Záhada narození rytíře-básníka

Jeho jméno dávno upadlo v zapomnění, snad jen skutečně zběhlí germanisté a historici literatury si na něj vzpomenou a možná i někteří z nich dokáží přitom zmínit jeho nejspíš nejslavnější báseň nazvanou Elegie. Jinak si ale na Waltra von der Vogelweide vzpomene opravdu jen málokdo – vlastně s téměř stoprocentní jistotou nikdo. A tak tu máme v mnoha ohledech jedinečnou záhadu. Jedinečnou i v tom, že na rozdíl od četných jiných se dlouho neobjevila v žádné záhadologické literatuře. Dokonce ani český literární historik Petr Kovařík, autor knih Literární mýty, záhady a aféry a Literární otazníky: Mýty, záhady a aféry II, se tomuto básníku nevěnuje. Nezbývá tedy než to napravit.

Záhadou není jen samotný autor, o kterém se nám dochovaly zmínky pouze od jeho současníků a ve zmíněné autobiografické básni. Největší záhadou je ovšem místo jeho původu. Všeobecně existují dvě verze, které jsou vzájemně spojeny sochami tohoto básníka a uváděním jeho jména mezi slavnými rodáky. První z těchto míst se nachází v Tyrolsku. Tato oblast byla dlouho nejzápadnější výspou Rakousko-Uherské monarchie a také hraniční oblastí německy hovořících států, přestože se nachází už v Itálii. A jak píše František Marek ve své práci o Waltrovi, „Jižní Tyroly byly vysunutou výspou německého jazyka a není divu, že si bolzanští nacionalisté (místo jeho narození je podle této teorie městečko Bolzano) pospíšili, aby si básníka přisvojili a zpevnili si půdu pomníkem.“ Proč Bolzano? Překlad německého Vogelweide znamená „ptáčnice“ nebo „ptačí pastva“. Archeologické vykopávky spolu s dobovými zmínkami opravdu v okolí Bolzana pomohly odhalit tvrz nebo větší dvorec, který se tak v minulosti jmenoval. Ale ruku na srdce – kolik asi mohlo takových míst v Evropě být? Jistě mnoho, názvy menších osad, usedlostí a samot se obvykle dávaly podle charakteristického lokálního prostředí nebo lokální činnosti jejich obyvatel. Ptactva bylo všude dost, a ve většině zemí se páni bavili tím, že chodili na lov ptáků. Osady pojmenované Vogelweide byly většinou součástí této zábavy – lidé v nich žijící chytali ptactvo pro pobavení panstva.

Za další možné místo jeho narození je označováno české město Duchcov. To bylo jedním z velkých center tehdejšího zejména německého pohraničí, ovšem až několik desítek let po předpokládaném Walterově narození. Jen pro upřesnění – Walter von der Vogelweide, rytířský básní, neboli minnesänger, se měl narodit někdy kolem roku 1170. Do českého pohraničí na severozápadě Čech, v tomto případě Krušnohoří a Podkrušnohoří, kde byly dlouho hlavně hluboké neprostupné lesy, přizval Němce, aby toto území osídlili, už Přemysl Otakar I. – ale opět až několik let po narození Waltera. Těm, kteří se tohoto úkolu zhostili, se říkalo kolonizátoři. A ti do těchto míst přiváděli obyvatelstvo zejména z Německa (mimochodem to mělo o dlouhá staletí později způsobit velké množství problémů, už od doby husitských bouří a pak mnohem později za mocnářství, za první světové války, první republiky i za druhé světové války).

Je možné, že Walterovu rodinu přizval některý ze šlechticů do okolí Duchcova už dříve, než došlo ke kolonizaci. Nebo se sem mohli jeho předkové nastěhovat sami už dříve? Ostatně jednotlivé osady, samoty a vesnice byly osídleny už před kolonizací, jen se nejednalo o souvislé osídlení. V tomto případě sem mohl jeho předky přizvat někdo z rodu pánů z Rýzmburka, kterým patřilo celé okolí od Oseka (později zde byl vybudován klášter a na vrcholu nad městem stál rodový hrad Osek-Rýzmburk) až po původní osadu nazývanou Tockzaw, ze které se později stal Duchcov. Příjmení tehdy nebyla běžná, pouze křestní jména, která byla doplněna většinou o charakterové vlastnosti, povolání nebo o místa původu, z nichž se teprve později rozvinula příjmení, jak je známe dnes. Vogelweide tehdy muselo znamenat něco jako ptáčník, osoba, která zabývající se chovem a chytáním ptactva. V té době bylo oblíbenou zálibou šlechty ve Střední Evropě lovit ptáky. Později vznikaly bažantnice, ale na počátku se jednalo jednoduše o ptáčnické samoty. Panstvo zkrátka přijelo párkrát do roka na lov ptactva a „ptáčníci“ museli mít připravené klece s ptactvem. Jenomže…

