Sláva pána Morgensterna

Víme toho o tomto českém, respektive hlavně moravském poprvé celkem hodně. Dokonce až pozoruhodně moc! Bylo to v roce 1907 v Brně, buď 7. anebo 8. června – to už je poněkud nejasné a dobové prameny uvádí obě tato data jako možná. Také víme, že to bylo na rohu ulice Masarykova a náměstí Svobody, tedy jak je znají Brňáci dnes. Byl tu vcelku prostorný sál, kde se usídlilo první stálé kino na našem území s pravidelným programem, a to pod názvem The Empire Bio Co. Na rozdíl od jiných prvenství, kde se nám často dochovala pouze jména vyloženě hlavních aktérů a pár drobností, tady známe dokonce i jméno prvního promítače. Byl jím jistý Josef A. Goldmann, který snad pocházel původně z Vídně. K tomuto velkému českému POPRVÉ ale patří především až aristokraticky znějící jméno Dominik Markus Morgenstern. A filmové prvenství nemá na kontě pouze jedno.

Narodil se v Králově Poli, jedné z brněnských čtvrtí, 9. května 1875. A nenarodil se zrovna špatně, jeho otcem byl slušně zajištěný bankovní úředník Samuel Morgenstern, který se vypracoval až na majitele a ředitele vlastní reklamní agentury, kterou přirozeně zdědil jeho syn. I proto si mohl Dominik Markus Morgenstern dovolit snít i o jiných věcech, než jen o prosté obživě. Na druhé straně ho nakonec rodinný původ stál život.

Dostalo se mu samozřejmě kvalitního vzdělání, a protože měl podnikatelské sklony a nadání po otci, sám se stal velice úspěšným podnikatelem. Vynález filmu byl vlastně velmi mladý – teprve v roce 1889 představil Edison svůj promítací přístroj a v roce 1895 přišli bratři Lumièrové s prvním veřejným promítáním. Mezi tímto historickým okamžikem a otevřením prvního stálého kina na našem území tak uběhlo jenom dvanáct let. Pro Dominika Markuse Morgensterna, který už dříve získal licenci na kočovný biograf, se kterým jezdil zejména po moravských městech, to byl přitom pouhý začátek.

Obchod s „oživenými obrázky“ se mu vyplácel, lidé si na nový druh zábavy vcelku rychle zvykli, a tak se Morgenstern rozhodl své podnikání rozšířit a ovládnout filmový průmysl v Brně. Jednou denně promítal pouze pro děti, zatímco pro dospělé zde byly promítány nejen klasické filmy, ale také filmy určené uzavřené pánské společnosti. S těmi začala i další premiérové činnost Morgensterna, který proti zástavě tyto filmy začal půjčovat a postupně si zařídil také první půjčovnu filmů. Úspěch jeho podnikání můžeme potom přičíst účinné reklamě, ve které se díky svému podnikání dobře vyznal. A tak využil svoji reklamní agenturu k vydávání vlastního časopisu zaměřeného na kinematografii, který se stal prvním svého druhu u nás – tedy další Morgensternovo prvenství v historii českého filmu. Jmenoval se Anzeiger fü die gesamte Kinematographen-Industrie, a jak napovídá název, byl celý psaný v Němčině. Německy se ostatně tiskly i Morgensternovy plakáty a další tiskoviny a i promítání probíhalo v tomto jazyce. Vždyť v té době bylo Brno z velké části německé! Tato fakta nejspíš zapříčinila, že se na prvenství Morgensterna na dlouhá léta pozapomnělo, dokud ho znovu neobjevil filmový historik Zdeněk Štábl.

