tímto končí. Později pracoval pro Ministerstvo zahraničí jako legační tajemník v Ankaře, ale jako Žid se dostal do „mlýnku“ i v novém socialistickém režimu, byl obviněn ze sionisticko-trockického spiknutí, uvězněn a dlouho vyslýchán. Obvinění z velezrady se ale u něj neprokázalo, a tak se dostal po dvou měsících na svobodu. Samozřejmě už ne do diplomatických služeb, a tak když hledal práci, našel ji právě v STN jako redaktor. Šlo o velmi vzdělaného a inteligentního člověka, zaměřením intelektuála s širokým rozhledem, a hlavně velkým přehledem. Když se proto uvolnilo v roce 1967 místo šéfredaktora v nově přejmenované Olympii, byl jasnou volbou, přestože jeho politický profil nebyl v očích tehdejších pohlavárů „zrovna nejčistší“. Olympia byla nicméně v tomto ohledu poměrně výjimečná, útočiště v ní našlo i mnoho lidí, zejména novinářů a autorů, kteří by se jinde v oblasti kultury neuplatnili, ale sport, tělovýchova a turistika, hlavně v oblasti literatury, byly v tomto ohledu mnohem méně pečlivě hlídány shora, než jiné obory a profese.

Důležité je, že za nového vedení Ludvíka Uhlíře a Ctibora Rybára došlo k významným změnám nejen ve vedení nakladatelství, ale i v celém jeho profilu. Rybár se projevil jako výjimečně schopný šéfredaktor, který přesně odhadl, co Olympia pro svůj rozvoj potřebuje. Protože v STN řadu let pracoval, také jako redaktor časopisu Czechoslovak Sport, a vydával zde i své publikace, byl dobře seznámen s její dosavadní produkcí a tím i s její úrovní. Uvědomoval si tedy i její slabiny. Už na začátku své funkce se rozhodl pro změnu a navrhl zcela nový ediční plán, který ten dosavadní v mnohém rozšiřoval a měnil. K tomu dostal podporu i od Ludvíka Uhlíře, a tak se od roku 1968 začala Olympia rozvíjet zcela jiným směrem.

Jak bylo už bylo naznačeno v předchozích kapitolách, a jak také vyplývá z výše uvedených výčtů vydaných publikací za období od vzniku STN do jeho přejmenování na Olympii v říjnu 1967, ediční plán nakladatelství se do této doby skládal většinou z metodických příruček a materiálů, sportovních pravidel, tabulek, politicko-sportovních materiálů, z produkce určené pro Spartakiády a v oblasti turistiky hlavně z brožur souvisejících s edičním plánem památkářů. Jen velmi malé procento vydaných publikací tvořily tituly obrazových publikací, které patřily k nejlepším z hlediska obsahu i kvality, a beletrie, která se většinou točila kolem sportu a výjimečně se v ní objevovaly tituly určené dětem. Ctibor Rybár tento stav edičního plánu, s požehnáním Ludvíka Uhlíře, postupně změnil.

Po nástupu Ctibora Rybára se už Olympia zaměřila na mnohem širší výběr titulů jak od domácích, tak i zahraničních spisovatelů a ediční plán se daleko víc soustředil na běžné čtenáře než na odbornou literaturu určenou sportovním svazům a akcím. Přirozeně se Olympia nadále opírala velmi pevně o spolupráci s ČSTV a nedílnou součástí její náplně bylo plnit potřeby sportovních svazů, ale zároveň se jí podařilo napříště přiblížit svojí produkci i širší čtenářské obci. Tím se Olympia v podstatné míře vzdálila mnoha jiným nakladatelstvím, která tvořila tehdejší organizovaný knižní trh. Mimochodem, jak se ještě dočtete, právě to se odrazilo v její další historii po roce 1989.

Na podobě příštího edičního plánu se do jisté míry projevila i doba Uhlířova a Ctibárova nástupu do funkcí, kdy došlo k částečnému uvolnění v celé společnosti. A tak došlo například i k vydání knih, které by dříve třeba z politických důvodů vyjít nemohly. V mnoha případech šlo o velký risk, nicméně až na výjimky se po příchodu tak zvané „normalizace“ žádný titul nemusel vyloženě stahovat z trhu nebo likvidovat. Bylo to způsobeno i skutečností, že ani v této poměrně uvolněné době se Olympia nezabývala příliš otázkou politiky.