Jenomže opět je tu fakt, že tu podobných ptačích „farem“ byly celé desítky a nejednalo se pouze o lokální záležitost, ale o záležitost celé Střední Evropy, a snad i Evropy celé. Vogelweide byla nejspíš ptáčnická samota někde v okolí. Šlo o účel tohoto místa, podle kterého bylo i nazváno. A míst s názvem Vogelwide bylo po Evropě určitě rozeseto několik stovek! U některých bylo možné, že později jejich obyvatelé přijali označení za své „příjmení“ nebo rodové jméno. Páni z Rýzmburka byli ve středověku opravdu velmi mocní, stejně jako jejich nástupci Hrabišici. Někdy kolem roku 1238 bylo založeno město Duchcov. Někde na kraji města bývala prokazatelně už tehdy tato usedlost, kde se sbírali a „chovali“ ptáci pro panstvo pro jejich zábavu. Později se usedlost, a jistě i řada dalších usedlostí a samot sousedících s touto, plynule spojila s rozvíjejícím se městem, které bylo jako město označováno nejpozději právě k roku 1238. Je tu však historický paradox. V té době tu nejspíš už Walter von der Vogelweide dávno nežil. Otázku titulu ponechme zatím stranou.

K úvahám o Duchcově jako Walterově rodišti existuje víc podkladů, které by bylo možné brát jako důkaz věrohodnosti. Zaprvé je tu fakt, že v dobových pramenech se opravdu podařilo badatelům najít zmínky o rodě Vogelweide, i když prokázat jejich rytířský titul je obtížné. V rodině se ale prokazatelně objevilo i jméno Walter, což naznačuje, že by se mohlo jedna o jméno rodové. Podle Františka Marka se až do roku 1411 objevuje rodové jméno Vogelweide, včetně jedné zmínky o jménu Walter, v pramenech kolem Duchcova celkem osmkrát. To ale stále nepotvrzuje domněnku, že Walter von der Vogelweide pocházel nutně z Duchcova. Jenom to přispívá ještě víc k záhadě jeho rodiště. První významnější zmínku o tomto faktu máme totiž až z 15. století, a ještě ji musíme brát jako ojedinělou.

Podívejme se tedy nyní na to, co skutečně víme a v čem jenom tápeme. Především známe z historie jeho jméno, i když většinu informací o něm máme pouze zprostředkovaně ze zdrojů, které vznikly ve stejné době nebo až po jeho smrti. Sám Walter von der Vogelweide po sobě zanechal na pět set básní a střípků, přičemž jenom jedna z nich je autobiografická. Její název zde už padl – Elegie. V ní se píše:

„Teď procit jsem a všechny věci cizí jsou,

jež důvěrněji znal jsem tak jako ruku svou,

ten kraj a lid, kde byl jsem v dětství vychován,

mě cizím stal se tak, že jeví se jen lhán.

Mí druzi v hrách, jsou staří a belhají se jen,

rozorán je úhor, les je vymýcen:

a kdyby voda netekla tak jako za mlada,

řekl bych, že kouzla zlá mě pomátla.“

V básni jsou také krátké popisné pasáže, které hovoří o návratu básníka do míst, kde se narodil a vyrůstal. Marek správně uvádí, že nikde v básni není zmíněn Duchcov ani žádné místo v okolí. Vlastně v celém textu není žádný přesný odkaz. Jen jedno je opravdu jisté. Popis prostředí v Elegii je mnohem víc podobný Podkrušnohoří než Alpám. Ani to ale není věrohodný důkaz o Duchcově jako Vogelweidově rodišti.

