OLYMPIA 70! K výročí našeho partnerského nakladatelství – SPORTOVNÍ A TURISTICKÉ NAKLADATELSTVÍ (STN, 1957 – 1967)

Rok 1957 je jedním z přirozených mezníků v historii dnešní Olympie a tehdejšího STN, a to hned ze dvou důvodů, navzájem spolu souvisejících. Na základě vydání zákona č. 68/1956 Sb., který upravoval uspořádání oblasti tehdejšího sportu, byl založen Československý svaz tělesné výchovy, známý také pod zkratkou ČSTV (dnes Česká unie sportu, ČUS). A protože hlavním úkolem STN bylo vydávat sportovní a metodickou literaturu, nakladatelství bylo vyčleněno z resortu Ministerstva školství a kultury a dostalo se pod přímé vedení právě ČSTV. K tomuto důležitému propojení, které vytvořilo celkem logický svazek dvou institucí zaměřených na rozvoj a propagaci sportu, došlo na dlouhých 55 let. Dosud roztříštěné nakladatelství, alespoň pokud šlo o rozmístění redakcí po Praze, získalo v roce 1957 i svůj vlastní dům, a to na adrese Klimentská 1, kde sídlilo až do roku 2006. Zároveň došlo k přejmenování na Sportovní a turistické nakladatelství, což STN ještě víc spojilo v očích čtenářů s literaturou zaměřenou na turistiku.

Podstatných změn doznalo i vedení STN, které napříště do funkce jmenoval Ústřední výbor ČSTV. V roce 1958 se stal novým ředitelem Vladimír Badalec a šéfredaktorem postupně Jan Macháček a v roce 1962 Antonín Ondík. Jejich úkolem bylo připravovat ediční plán a zajistit, aby byl plněn s co největší přesností. Definitivní podobu edičního plánu ale schvaloval rovněž Ústřední výbor ČSTV, což do značné míry omezovalo záměry rozvinout ho do přitažlivější formy.

Spojením STN a ČSTV byl ediční plán naplněn zejména účelovými publikacemi, které sloužily jednotlivým svazům a tedy sportům. Pokud se podíváme na seznam literatury vydané mezi roky 1957 a 1968, zjistíme, že je tvořen hlavně příručkami s pravidly jednotlivých sportů, manuály pro trenéry a další činovníky, jen výjimečně nějakou hodnotnější literaturou věnovanou fotbalu, hokeji či nějaké významné osobnosti sportu. Výjimku v tomto ohledu tvoří jen poměrně málo publikací beletristických a turistické příručky.

Za zmínku rozhodně stojí vydavatelská činnost STN, která byla na rozdíl od knižní produkce velmi pestrá a neobvykle rozvětvená – pokud jde o počet vydávaných periodik. Už dříve vedl tento nezvykle velký objem časopisů k vytvoření tří navzájem oddělených redakcí. Jedna se věnovala „velkým časopisům“, mezi které patřily Československý sport, Stadion a později populární Gól. Druhá redakce se věnovala „malým časopisům“, což byly zejména periodika určená pro úzký okruh lidí zabývajících se některým ze sportů. Počet vydávaných periodik se během let měnil. Celkem za dobu své existence vydávalo STN a později Olympia víc než čtyřicet takovýchto periodik. Poslední redakce byla věnována knižní produkci.

Jak již bylo řečeno, až do roku 1968, respektive do roku 1967, kdy byl jmenován nový ředitel Ludvík Uhlíř a o něco později i nový šéfredaktor Ctibor Rybár, ediční plán STN neoplýval tituly přitažlivými pro běžnou veřejnost. Bylo by nicméně nespravedlivé, kdybychom se nezmínili o několika autorech a titulech, které tento obecný dojem alespoň trochu rozbíjejí. Za zmínku stojí například obrazová publikace Tokio 1964 – XVIII. Olympijské hry od Karla Bureše a Oldřicha Žurmana a rovněž od Oldřicha Žurmana a Jana Novotného Dopisy z Melbourne (1957), dále obrazové publikace k II. a III. celostátní spartakiádě, které vyšly v letech 1960 a 1965, rovněž obrazová publikace Československá lehká atletika, která mapuje její historii od roku 1898, série obrazových publikací manželů Erhartových o jednotlivých českých krajích nebo Heckelovy obrazové publikace Cesty k vrcholům (1956), Hory a lidé (1964 a 1967) a Hindúkuš (1967). Celkem zajímavá byla edice Sportovní četba, kde vycházely v letech 1958 až 1960 pohádkové, humorné i vážné povídky. Celkem solidní byla i produkce biografií a autobiografií, ať už to byla kniha Na střeše světa od Jevgenije Andrianoviče Beleckije o horolezeckých výpravách na Pamír (STN, 1960), autobiografie německého automobilového závodníka Manfreda von Brauchitsche Boj o metry a vteřiny (STN 1957) či dodnes populární kniha Dana a Emil Zátopkovi vypravují (STN 1962). Pokud jde o sport, jedním z vrcholů tohoro období existence STN se stalo první vydání knihy Vítězslava Houšky Železná Sparta (tehdy ve dvou dílech, I. v roce 1966, II. v roce 1967). Podrobný seznam vydaných titulů najdete na konci této kapitoly nebo v publikaci Výběr knih nakladatelství Olympia, 1954 – 1973.

Velmi cenné je svědectví Karla Zelníčka původně náměstka ředitele a později přímo ředitele Olympie, který toto období zažil.

„Ta nálada v Olympii, v tom roce 1968, kdy já tam přišel, byla skutečně poplatná tomu výbornému odstartování Pražského jara, a bylo to ve všech oblastech. Což tehdy znamenalo v Olympii, že bylo velmi renomované nakladatelství – mělo deník, dva týdeníky, devět odborných časopisů, jeden čtrnáctideník a výbornou knižní redakci, kde od Jana Wericha až nevím po koho, se mohli prezentovat četní velcí čeští autoři, což bylo úžasný a ve všech oblastech se tento směr projevil. Všichni ti šéfové, co zůstali na svých místech, pochopili, že ta změna, která pak bohužel nepřišla, byla pro ně tak sympatická, že ji chtěli využít. Ale to je můj osobní dojem, se kterým jsem tam v roce 1968 nastoupil.“

Jako cenného svědka doby jsme se ho také ptal na odraz tehdejší doby a událostí na ediční plán Olympie:

„V tom roce 1967, i když se člověk podívá na ten ediční plán, tak to skutečně hýří autorskejma hvězdama, od Oty Pavla přes toho Jana Wericha, Jaroslava Foglara a další, což byly i z hlediska rozsahu a té kvality skutečné hvězdy, včetně výtvarníků, co doprovázeli vydání jejich knih.“

Z knihy Tomáše Hejny 70 let historie Nakladatelství Olympia v kostce

Seriál připravuje Jan Steiner