Ludvík Uhlíř ponechal Ctiboru Rybárovi volnou ruku zejména v oblasti kvality literatury a grafického zpracování. Od jeho nástupu se výrazně zvýšily nároky zejména na estetickou podobu jednotlivých titulů a přitažlivost obálek knih. Zatímco do této doby se produkce soustředila hlavně na obsahovou stránku a jednoduché „levné“ zpracování pro jednotlivé svazy a oddíly, Ctibor Rybár proměnil ediční plán Olympie na graficky přitažlivý pro celou veřejnost. Obálky musely čtenáře přitahovat, obsah musel být kvalitní, pestrý, ale zejména čtivý. V seznamech vydaných titulů se objevili noví autoři, kteří splňovali tyto nově nastavené limity, a to vedle těch, kteří naopak naplňovali očekávání ČSTV o odborném publikování v jednotlivých sportech. Podařilo se mu různými způsoby přivést do Olympie i dříve těžko zařaditelné žánry, které by nikdo v edičním plánu sportovního nakladatelství neočekával (v čemž později pokračovali i další šéfredaktoři nakladatelství).

Olympia se tehdy zařadila mezi nejprestižnější česká nakladatelství a vydavatelství. Významným činitelem přitom byla i navázaná spolupráce s řadou výborných grafiků a malířů. Je namátkou můžeme jmenovat například Adolfa Borna, Gustav Kruma, Miloše Nesvadbu, Pavla Hracha… A autoři? V edičním plánu se nově objevili třeba Jan Werich, Miroslav Horníček, Vlastimil Rada, Ota Pavel, Arno Kraus, Stanislav Rudolf, Ondřej Sekora, Miloš Zapletal, ale také Karel May, Zane Grey, Ernest Thompson Seton a zlatý hřeb – Dicka Francis. Jeho prví detektivky vyšly v Olympii v roce 1972 (Oheň a bič, Poslední šance), mimochodem i díky spolupráci s překladatelkou a lékařkou Jaroslavou Moserovou, o které ještě budeme hovořit. A stejně tak budeme hovořit i o dalších významných autorech Olympie Jaroslavu Foglarovi a Zdeňku Šmídovi.

Také sportovní a turistická produkce Olympie prošla podstatnými změnami. Vedle metodické literatury přibylo titulů o historii českého sportu nebo jeho osobnostech včetně poutavých obrazových publikací, které mapovaly například jednotlivé Olympijské hry nebo hokejová a fotbalová mistrovství. U turistické literatury se dbalo na vysokou úroveň informací v jednotlivých průvodcích a u publikací cestopisných na bohatý obrazový doprovod. S výše uvedenými změnami souvisí také vznik několika edic, které si získaly mezi čtenáři velkou popularitu, jako třeba edice Maratón (1967 – 1969), Kotva (1967 – 1971, Turistické průvodce ČSSR (1967 – 1990), Průvodce Olympia (1968 – 1991) a Malý průvodce Olympia (1975 – 1984), Sport (1968 – 1991) nebo Stadion (1981 – 1990). Vedle Rybára je třeba zmínit i další významné redaktory, kteří se podíleli na kvalitním zpracování jednotlivých titulů, například Jarmilu Čížkovou, Milenu Dostálovou, Ladislava Lopatu, Marcela Ludvíka, Soňu Scheinpflugovou, Věru Lustigovou či Vlastu Tafelovou. Byli mezi nimi i pozdější šéfredaktoři Karel Procházka, Vladimír Dobrovodský nebo Slávka Poberová. Náměstkem Ludvíka Uhlíře se stal Karel Zelníček, který ho v roce 1954 nahradil ve funkci ředitele. Právě on byl v čele Olympie, když se dostala k dalšímu významnému mezníku ve své historii, k roku 1989.

Z knihy Tomáše Hejny 70 let Nakladatelství Olympia v kostce

Seriál připravuje Jan Steiner