OLYMPIA 70! K výročí našeho partnerského nakladatelství – PRAVĚK PŘED OLYMPIÍ
Vážení přátelé a drazí kolegové, už osm let ARTES spolupracuje s Nakladatelstvím Olympia, ve kterém vyšlo již několik publikací spojených s Artesem a jeho osobnostmi, počínaje publikací k předávání cen v roce 2016 a konče v minulém roce vydanou knihou Síň slávy zábavního umění a trojdílným souborným vydáním článků za našeho webu. Spolu s Olympií jsme tak v minulém roce oslavili 55 výročí Artesu, nejstarší profesní organizace v ČR. Letos slaví naopak Olympia již 70 výročí svého založení, čímž se řadí mezi pět nejstarších stále fungujících nakladatelství u nás. Pro změnu tak tedy Artes slaví s Olympií, a při této příležitosti nám Olympia uvolnila pasáže z připravované knihy o své historii jako krátký seriál. Pravda – Olympia je spojená především se sportovní a turistickou literaturou, nicméně mezi jejími autory nechybí ani mnohé osobnosti a legendy zábavního umění. Jmenujme Jana Wericha, Miroslava Horníčka, Waldemara Matušku, Josefa Laufera, Ladislava Staidla, Jiřího Štědroně, Václava Junka, Vaška Vašáka i skalní redaktory Artesu Václava Soldáta a Tomáše Hejnu. Právě poslední zmíněný je autorem knihy o historii Olympie, kde působí už šestým rokem jako šéfredaktor. Dejme mu tedy nyní slovo v prvním dílu seriálu tohoto seriálu, který nás seznamuje nejen s tímto nakladatelstvím, ale i s částí bohaté historie českého nakladatelského světa vůbec.
Ne, opravdu se nenoříme ještě hlouběji do historie a nebudeme pátrat po knihách vydaných v pravěku, tak, jak by to mohli chápat historici. Termínem „pravěk“ je tu myšleno období před vznikem samotné Olympie, tedy před rokem 1954. Až dosud jsme totiž pouze psali o minulosti české sportovní a turistické literatury jako celku a k podstatnému cíli jsme se přiblížili jen vzdáleně tím, že jsme na konci onoho historického stručného exkurzu dorazili k období první republiky a naznačili i téma druhé světové války. Náš „pravěk“ ale přišel až po ní, mezi roky 1945 a 1954.
Za druhé světové války se provozoval sport i turistika, ovšem přirozeně se tak dělo úměrně aktuální situaci. Otázce českého sportu, zejména fotbalu, za druhé světové války se blíže věnuje sportovní historik Zdeněk Zikmund v knize Bican proti Hitlerovi (Prostor, 2020) a také celá řada dalších historiků v různých sbornících a článcích, a tak ponecháme toto téma stranou – ostatně i v pozdější produkci Olympie se knihy zmiňující tuto tematiku v různém rozsahu objevily a jistě se o nich na dalších stránkách alespoň zmíníme. Rozhodně je ale třeba zmínit, že během druhé světové války byla ve všech směrech nacisty pozastavena činnost Sokola, a to včetně vydavatelské a nakladatelské činnosti. O něco větší štěstí měl Klub československých (českých) turistů, který fungoval během celé války včetně jeho časopisu Turista. Ovšem produkce sportovní a turistické literatury (včetně map) byla značně omezena nejen kvůli novým hranicím a později stahující se smyčce blížící se fronty, ale i kvůli takové „maličkosti“, jako byl třeba nedostatek papíru.
Po skončení druhé světové války se obě instituce opět snažily o rychlý rozvoj sportu a turistiky v osvobozeném poválečném Československu, stejně jako oficiální instituce nové vlády. Nicméně přednost měla celá řada jiných podstatných otázek, a tak si museli Sokolové, Klub československých turistů i další spolky a kluby do značné míry poradit vlastními silami. To samé platilo o tehdy existujících nakladatelstvích, která přežila válku nebo byla postupně obnovována. Spolu s tím se do jejich produkce, a tedy i mezi čtenáře začaly opět dostávat i knihy věnující se sportu a turistice. Obnoveno bylo i Nakladatelství Československé obce sokolské, které vzniklo už před druhou světovou válkou a vzkříšení se dočkalo v roce 1946. Řekněme si ale otevřeně, že nejméně v prvních poválečných měsících šlo o velmi pomalý nástup. Poválečná obnova byla přeci jen zapotřebí zejména v jiných oblastech, jako třeba v oblasti školství, lékařství, zásobování všeho druhu a tak dále.
