Geniální choreograf se narodil v roce 1879

Slováci ho považují za svoji osobnost a je u nich znám jako Rudolf von Laban. Najdou se ale na světě i lidé, kteří ho řadí spíš k osobnostem maďarským, a to pod jménem Rezsö Lábán de Váraljas. Nicméně s jeho rodokmenem to není snadné ještě v mnoha dalších ohledech. Tak například pocházel ze šlechtické rodiny s kořeny ve Francii, jeho otec byl ale důstojník Rakousko-Uherska a v této hodnosti se dokonce stal guvernérem anektované Bosny a Hercegoviny. Samotný Laban tak byl vlastně rakousko-uherské národnosti, protože na svět přišel ještě za starého mocnářství. Konkrétně 15. prosince 1879 v Bratislavě, tehdy v Horních Uhrách.

Jistě není s podivem, že syn následoval svého otce do všech míst jeho vojenského působení v Rakousko-Uhersku, takže část života prožil i na Balkáně. I on se měl stát původně vojákem z povolání, ale daleko víc ho to táhlo k umění. Paradoxně ovšem neměla jeho studia nic společného s hudbou, jak bychom od světově uznávaného tanečníka a choreografa očekávali, ale s architekturou. Z vojenského ústavu doslova utekl do Paříže, kde nastoupil na Écoles des Beaux Arts. Zajímal ho především tak zvaný zlatý řez, tedy úroveň, kterou lidé vidí v prvním okamžiku pohledu. Tím se jeho zájem o umění ještě vystupňoval, protože v této otázce našel spojitost.

V roce 1909 odešel do Mnichova, jednoho z center tehdejší hudby. Právě zde se setkal poprév s Heidi Dzinkowskou, která mu poodhalila závoj tajemství expresionistického tance. Od té doby se věnoval výhradně tanečnímu umění. Otevřel si vlastní školu a procestoval s ní velkou část Evropy. Do teorie tance zapojoval i mystiku, terapeutické postupy a mnoho dalších věcí, na kterých spolupracoval například s velkým C. G. Jungem i zakladatelem systému pilates Josephem Pilatesem.

Stal se velkým propagátorem moderního tance a také objevitelem nových prvků, které shrnul do významné knihy Kinetographie Laban. Dodnes je tato příručka biblí pro všechny jeho pokračovatele. Mezi světovými válkami působil také jako ředitel Spojených státních divadel v Berlíně a mistr opery Berlínské Státní Opery. O jeho politických sklonech kolují četné fámy. Podle některých se přikláněl k nacistům, což údajně dokládá fakt, že se stal oblíbencem Josepha Goebbelse a že propustil ze svých škol tak zvaně neárijské občany. Na druhou stranu se řada historiků kloní k názoru, že to vše dělal pro přežití jeho školy v Německu, tak jako mnoho dalších.

Po sporech s nacisty kvůli nepodařeným choreografiím k berlínské Olympiádě v roce 1936 utekl Laban ze strachu o život do Francie a nakonec emigroval před válkou do Velké Británie, kde se stal spolupracovníkem v prestižní a známé škole tance v Darlington Hallu. Tam se potkal s životní partnerkou Lisou Ullmannovou, která s ním odešla do Manchesteru. Zatím se mu podařilo navázat spolupráci s místními umělci, s nimiž během války i po ní velmi aktivně spolupracoval. Po válce tak zůstal na ostrovech, kde také 1. července 1958 ve Weybridge zemřel.

[TH

Celý příběh Václava Klementa a mnoha dalších osobností naleznete v I. díle Dějin sebevědomí!