Kuchařky a labužnice

Před časem jsme otevřeli seriál „Gurmáni a Gurmeti“. Hledal jsem ženské tvary těchto označení, a našel jsem jen „Gurmánky a Gurmetky“, uznejte, že to ale nezní nejlépe. A přitom právě ženy jsou svým kuchařským uměním vyhlášené. Vždyť si vzpomeňte třeba na domácí svíčkovou od babičky nebo Vaší jinou oblíbenou dobrotu. A mezi umělkyněmi jich je nemálo. Za jiné třeba Jiřina Bohdalová nebo Stella Zázvorková. Všichni kolegové dodnes vzpomínají, jak jim občas při přestávkách natáčení, nebo při zkouškách v divadle, a nejlépe při oslavách narozenin či vánočních sedánkách přinášely kouřící hrnce s vlastními vyhlášenými mlsy. Pamatuji si něco podobného z vyhlášených Zahradnických plesů v Parku kultury, kde to pomáhalo konferenciérům přežít „šichtu“ od 20.45 do 04.45, což byla poněkud nezvyklá, ale tradiční doba trvání plesu.

Takže nyní otevíráme dámskou část vyprávění o dobrotách v podání známých umělkyň a vždy doplněno i nějakým zajímavým receptem.

Nedávno jsme mohli v TV sledovat nestárnoucí nelepší komedii „S Tebou mě baví svět“. A v ní hraje jednu z hlavních rolí, zpěvačku a filmovou manželku Pavla Nového, také nestárnoucí kráska Zdena Studénková (19. 5. 1954). Dlouholetá členka činohry Slovenského Národního divadla v Bratislavě.

Vyniká také právě i svým kuchařským uměním. Říká: “ Všechno už tu bylo, ale chuť člověka, jeho fantazie a odvaha při vymýšlení jídla jsou obdivuhodné a nezaměnitelné. Kuchaření a pohostinnost máme všichni v krvi“.

Přiznává se, že ráda experimentuje, nemá ráda stereotyp. A hned dává recept na svoji oblíbenou maličkost – bylinkové máslo. Je senzační i jako pomazánka na dobrý chléb, ale i k masu, rybám či na dušenou zeleninu. Tady ho máte:

„Zmiešajte maslo alebo Ramu  bylinkami a sol´ou, strúčikom česnaku peteržlenovou ňatóu, kvapkou sójovej omáčky a hotovo. Vel´mi rada podávám bagety naplněné bylinkovým maslom. Zapečem jich v rúre do chrumlava a podávám k rybám či krevetám“. Věřím, že se ještě dokážete pokochat libozvučnou slovenštinou. A tak hned ještě jeden:

„Možno dostanete chuť na l´ahšiu verziu kapra. Pozdl´žně rybu rozrežem na dve polovice, každú eště priečně narežem, posolím, položím na plech, posypem korením na ryby. Na dno plechu dám trochu masla a počas pečenia podlievam bielym vinom s časnakom. Na jedno dcl vína třeba 6-8 strúčikov roztlačeného cesnaku. A k tomu chrumlavá bagetka s bylinkovým maslom“!

I v Národním divadle se „debužíruje“. Mají tam takovou docela milou tradici. Každý rok pořádají ochutnávku toho nejlepšího, s čím se každý rád pochlubí. Říkají tomu „flaškové posedenie“! „Ivča Rajniak přiniese úžasné halušky podl´a receptu z rodných Hýb, Milka Vášáryová svoju rajskou pochlůtku a Janko Króner je odborníkom na kotlíkový guláš. A každý další něco extra. Kulinářská otázka: Jest´, či nejesť? Aj ja volím cestu byt´, čiže jest´. Byt´ tým, čo jem. Chcem byt´ silná, energická a zdravá! Tak vám prajem všetkým dobrú chut´a na zdravie!“!!!

Známou otázku, proč se říká: „Mám hlad jako herec“ jednou vysvětlovala další známá herečka Kateřina Macháčková. „V dřívějších dobách neměli herci moc peníze. Po představeních, která se často odehrávala v sálech hostinců, byli pohoštěni místo honoráře. Hráli za husu, za vejce a jiný proviant. A když to šlo, tak se nacpali, jak mohli. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že po představení mívám pěkný hlad. Předtím se najíst nemůžu. Když se najím, špatně se mi hraje, své dělá i tréma, mám sevřený žaludek.

Ani s jídlem na scéně či při filmování to není jednoduché. Někdy k jídlu na scéně přistupují herci s velkým odporem. Když se něco hraje dlouho, tak se i největší dobroty zoškliví. Ve filmu se často scény opakují, letní piknik se točí se třeba až večer a dobroty začínají pod filmovými světly zelenat.“

Vyprávěl mi jeden kamarád příběh své svatby. Zajistil si svatební veselí v tropickém skleníku výstavy Flora Olomouc. Když tam číšníci začali přinášet lákavé jednohubky a chlebíčky, tak jejich cestou během několika sekund rovnou zelenali.

„V jedné hře, kde jsem hrála hlavní postavu, jsme si měli před hostinou připít šampaňským. To se i na scéně špatně nahrazuje něčím jiným. Tak jsem se pro jistotu napila hned několikrát a normálně jsem se picla, své udělal hlad. Je to už přes dvacet let, ale od té doby mám panickou hrůzu dát si v den natáčení či představení sebemenší sklenku alkoholu.“

Ale přidala i jeden svůj oblíbený recept na pečené brambory:

„Brambory ve slupce očistíme, omyjeme a rozkrojíme napůl. Dáme na plech řezem nahoru a pečeme do zlatova v troubě asi na 210 oC. Těstě opřed dopečením na ně dáme roztát plátek sýra. Kam se hrabou hranolky.“

Abych tuto „dámskou jízdu“ poněkud odlehčil, Vzpomněl jsem si na Františka Ringo Čecha. Na břehu Máchova jezera byl a snad dosud je v jednom hotelu „RINGOLAND“, kam rád zajíždí i za dobrým jídlem. Začíná Ringolicí (chlast) a pak Ringovo menu Kachna-bramborový knedlík-modré zelí.

Ale vzpomněl jsem si na jednu cestu na představení, kde jsme si povídali o mnohém, nejen o děvčatech, ale i o jídle. A František je Gurmet. Poradil mi jednu „vychytávku“ na zcela obyčejné knedlíky s vejcem. Vždyť to pánové sami znáte. Jste třeba zrovna sami doma a musíte si něco uvařit. V lednici jsou dva knedlíky od včera, sádlo, vždycky nějaká vajíčka, zbytky salámu apod. Je to snad to nejjednodušší jídlo. Ale, Ringův fígl:

Na pánev dáme trochu sádla, a na něm na kostičky nakrájené knedlíky mírně osmažíme, podobně jako se dělají topinky nebo krokety do rybí polévky. Můžeme přidat trochu nakrájené slaniny. Pak přijdou na řadu další zbytky uzeniny (přiměřeně), vejce (přiměřeně). Důležité jsou ty předem usmažené kostičky knedlíků. Vejce nesmažíme dlouho, aby byla jen vláčná a neztratila se křupavost knedlíků. Werich třeba u smažených vajíček doporučoval, abyste při jejich rozklepnutí na pánev okamžitě zavřeli plamen a jenom otáčením směsi od okrajů do středu pánve získali takovou téměř mazlavou konzistenci.

Samozřejmě ke všemu hodně petržele, pažitky nebo i mladých cibulových výhonků. Chce to vyzkoušet! Přeji dobrou chuť!

Václav Soldát