Žižkovská kronika – Kdo to složil?

Tak nějak se měl zeptat Benny Goodmann Voskovce a Wericha, když mu pouštěli jednu z písní od Jaroslava Ježka během svého exilu v USA. To už byl ale Jaroslav Ježek mrtev, a tak se své zasloužené slávy za „velkou louží“ bohužel nedočkal. Kdyby ho totiž Goodmann objevil ještě za jeho života, bezpochyby by z něj udělal další jazzovou hvězdu.

Ježek se narodil na Žižkově v tehdejší Všehrdově ulici, dnešní Rokycanově. Bylo to 25. září 1906 v přízemním bytě, který se nacházel za dílnou jeho otce. Zde si Ježek jako malý kluk hrál a podle novináře Františka Cingera možná také poprvé objevil něco jako hudbu, když o sebe oťukával různé knoflíky. Již v tomto věku byl zrakově postižený. Ve třech letech mu zjistili oční zákal a musel být operován. Jenomže cosi se nepodařilo a Ježek na oko přestal vidět. Druhé oko bylo také postiženo, a tak se Ježek stal zčásti slepým. Viděl nakonec jen odstíny modré barvy, což později zhudebnil ve skladbě Tmavomodrý svět. Navíc dostal Ježek nedlouho poté spálu a málem úplně ohluchl. Přes tyto hendikepy nastoupil v roce 1912 na obecnou školu na Žižkově. Je ale zcela přirozené, že již ve druhé třídě nebyl schopen pokračovat mezi normálními dětmi, a tak nastoupil do slepeckého ústavu.

V roce 1926 se od Žižkova definitivně odpoutal, když se rodina přestěhovala do Kaprovy ulice, v níž je dnes i Ježkovo muzeum – jeho slavný Modrý pokoj. V Čechách se proslavil zejména mezi světovými válkami ve spolupráci s Voskovcem a Werichem, pro jejichž představení a filmy vytvářel jedinečnou a tehdy moderní jazzovou a bluesovou hudbu. Když se blížila druhá světová válka, všichni tři přátelé společně odjeli za oceán, aby se vyhnuli nacistům. Zde se Ježek stihl ještě oženit, ale už 1. ledna 1942 zemřel.

Tomáš Hejna

Kapitola pochází z knihy Tomáše Hejny Žižkovské střípky a je upravena jako součást seriálu pro Artes o zábavním umění a jeho osobnostech na Žižkově