Na okamžik si něco povězme o básníkovi jako takovém. Víme prokazatelně ze zmínek jeho současníků, že opravdu, že psal a patřil mezi klasické představitele rytířské poezie své doby. Víme, že se nějakým způsobem dostal ze svého rodiště do Vídně. Tehdy to nebyla veliká metropole, ale provinční město, kterému vládl vévoda Fridrich I. Uvědomme si, že byl konec 12. století. Habsburkové tehdy byli nevýznamný rod, k moci měli ještě dalekou cestu.

Volgelweid nejspíš vůbec nepocházel z rytířského rodu, jak naznačuje jeho jméno. Titul a přídomek si nejspíš získal právě svým literárním nadáním, a nejspíš i to ho dostalo mimo domov. Je totiž pravděpodobné, že Vogelweid neměl dokonce ani žádné větší vzdělání, jen uměl dobře přednášet a snad si své první básně pamatoval natolik, že byl schopen je recitovat zpaměti. Stále se pohybujeme v kategorii dohadů. Jedním z nich je také možnost, že své nadání předvedl některému ze šlechticů při lovu nebo následné hostině a byl natolik dobrý, že ho některý z přítomných odvezl sebou pryč. Vogelweidovi současníci tvrdí, že své umění si vytříbil a osvojil právě až ve Vídni. Mohl tedy získat mecenáše, který mu zajistil dodatečné vzdělání. Stejně tak je ale skutečností, že později byl Vogelweid chudý, nezbohatl a až v posledních letech života získal na přímluvu některých svých příznivců malé panství, které mu zajistilo v určitém ohledu klidné stáří.

Z Vídně se dostal do Míšně, která byla v té době daleko významnější. Šlo o mocenské i kulturní centrum, A právě tam se nejspíš Vogelweid stal tolik uznávaným básníkem na skutečném vysokém šlechtickém dvoře. Jediná zmínka o něm pochází z roku 1203, kdy bezpečně patřil k průvodu biskupa z Pasova Wolfgera von Erly. Až o mnoho let později se vrátil zpět do svého rodiště, kde se mezi tím rodinný dvorec stal součástí nového města Duchcova a jak píše i v Elegii, celá krajina se tím naprosto změnila. Při budování měst se mýtily lesy nejen v místech, kde vznikalo město samotné, ale i několik kilometrů daleko od jeho hranice, jednak kvůli zakládání příměstských farem, ale i kvůli přehledu o okolí pro případ napadení nepřáteli. Kdykoliv tedy vzniklo nějaké město, krajina v jeho okolí se radikálně změnila. Velmi radikálně… Měl zemřít v roce 1230 ve Würzburgu, a většinu života žil pouze z milodarů šlechty – což bylo ostatně pro minnesängery typické. Teprve nedlouho před smrtí mu Fridrich II. daroval v Rakousku léno, aby z jeho zisků mohl v klidu dožít.

Jedna z dalších možností je prostá záměna jmen. Zde je nutné si opět připomenout dvě skutečnosti. Lidí, kteří ve svém příjmení Vogelweid vycházeli z povolání svých předků nebo místa narození muselo být opravdu hodně. Že se jedná o termín německý, to není nic výjimečného – Němčina byla v této oblasti zcela běžná, vždyť jde o pomezí dvou sousedících zemích, které na sebe navzájem přenášely v pohraničí své vlivy. A opět – následky pociťovaly další generace ještě stovky let!

Závěr? I po staletích a dlouhých desetiletích posledních dvou století vědeckého výzkumu je nutno podotknout, že o skutečném původu Waltra von der Vogelweide víme jen velmi málo, a ničím si nejsme jisti. Mohl být velkým básníkem naší literatury, stejně jako té německé. Roli nehrál ani tak jazyk, jako prostředí, kde působil. V jeho době hranice národností splývaly, nebral se na ně zřetel, obě národnosti žily na stejném území, jazykové vlivy byly jednoznačné a nesporné. Sám Walter von der Vogelweide nejspíš podobné otázky neřešil. Prostě byl básníkem. A nejspíš ani nevěděl, jak velkou historickou záhadu po sobě zanechal. Až později, při národnostním boji mezi Němci a Čechy, měla tato skutečnost svůj význam. Do té doby šlo jen o záhadu. Existence pomníků v Bolzanu a Duchcově ale svědčí o něčem jiném. Walter von der Vogelweide se tak stal jen další historickou osobností ve zbytečném historickém střetu dvou národů. A snad i díky to je to dnes zcela zapomenutá osobnost pro literaturu českou i německou.

Tomáš Hejna