Zábavní umění před 600 lety

Publikováno: Autor:

Mastičkář

Že trocha zábavy nezaškodí v jakémkoliv množství, to už ví lidstvo od nepaměti. Kdy se zábavní umění zrodilo oproti tomu naopak neví vůbec nikdo, protože je to právě už tak dávno, že o tom neexistují žádné spolehlivé prameny. Jen víme, že archeologové nalezli pozůstatky hudebních nástrojů, primitivních fléten z kostí a bubínků, už z doby pravěku. A potom máme spoustu útržků a zmínek z různých starověkých civilizací, které hovoří především o královských nebo náboženských slavnostech, při kterých nesměla chybět nejen hudba, ale i další umělecká vystoupení. No a potom následoval středověk. Oficiálně sice temný, ale jinak prosycený středovou poezií, zpěvem, divadlem i hudbou, kejklíři, pěvci a trubadúry. A právě do tohoto období patří jedna z nejstarších českých literárních památek, první písemně zaznamenaná české drama – komedie Mastičkář.

Text se nám zachoval pouze ve dvou zlomcích, z nichž ten rozsáhlejší má 431 veršů. První zlomek, tak zvaný český, našel jistý Josef Alexander Dunder a při tom mu asistoval nikdo menší než knihovník Národního muzea (Musea českého) Václav Hanka (známý z aféry Rukopisů). Došlo k tomu v roce 1822 a tento zlomek byl původně součástí Kolowratské březnické knihovny, konkrétně se skrýval ve vazbě dalšího díla Hry tří Marií, kde tvořil intermezzo. Druhý zlomek, někdy také zvaný německý, pochází z ke svazku latinsko-náboženských her nalezeného v premonstrátském klášteře Schlägl (Drkolná) v Rakousku, nedaleko českých hranic. Děj se odehrává o velikonocích na středověkém tržišti a je satirický zejména vůči církvi. Mastičkář a jeho sluha se na trhu předhání ve vychvalování svých mastí. Když přijdou tři Marie, tedy Panna Maria, Máří Magdalena a sestra Lazara Marie, Mastičkář je přesvědčuje o svých dovednostech a před jejich zraky vzkřísí Abrahámova syna Izáka. Ovšem trochu neobvykle – kvasnicemi, které mu nalije na hýždě. Tři Marie si potom u něj koupí masti na balzamování Kristova těla.

Samozřejmě, že středověký humor se od toho současného velice liší. Ostatně i to, co bylo zábavné včera, nemusí být aktuálně zábavné dnes – to platí v každé době. Abyste si udělali představu o tehdejší formě zábavy, připravili jsme pro Vás krátkou ukázku textu v podobě co nejbližší původnímu textu. Proto pokud byste nějakému výrazu nerozuměli, použijte nápovědu pod ukázkou. Zřejmě se, na rozdíl od našich předků, příliš nepobavíte, nicméně i tak stojí Mastičkář alespoň za zmínku jako jeden z prvních zdokumentovaných okamžiků zábavního umění v Čechách.

Mastičkář

Rubín přibíhaje říká verš:
„Seď mistře, seď, jáz k tobě běžu,
snad sě k tobě dobřě hoz´u.

Mastičkář:
Vítaj, milý Idonechu!
Dávě ĺudem dost smiechu!
Pověz mi, kak ti pravé jmě dějú,
ať s tebú cěle sděju.

Rubín říká:
Mistře, jsem ti dvorný holomek,
dějút mi Rubín z Benátek.

Mastičkář říká verše:
Pověz mi to, Rubíne,
co chceš vzieti ote mne.

Rubín praví:
Mistře, ot teve chcu vzieti hrnec kysělicě
a k tomu tři nové lžícě.
Móž-li mi to ot tebe přijíti,
chcu jáz ovšem tvój rád býti.

Mastičkář praví:
Rubíne, to ti vše jáz rád dám,
co jsi potřeboval sám.
Jedno na to všty ptaj
a těch miest pýtaj,
kde bychom mohli svój krám vyklásti
a své draho prodati masti.

Rubín praví:
Mistře, hyn jsú miesta sdravá
a v nich jest krásná úprava.
Tu rač své seděnie jmieti
a své drahé masti vynieti!

Dále rubín:
Mistře, vstúpě na tuto stolicu,
posadiž k sobě svú ženu Holicu.

Potom ať s Pustrpalkem zpívá píseň takto:
Seď, vem přišel mistr Ypokras
de gracia divina,
nenieť horšieho v tento čas
in arte medicína.
Komu která nemoc škodí
a chtěl by rád živ býti,
on jeho chce usdraviti,
žeť musí dušě zvýti.

  • hoz´u – hodím,
  • dávě – dáme,
  • jmě – jméno,
  • dějú – říkají,
  • ať s tebú cěle sděju – ať si s tebou správně vedu,
  • kysělicě – kaše,
  • hyn – tam,
  • de gracia divina – z milosti boží,
  • in arte medicína – v umění lékařském

Text původních rukopisných zlomků vyšel tiskem poprvé díky Václav Hankovi v pátém díle Starobylých skládání, výboru ze staré české literatury. Později se rovněž objevil v prvním díle Výboru literatury české, nicméně dne bychom ho nejsnáze a v nejlepší verzi nalezli v Antologii ze starší české literatury uspořádané Jaromírem Plchem, vydané ve Státním pedagogickém nakladatelství v roce 1987.

Tomáš Hejna