Podivný spisovatel Franta Sauer ze Žižkova
aneb Jak to bylo s Mariánským sloupem
15. srpna 2021 to bude přesně jeden rok od vysvěcení a tedy „snad“ definitivního umístění Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Možná bude zajímavé připomenout si, o co vlastně šlo a kdo za tím stál.
Původní Mariánský sloup „Marii Panně Rodičce bez poskvrny…“ věnoval Praze Habsburk „zbožný a spravedlivý císař“ Ferdinand III., za obhájení a osvobození města před Švédy v roce 1648.
V barokním stylu ho nechal vytesat z jednoho kusu a celkově dotvořil sochař Jan Jiří Bendl (1610 – 1680) asi náš nejslavnější barokní sochař. Sloup byl vysoký téměř 16 metrů, na vrcholu byla umístěna dvoumetrová socha Neposkvrněné Panny Marie, jak stojí na poraženém drakovi.
Na původním podstavci byly další čtyři sochy andělů bojujících se symboly zla a symbolizující základní ctnosti: Moudrost, Spravedlnost, Statečnost a Mírnost.
Bohužel se tento Sloup uprostřed Staroměstského náměstí postupně stal symbolem Habsburské pobělohorské nadvlády nad Čechy a jejího vyjádření v často užívaném výroku „Tři sta let jsme trpěli“. To se nakonec nejvíce projevilo prakticky okamžitě po vzniku samostatného Československa a s tím souvisejících bouří v roce 1918.
A tady vstupuje do děje bohém a anarchistický Žižkovák Franta Sauer (1882 – 1947). Protloukal se životem, jak se dalo. Jak popisuje ve svých knihách „Pašeráci“ a „Franta Habán (on tak opravdu vypadal) ze Žižkova“ byl sice původně majitelem „parní a strojní prádelny“, ale zkrachoval. Tak se začal živit, jak se dalo. Nejdříve jako pojišťovací agent Banky Slavie a posléze hlavně jako pašerák tehdy velmi žádaného cukerinu. Ve velkém se pašoval ze Švýcarska jak do Prahy, tak až do Německa. Byl nejen sladší, ale především levnější (ve Švýcarsku) než jinde v Evropě. Vydrželo mu to až do I. světové války, kdy přešel na pašování tabáku. Skončil sice v garnizonu (vojenské vězení), ale naštěstí přišel konec války a Český svátek (revoluce?) od 18. října. Konec Rakouska-Uherska, bude republika, všeobecné nadšení, pochody s kutálkou, oslavné projevy, demonstrace, tábory lidu, a v zákulisí politický boj o moc v novém státě. Deset dnů do oficiálního vzniku samostatného Československa 28. října 1918.
Na 3. listopadu 1918 svolaly levicové strany – Sociální demokraté a Národní socialisté, tábor lidu na Bílé Hoře. Právě k připomenutí Bělohorské porážky a nástupu Habsburků. A Franta Sauer dostal nápad, možná i s myšlenkou, jak vstoupí do dějin!
Zašel za velitelem Žižkovských hasičů, že má pověření dvou tehdy nejznámějších politiků Václava Klofáče a Karla Kramáře, že má být vyslána četa hasičů odpoledne na Staroměstské náměstí se silnými provazy, sekerami a kladivy.
A tudy se právě vraceli účastníci shromáždění z Bílé Hory. Na povel Sauera začali hasiči strhávat Mariánský sloup. Vznikla strkanice, někteří byli pro a jiní proti, ale 3. listopadu 1918 byl tento zcela mylný symbol Habsburků povalen a později některé trosky a sochy alespoň uloženy na různých místech, především v Lapidáriu Národního muzea.
Sauer se v příštích letech velmi spřátelil s Jaroslavem Haškem, nejdříve prodával sešitky s prvními kapitolami Dobrého vojáka Švejka po pražských hospodách, posléze se stal i nakladatelem prvních dvou dílů Švejka. Každopádně má osobní zásluhu na tom, že Hašek v psaní Švejka pokračoval. Po roce 1918 se sám stal „spisovatelem“ a vydal své vzpomínky. Kolorit Prahy, historky své i dalších pašeráků, mnohdy významných aktérů sociálního, a hlavně anarchistického hnutí.
V roce 1924 došlo i k soudu. Jak sám uvádí, k přiznání ho dohnali až klerikálové, kteří byli již i ve vládě, že „pachatelé, lumpové nemají ani po pěti letech odvahu se přiznat ke svému hnusnému činu“. „Ze zvědavosti, co to bude dělat, jsem se přihlásil“. Vyvolalo to bouři! V Pražském večerníku prý psali, že vlastně není Čech, ale že nějaký jeho předek byl katovým pacholkem a že se jako Švéd usídlil v Praze. Omočil si i populární Eduard Bass, který napsal že „Tento žižkovský obhroublý dobrák byl počestný v té přímočarosti, s níž od hesla přikročil k provedení a od činu k chlubení. A zůstal tomuto žižkovskému pojímání světa věren.“.
Mimochodem, všimněme se časové posloupnosti. V roce 1920 vyšla jeho kniha „Franta habán ze Žižkova“, kde se o své účasti na stržení Mariánského sloupu veřejně přihlásil, navíc byl celou dobu veřejně známá osobnost. O čtyři roky později, v roce 1924, byl „neznámý pachatel“ označen za zbabělce a lumpa, který se neumí přiznat. Nepřipomíná vám to nějaké postupy v dnešní politice?
Sauer se hájil, že k odstranění Mariánského sloupu došlo z vlasteneckých důvodů a soud ho nakonec osvobodil, že čin porušení vlastnictví již byl promlčen. Dovětkem události bylo ještě svědectví faráře, kterému Sauer, když umíral v roce 1947 na tuberkulózu ve zpovědi řekl „Odpusťte mi, nechal jsem strhnout Mariánský sloup“.
Trvalo to desítky let, po mnoha veřejných a politických sporech, byl znovu vztyčen nový Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, na stejném místě. Znovu na něj byla 4. června 2020 na vrchol vynesena socha Panny Marie a 15. srpna byl vysvěcen.
To už ale je jiná kapitola naší historie.
PhDr. Václav Soldát