Klíčový byl rok 1948, kdy se poválečné zmatky a problémy pomalu dařilo zvládnout a společnost se alespoň částečně vracela do určitého „normálu“. Nebo snad výstižněji – lidé konečně měli čas věnovat se i jiným věcem, než základnímu přežívání a poválečné obnově. Nicméně význam roku 1948 je přirozeně v něčem zcela jiném, a to v politických změnách, které následovaly po událostech v únoru tohoto roku. Řeč je přirozeně o tehdejším komunistickém puči, změně vlády i celého režimu, který mezi 17. a 18. únorem přešel od navenek demokratického principu k totalitnímu. Co to znamenalo pro výše zmiňované instituce a pro českou literaturu?
Už dříve byly viditelné snahy o znárodňování nejen velkých podniků a celých průmyslových odvětví, ale i politické snahy zasahovat co nejpodstatněji do společenského i kulturního života celého obyvatelstva, tedy sdružovat jednotlivě existující instituce a spolky do větších celků a postupně nad nimi převzít určitou míru kontroly. Převrat v roce 1948 umožnil tyto snahy urychlit – dokonce dovést ještě dál.
Obec Sokolů se pokusila zachránit svoji samostatnost tím, že v roce 1948 vydala prohlášení a upravila své stanovy jako dobrovolná organizace. Tím se snažil Sokol navenek vystupovat jako volná organizace, která pouze poskytuje lidem potřebné zázemí. Na čas tento krok skutečně pomohl a v roce 1949 dokonce vydalo Národní shromáždění Zákon č. 187/49 Sb., který nově potvrzoval státní péči o tělesnou výchovu a sport – sdružené tehdy pod jednotnou hlavičku právě Sokola (nově JTO Sokol), jehož původní Nakladatelství Československé obce sokolské se nově přejmenovalo na Sokolské nakladatelství a výrazně se rozrostl jeho původní ediční plán i záběr. Přibližně ve stejné době se také podařilo Národnímu shromáždění odsouhlasit Zákon č. 94/49 Sb., který v podstatně naráz zrušil veškerá soukromá nakladatelství a vydavatelství. Veškerá literatura se tak dostala zcela pod vliv státu a úřední cenzury.
Co to v praxi znamenalo? Že všechna malá i střední soukromá nakladatelství přestala existovat a začala vznikat státem organizovaná nakladatelství, která měla jasně stanovený směr svých edičních plánů a vydavatelských aktivit. V případě sportu byla veškerá produkce svěřena do rukou právě Sokolského nakladatelství a výjimkou literatury věnující se turistice, která z tohoto konceptu jaksi vypadla a dostala se zcela do kompetence Čedoku a jeho tiskového odboru. Nejspíš tu byla na počátku představa, že nikdo nezvládne péči o turistickou literaturu lépe než cestovní kancelář.
Doplněk k zákonu o zestátnění nakladatelství se dočkal důležitého doplnění v roce 1953, kdy došlo k ještě užší specifikaci jednotlivých žánrů a jejich vydavatelů, stejně jako k mnohem užšímu vymezení podnikům, které se mohly touto činností zabývat. Už v roce 1952 bylo ale zrušeno Sokolské nakladatelství. V té době se už totiž začaly nad původním Sokolem definitivně stahovat mraky, což vyústilo v roce 1956 k definitivnímu zrušení a o rok později ke vzniku státem řízeného Československého svazu tělesné výchovy a sportu.
Po zrušení Sokolského nakladatelství se jeho produkce přenesla dočasně do edičního plánu Orbisu, a to včetně turistické literatury. Orbis byl ale především zaměřen na literaturu z oblasti filmu, divadla a fotografie, jak odborné, tak i populárně naučné, sportovní a turistická literatura tedy do jeho edičních plánů příliš nezapadala. Toto vybočení, které vlastně odporovalo i zmíněným zákonům, nakonec vyřešilo ministerstvo kultury založením zcela nového nakladatelského podniku, který měl za úkol vydávat nejen všechny metodické příručky, sportovní publikace, turistické průvodce a mapy, ale také brožury o významných památkách a konečně i veškerý sportovní a turistický tisk, ať už pro vnitřní potřeby nově vznikajících sportovních svazů, tak i pro širokou veřejnost. Tím skončil onen „pravěk“ dnešní Olympie a začíná se psát její skutečná historie.
Z knihy Tomáše Hejny 70 let historie Nakladatelství Olympia v kostce
Seriál připravuje Jan Steiner
