České ručičky…

Není to nic nového pod sluncem – české ručičky se ve světě neztratí, české ručičky všude dobře znají, české ručičky toho udělali pro svět a ve světě víc než hodně! To slovo by se patřilo podtrhnout co nejtučnější linkou, protože je to pravda, pod kterou se vám podepíše každý historik. O to smutnější je jiná skutečnost, pod kterou se vám zase podepíši jí a se mnou spousta lidí, kteří se věnují historii a českým osobnostem. Češi na ty skvělé české ručičky, co dobývaly a dodnes dobývají svět svojí pracovitostí a šikovností, ve velkém z vysoka kašlou.

Jen se zeptejte někoho z mladší generace, jestli dokáže vyjmenovat alespoň pět našich významných cestovatelů. Jestli si vzpomenou na jméno botanika, po kterém se dodnes ve světě jmenuje víc než dvacet orchidejí, které objevil a dostal do Evropy. Zeptejte se jich, kdo v Evropě poprvé realizoval pohyblivý obraz ve formě tak zvaného kinesiskopu. Nebo který český grafik se stal světově tak uznávaným díky svým jedinečným 3D knižním skládačkám, že pracoval pro samotného Disneyho. A tak bych mohl pokračovat ve všech oborech. Jen skutečně zapálení vlastenci si u těch otázek vzpomenou nejen na Holuba, Náprstka a Hanzelku se Zikmundem, ale také na Aloise Musila, Adolfa Parlesáka, Antonína Steckera nebo Jiřího Bauma. Jen pár lidí si vzpomene na botanika Benedikta Roezla a že kinesiskop je vynález našeho Purkyněho. Že pro Disneyho pracoval náš Kubašta, geniální autor grafických skládaček.

Docela nedávno se na našem webu objevil článek o významném operním pěvci Karlu Burianovi. V minulém roce jsme zde také psali o Emě Destinnové, Jarmile Novotné, Tereze Stolzové, ještě dřív o Sissi Spacek, Bohumilu Sýkorovi nebo Rudolfu Firkušném. Zdaleka jsme ale nehovořili o všech. Naposledy se o to pokusil rozsáhlý kolektiv autorů z okruhu projektu Petera Kršáka Dějiny sebevědomí v prvních dvou dílech (třetí se připravuje) rozsáhlé česko-slovenské encyklopedie osobností. Ani po několikaleté práci na tomto úctyhodném díle se jim nepodařilo pokrýt kompletně všechny české krajany, kteří ve světě něco dokázali. A nepodařilo se to ani v žádné další encyklopedii nebo díle věnovaném tématu našich krajanů za hranicemi. Z těch stovek a tisíců osobností, buď přímo českých imigrantů, anebo jejich potomků, by totiž byl docela obsáhlý několikadílný slovník podobný tomu Ottovu.

Zmínili jsme celou řadu jmen, na webu Artesu a ve Forbíně se jich ale objevilo samozřejmě mnohem více. Nejmenoval jsem zde ty z nejvýznamnějších – Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetanu, Rudolfa Frimla, Gustava Mahlera, Bohuslava Martinů. A tak dál. V knize historika Martina Nekoly Český New York (Universum 2021) najdeme takových osobností obrovské množství. O některých jen zmínku, o jiných celé odstavce. Ale připomeňme, že tato kniha je zaměřena na celou naši komunitu v tomto městě, a tak se jedná jen o zlomkovité informace, ne vyčerpávající texty. Od toho existuje celá řada jiných knih, ale ani ty, i když jsou zaměřené na toto téma, nejsou vyčerpávající. Najdeme tu ale jména jako Rudolf Berger, Leo Slezák, Otakar Bártík, Eva Liková, Karel Husa, Jaromír Wainberg a mnoho dalších.

Naše země byla pro umělce vždycky malá, platí to už od středověku a projevilo se to nejvíc od 17. století dále. Nová připravovaná kniha novinářky a spisovatelky Taťány Březinové Konzervatoř Evropy má zatím v seznamu hesel víc než 140 skladatelů, kteří se narodili od 17. do 19. století na našem území, ale proslavili se výhradně v zahraničí! A i tak tato autorka po několika letech usilovné práce jen klouže po povrchu tématu. Ani v pozdějších letech neměli naši umělci „na růžích ustláno“. Za první republiky se jich mnoho prosadilo hlavně v německy mluvících zemích, ale také ve Francii, Anglii nebo třeba Rusku. Za komunistického režimu zase naši umělci velmi úspěšně dobývali země východního bloku, ale také sousední Německo a vybraní jedinci se dostali až do Spojených států. Spousta jich emigrovala a prosadila se v zahraničí, třeba Miloš Forman, taky Ivan Král, později i Steve Lichtag…

Tak jako paní Březinová kloužeme pouze po povrchu tématu. Vynechali jsme třeba Jiřího Voskovce, který se prosadil ve Spojených státech jako úspěšný divadelní herec. Na Hugo Hasse, který dokonce podnikal v Hollywoodu a stal se hercem několika známých amerických westernů. Tento článek je ale jen prostou úvahou nad tématem. A vlastně takovou letošní předzvěstí, že nás i v roce 2025 čekají na našich stránkách seriály Česká stopa i články o významných českých osobnostech nejen pro naši zemi, ale i pro zbytek světa. Samozřejmě, že hlavně pro jeho kulturu ve všech ohledech. Takže pozorně sledujte náš web, aby Vám nic neuniklo. V nejbližší době Vás čeká například článek o vynálezci a výrobci hudebních nástrojů Václavu Františku Červeném, další o významné české herečce Haně Kvapilové, potom o českém režiséru Antonínu Kachlíkovi a abychom se přiblížili také trochu současnosti, tak o Ivanu Královi a Janu Hammerovi a dalších osobnostech. A čemu bude patřit naše hlavní pozornost? V roce 2025 nás čeká již desátý ročník Mistra zábavního umění! A tak si postupně všechny mistry za těch předchozích devět let zopakujeme.

Tomáš Hejna