Brzy bylo Morgensternovy jedno kino málo, a tak se stal majitelem a provozovatelem hned tří. Kromě už zmíněného The Empire Bio Co., které bylo později přejmenováno na Central a získalo při stavbě nové budovy moderní sál o 323 místech, považovaný prý mnohými dobovými osobnostmi a médii za „nejelegantnější prostor pro promítání v celé rakousko-uherské monarchii“, to bylo ještě kino Apollo hned naproti brněnskému hlavnímu nádraží, kam chodili zejména cestující čekající na vlak. Morgenstern ho otevřel v roce 1914, v jeho rukách ale zůstalo pouze krátce. Po první světové válce se stát rozhodl neprodlužovat licence dosavadních majitelů kin, ale namísto toho svěřoval již existující kina do správy institucí a spolků, většinou sportovních či charitativních, které si tímto způsobem mohly opatřovat část prostředků samy. I Apollo se nakonec stalo součástí sítě kin vedených Červeným křížem. Morgenstern se tak musel poohlédnout po nových prostorách a začít znovu.

V roce 1928 vybudoval pro účely nového kina podzemní sál Kapitol, který byl umístěn pod palácem Morava. Ten byl velký i na dnešní poměry, měl na 800 sedadel a také jedno z nejmodernějších vybavení na území Československa. Toto kino vlastnil až do začátku druhé světové války a vedl ho spolu se svým synem Hansem Morgensternem. Až do této doby se mu ve všem dařilo, jeho podniky se rozrůstaly a prosperovaly a rodina žila dobře zaopatřena. Až tehdy se projevila nevýhoda jeho původu. Morgenstern byl totiž ze židovské rodiny, a když se v německém Brně začaly projevovat pronacistické živly, i Morgenstern se stal jako Žid jedním z terčů a tiskem se nesly dotazy, jak může vůbec vlastnit a provozovat právě on takový sál.

Ihned po začátku okupace přišel Morgenstern o majetek a hned 19. března 1939 byl poprvé uvězněn na příkaz referátu DIIB brněnského gestapa. O několik dní později skončil před soudem, a i když měl v dokladech uveřejněno jako náboženství evangelík, o jeho původu nikdo nepochyboval. Skončil ve vězení brněnského policejního ředitelství a 28. ledna 1942 byl zařazen do transportu Židů s kódovým označením U-401, který mířil do Terezína. Pobyl tam však jen tři měsíce, než byl v dubnu 1942 převezen do vyhlazovacího tábora Sobibór. Tam jeho životní pouť skončila. Přibližně ve stejné době zemřela v Sobibóru také jeho žena Olga a nedlouho předtím zemřel v jiném koncentračním táboře i jeho již zmíněný syn. Válku tak přežila pouze dcera Margaretha provdaná na Slovensko.

Kina založená Dominikem Markusem Morgensternem s jeho životem ale neskončila. The Empire Bio Co., přejmenované ještě za Morgensterna na Central, bylo po válce znárodněno a od roku 1950 se jmenovalo Úderka až svého zrušení v 70. letech. Apollo sice skončilo dočasně provoz už v roce 1933, protože Červený kříž neměl na nákladnou rekonstrukci a modernizaci jeho prostor, ale v roce 1941 prošlo radikální přestavbou a opět se vrátilo ke svému provozu, tentokrát pod názvem Ohne Pause a později po názvem Ufa OP. Snad protože se zde vysílaly zejména týdeníky a aktuality, získalo kino po válce jméno Aktualita 30, které se definitivního názvu Čas dočkalo v dubnu 1947. Pod ním fungovalo až do roku 1981, kdy bylo kvůli ztrátě zájmu veřejnosti zrušeno. Nejdéle nakonec fungovalo kino Kapitol, po válce přejmenované na Družbu. Velkokapacitní sál byl přestaven a počet sedadel snížen na 450, což lépe odpovídalo jeho účelu. Takto fungovalo až do roku 1989, kdy se mu vrátil jeho původní název. Pod ním potom Kapitol fungoval až do roku 2003, kdy se zde promítalo naposledy. Odkaz Morgensterna ho tak přežil, a i když se na něj na čas zapomnělo, jeho prvenství mu už nikdo nevezme.

Tomáš Hejna